Zákonem, jehož osnovu vláda předkládá,
má býti vymezeno, kdo jest ve státě
našem oprávněn vykonávati lékařskou
praksi. Zákona toho jest nutná potřeba, jelikož
musí býti chráněna práva státních
občanů československé republiky, kteří
ve státě našem hodnosti doktora lékařství
dosáhli, proti lékařům, již jsou
příslušníky států cizích,
mimo to jest nutno, aby státem naším zabráněno
bylo prováděti praksi lékařskou osobám,
které neprokázaly zkouškami na lékařských
fakultách československého státu vědomosti,
jež od doktorů lékařství v našem
státě se žádají, a požadovány
býti musí. Předložená osnova
zákona vyhovuje úplně požadavkům
uvedeným a stanoví také pravidla pro dobu
přechodní (do 31. července 1919) a dále
postup, jak řešiti případy zvláštního
zřetele hodné cizích lékařů
se týkající. Výbor doporučuje,
aby předloha byla přijata.
V Praze dne 4. července 1919.
Na základě usnesení Národního
shromáždění nařizuje se:
Vykonávati lékařskou praksi na území
státu československého jest dovoleno:
1. Státním občanům československé
republiky, kteří do 31. července 1919 nabyli
diplomu doktora lékařství (diplomu ranlékařského,
pokud diplomy ty dosud jsou platny) na některé universitě
v oblasti státu československého nebo bývalé
monarchie rakousko-uherské, jestliže diplomu toho
nepozbyli;
2. státním občanům československé
republiky, kteří po 31. červenci 1919 nabyli
diplomu doktora lékařství na některé
universitě československého státu,
pokud diplomu toho nepozbyli;
3. cizím lékařům, kteří
byli povoláni ku profesuře na některé
lékařské fakultě státu československého,
pokud na ní úřad profesorský zastávají.
Státním občanům československé
republiky, kteří nabyli diplomu doktora lékařství
na cizozemské universitě a na něž se
nevztahuje ustanovení § 1., odst. 1. tohoto zákona,
jest dovoleno vykonávati praksi lékařskou
jen po provedené nostrifikaci diplomu.
Totéž platí, pokud zákon tento jinak
neustanovuje, o cizincích, kteří nabyli diplomu
doktora lékařství na universitě cizozemské,
stali-li se státními občany československé
republiky.
Smlouvami s jinými státy může býti
ustanoveno, za jakých podmínek smějí
lékaři, kteří jsou cizími státními
příslušníky, vykonávati lékařskou
praksi v oblasti státu československého.
Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné
výchovy může v případech zvláštního
zřetele hodných svoliti k tomu, aby cizí
příslušníci, kteří nabyli
diplomu doktora lékařství na tuzemské
universitě, anebo jichž diplom byl nostrifikován,
byli připuštěni k vykonávání
prakse lékařské na území státu
československého nebo v některé jeho
části.
Lékař, oprávněný vykonávati
praksi, může se usídliti kdekoli; je však
povinen před zahájením prakse předložiti
diplom příslušnému úřadu,
který obstarává státní správu
zdravotní v 1. instanci, k nahlédnutí a záznamu.
O nostrifikaci diplomů, nabytých na universitách
cizozemských, jakož i o reversech, jež vyhotovují
cizí státní příslušníci
při lékařské promoci, nebo nostrifikaci
diplomu doktora lékařství na universitách
tuzemských, budou vydána ustanovení nařízením.
Provedením tohoto zákona pověřuje
se ministerstvo veřejného zdravotnictví a
tělesné výchovy s ministerstvem školství
a národní osvěty v dohodě s ministerstvem
vnitra.