Z usnesení Národního shromáždění
se nařizuje:
Kde rozsah trestního soudnictví to odůvodňuje,
může vláda nařízením zříditi
pro toto soudnictví samostatný sborový soud
I. stolice.
Tyto soudy slují krajský (zemský) soud trestní;
soudy sborové I. stolice, vykonávající
jen soudnictví civilní, slují krajský
(zemský) soud civilní.
Pro krajský (zemský) soud trestní platí
veškerá ustanovení, vydaná o sborových
soudech I. stolice; úprava společných věcí
sborových soudů podle § 1. rozdělených
stane se nařízením.
Rozdělení podle § I. má pro soudce soudů
těchto účinky změny organisace soudní.
Zákon tento jest účinný svým
prohlášením; provede jej ministerstvo spravedlnosti.
Podle článku 2. stát. základ. zákona
z 21. prosince 1867, čís. 144 ř. z. určují
zákony organisaci a příslušnost soudní.
Zákon o organisaci soudní z 27. listopadu 1896,
č. 217 ř. z. v § 48. zachoval v platnosti nařízení
ministerstva z 19. ledna 1853, č. 10 ř. z., podle
něhož zřízeny býti mohou vedle
sborových soudů I. stolice, vykonávajících
veškeré soudnictví, jako soudy kausální
soudy obchodní (§ 8.). Tím zůstalo zásadně
spojeno soudnictví civilní a trestní.
U soudů v hlavních zemských městech
již před tím stoupla činnost sborových
soudů I. stolice tou měrou, že nestačilo
jen rozděliti agendu na oddělení, nýbrž
že oddělení tato pro jejich početnost
bylo umístiti v různých budovách.
Tím položen základ pro vývoj samostatných
soudů trestních. Již § I. nařízení
z 29. listopadu 1873, čís. 152 ř. z. ustanovuje,
že správci samostatných oddělení
trestních přísluší práva
trestním řádem vyhrazená presidentu
a, ač § 30. zák. o org. soudů ustanovuje,
aby pro jednotný soud sborový I. stolice byl ustanoven
jediný president, nařízení bývalého
ministerstva spravedlnosti z 5. května 1897, č.
14 věst. systemisovalo pro zemský soud ve Vídni
dvě místa presidentská.
Je přirozené, že obdobným způsobem
domáhali se u jiných zemských soudů
správcové trestních oddělení
stále větší samostatnosti, a výsledky
této snahy, vesměs jsouce úměrný
rozsahu agendy, učinily nutný,, že bývalé
ministerstvo spravedlnosti nařízeními ze
17. května 1905, č. 10 věst. normovalo skutečné
poměry, a ve snaze po systému, zavedlo poměry
tehdejší u zemského soudu ve Vídni téměř
pro všechny ostatní zemské soudy.
Podle nařízení tohoto vykonával správce
odděleni trestního nejen práva v oboru řádu
trestního samostatně, nýbrž i v oboru
správy povšechné v trvalém zastoupení
presidentově, a z moci tohoto zbylo jen přidělovati
personál, předkládati jmenovací návrhy,
předsednictví v personálních senátech,
společných poradách dozor nad okresními
soudy (mimo přestupkový); vyřizovati osobní
věci nesvěřené výslovně
správci oddělení trestního.
Avšak téměř zároveň výnosem
ze 17. června 1905, č. 10.465 vyhradilo si bývalé
ministerstvo spravedlnosti, že samo bude rozhodovat o trvalém
přidělování, a svěřilo
přidělování kancel. personálu
a přechodně všech úředníků
presidiu vrchního zemského soudu. Přes to
trvaly obtíže, plynoucí z neúplné
samostatnosti trestních soudů zemských, i
na dále a vedly na příklad tak daleko, že,
když u zemského soudu ve Vídni presidentem
trestního oddělení stal se soudce služebně
starší presidenta druhého, musel poměr
obou upraven býti soukromou dohodou obou presidentův
a bývalé ministerstvo spravedlnosti výnosem
z 26. listopadu 1910, ujednání, které uzavřeli
presidenti o úpravě dotud společných
věcí, schválilo. Takováto úprava,
takřka na výpověď, k níž
příčina by se mohla každé chvíle
též u nás naskytnouti, by u nás zajisté
neuspokojila.
Ze všeho toho jde na jevo, že polovičatá
opatření dosavadní nemají býti
na dále zachována a že nutno rozluku velkých
soudů trestních provésti dokonale a úplně,
a to formou zákonnou tak, aby bylo ministerstvo spravedlnosti
oprávněno tam, kde trestní agenda dosáhla
značné výše, zříditi samostatný
sborový soud I. stolice pro soudnictví trestní.
Důvodem dřívější státní správy, že nechtěla se k tomuto kroku odhodlati, bylo, že 3
chtěla si zachovati možnost, aby mohla soudce, pro
jednotný sborový soud ustanovené, nejen podle
potřeby svojí přidělovati, nýbrž
i odvolávati; důvodem dnešní správy,
rozdělení navrhující, jest, aby uplatněna
byla zásada nepřeložitelnosti soudcovské,
která dosavadní úpravou jest ohrožena,
a na jejíž zajištění neobyčejně
záleží v zájmu neodvislého konání
soudnictví.
Nový tento kausální sborový soud I.
stolice má býti nadán všemi atributy
samostatného sborového soudu. Ježto zbudou
společné otázky, týkající
se vesměs správy, je vhodné upraviti je nařízením.
Ustanovení § 3. jest nutné, aby soudcovským
personálem rozděleného soudu mohlo byli disponováno.
Ve formálním směru navrhuji, aby osnova byla
přikázána právnímu výboru
s určením 8 denní lhůty.