Zákon o organisaci péče o mrzáky z
války zmocňuje pana ministra, aby v oblasti republiky
československé zřídil zemské
úřady pro péči o mrzáky z války
a potřebný počet úřadů
okresních, jejichž organisace a působnost bude
upravena nařízením. Ministr sociální
péče se zmocňuje dále, podle znění
zákona, aby jednotlivé úkony péče
o mrzáky z války uložil také jiným
orgánům veřejným atd.
Zemský úřad v Brně, budovaný
v intencích zákona o organisaci péče
o mrzáky z války, úplně pomíjí
Svazu křesťansko-sociálních invalidů
československých se sídlem v Brně,
Nová ulice 8-1, který jest organisací svépomocnou
a úkolů) ministerstva sociální péče
snažím se, napomáhat. Vedle tohoto Svazu existuje
Družina válečných invalidů československých,
kterážto organisace jest úřady favorisována
tím, že zemský úřad v Brně
obsazuje místa pouze členy Družiny.
Též do superarbitračních komisí,
jež mají vykonávati sociálně-lékařské
prohlídky podle § 3, odstavce 2. zák. o organisaci
péče o mrzáky z války, povoláváni
jsou jen členové Družiny. Svaz doposud nemá
u úřadů nikde žádného
zástupce, ač na mnoha místech v krajích
má organisační většinu invalidů,
a úřadům své zástupce navrhl.
(Brno, Vel. Meziříčí, Uh. Brod, Prostějov,
Jihlava atd.)
Svaz křesť.-sociálních invalidů
československých žádal ministerstvo
Národní obrany i ministerstvo sociální
péče o potřebné vyhlášky,
věstníky, rozkazy a nařízení,
týkající se mrzáků z války,
nic se mu však nedostalo, ač Družině úřady
v podobných žádostech vyhovují. Jednotlivá
velitelství, ba i úřady odbývají
Svaz na jeho žádosti poukazem, že nejsou se Svazem
ve služebním poměru.
Orthopedické dílny brněnské a skladiště
v Heršpicích u Brna vědomě opomíjí
Svazu invalidů křesť.-sociálních
a přednost dává Družině.
Dále invalidé si stěžují, že
jednotlivá nařízení nejsou dostatečně
publikována, aby mrzáci z války mohli se
včas o nich informovati. Tak zejména zákon
ze dne 28. března 1918 ř. z. č. 119 o Karlově
fondu, lékařských prohlídkách,
jízdném na drahách a podobně.
Chce-li však také organisace Svazu řádně
v péči o mrzáky války pomáhati,
je jí práce samými úřady znemožňována.
Sta a sta invalidů v československé republice
nemá doposud zajištěnou budoucnost. A za poslední
měsíce duben, hlavně pak květen a
červen převážná většina
invalidů, hlavně vnitřně onemocnělých,
kteří přes to, že byli sup. komisemi
uznáni za invalidy, nedostali ani pensí ani požitků.
Domáhají-li se rodiny invalidů podpory prostřednictvím
Svazu, na jeho žádosti se vůbec ani neodpovídá.
Váleční invalidé, zorganisovaní
ve Svazu československých invalidů, zjistili,
že ministerstvo financí přislíbilo,
že o obsazování 150.000 trafik v území
republiky bude s úřady spolurozhodovat Družina
válečných invalidů československých
a žádná jiná organisace.
Všichni invalidé byli donuceni přinésti
ohromné oběti Ti, již jsou členy Svazu,
jsou roztrpčeni, pak-li členové Družiny
mají zvláštní výsady a jsou favorisováni
u úřadů, v zemské komisi atd. Jako
občané republiky mají všichni invalidé
stejná práva, neboť přinesli v oběť
své zdraví a nemá býti rozlišováno,
ať jsou příslušníky kterékoliv
organisace. Svaz invalidů československých
je budován na podkladě svépomocném,
sám chce činností a prací vlastní
pomáhat řešiti těžký úkol
po stránce péče státní o válečné
invalidy a nemile nese, že činiteli státními
je odstrkován.
Podepsaní tedy se táží:
Je pan ministr sociální péče ochoten
zjednat nápravu v tom směru a nařídí
úřadům, aby dbali rovnoprávnosti ?
Nařídí pan ministr úřadům,
aby vyhovovaly žádostem a dotazům Svazu křesťansko
- sociálních invalidů československých,
když tak činí Družině válečných
invalidů československých?