Politováni hodná událost, uvedená
v dotazu, sběhla se podle výsledku trestního
vyšetřování, jež právě
dokončil divisní soud v Praze, tímto způsobem:
Dne 8. května konali na jenšovickém nádraží
strážní službu vojíni strážní
setniny v Kralupech Antonín Profous a Jan
Pibyl. Jejich úkolem bylo hlídati tam vagóny
s uhlím před zloději, kteří
v značném poctu chodili na nádraží
krást uhlí.
Kolem 7. hodiny ranní spatřili tito vojíni
muže ve vojenském stejnokroji, který vylezl
na vůz, nabral si tam pytel uhlí a dal se s ním
na útěk. Hlídka dala se do pronásledování
pachatele, a když na její několikrát
opakované zvolání "stůj"
prchající muž se nezastavil, vystřelil
za ním Ant. Profous 4 rány ze vzdálenosti
140-260 kroků.
Prchající zasažen byl jednou ranou do prstu
pravé ruky, druhou do prsou a padl k zemi. Přivolaný
lékař mohl zjistiti pouze smrt muže, v němž
poznán byl dělník Ant. Jindra.
V zavedeném trestním řízení
uváděl Profous na svou obranu, že neměl
v úmyslu Jindru zastřeliti, nebo poraniti,
nýbrž že, chtěje pachatele jen zastrašiti,
vypálil naň čtyři rány bez
míření, když Jindra se na útěku
obrátil a výhružně na stráž
volal "jen pojď".
Celý případ svědčí o
tom, že Profous bez nepřátelského
úmyslu střílel za Jindrou z nerozvážnosti
a rozčilení, které lze částečně
vysvětliti tím, že Jindra na opětné
volání nezůstal státi. Proto také
obžaloba proti němu podaná zní na přečin
proti bezpečnosti života, z něhož smrt
skutečně povstala, podle § 599 v. tr. zák.
Celý strážní oddíl, tedy i vojín
Profous, byl řádně poučen o
používání zbraně podle platných
dosud ustanoveni služebního řádu I.
dílu, podle něhož dovoluje se vystřeliti
jen hlídce napadené a ohrožené.
Ustanovení ta byla vydána v českém
překladu a byla opětovně velitelem setniny
i druhými důstojníky mužstvu předčítána
a vysvětlována. Obviněný - civilním
zaměstnáním tovární dělník
- je starý vojín, odvedený r. 1914, sám
potvrzuje, že o použití zbraně byl poučen
a že mu byla ustanovení ta známa.
Je proto zřejmé, že za toto porušení
pravidel pro strážní služby vojenské
je odpověden osobně pachatel a nikoli vojenské
orgány, jež mají rozkaz poučovati svěřené
mužstvo co nejsvědomitěji.
Železniční personál nebyl vůbec
zúčastněn při tomto příběhu.
Nešťastným skonem Antonína Jindry je postižena
jeho nevinná rodina, žena a 4 dítky. Podle
zákona z 18. srpna 1918 č. 317 ř. z. jest
povinností státu hraditi výlohy pohřbu
a výživu rodině, pokud o ní smrtí
živitelovou byla připravena.