Bývalý stát rakousky poskytl 17 místním
drahám položeným v území československé
republiky záruky ročního čistého
výtěžku, jenž rovná se potřebě
na zúrokování a umoření části
zařizovacího kapitálu oněch drah opatřeného
výpůjčkou, a to tak, že státní
správa doplniti má garantovanou částku,
nestačí-li k jejímu uhrazení roční
čistý výtěžek dráhy.
Zařizovací kapitál oněch 17 místních
drah činí 100,759.400 K, částka tohoto
kapitálu, za nějž se stát zaručil,
činí 76,619.400 K, zálohy garanční,
státem poskytnuté, činily za rok 1917 2,148.949
K 39 h a jsou na rok 1919 rozpočteny sumou 2,330.780 K.
Pro tyto místní dráhy, jež byly v průvozu
rakouských a nyní jsou v průvozu československých
státních drah, zřízeny jsou akciové
společnosti, jejichž sídlo podle stanov jest
vesměs ve Vídni. Agendy společností
těchto obstarává podle zvláštních
smluv vídeňská společnost "K.
k. priv. österr. Kreditinstitut für Verkehrsunternehmungen
und öffentliche Arbeiten", za roční paušální
odměny.
Aby poměry týkající se shora řečených
drah byly uvedeny v soulad se státní svrchovaností
republiky československé, podala vláda předlohu
(bez data, tisk čís. 1055), která byla výboru
železničnímu přikázána
dne 6. června 1919, referentovi přidělena
dne 12. června 1919 a ihned na to v první schůzi
výboru dopravního, jenž po zrušení
železničního výboru mezitím byl
zřízen, projednána dne 27. června
1919.
Vláda, majíc za to, že jest nutno, aby stát
československý převzal závazky garanční
bývalého státu rakouského za místní
dráhy našeho území a aby zrušen
byl neudržitelný poměr k uvedené vídeňské
bance, předkládá návrh zákona,
jenž prohlašuje, že československý
stát vstupuje dnem 28. října 1918 v řečený
garanční poměr, a jenž ukládá
řečeným společnostem, aby do čtyř
měsíců přeložily své sídlo
do Prahy, aby za členy správních rad
zvolily toliko příslušníky státu
československého, kteří bydlí
v jeho obvodu, aby vedení správy společnosti
přenesly na československé ministerstvo železnic
a aby provedly zápis do obchodního rejstříku
u obchodního soudu v Praze.
Nevyhoví-li některá společnost do
stanovené lhůty těmto nařízením,
zastaví se jí výplata garančních
záloh a zavede se vnucená správa podniku.
Poněvadž ku přenesení sídla společnosti
do Prahy třeba jest změny stanov, jež vyžaduje
schválení státní správy rakouské,
stanoví § 3. vládní osnovy, že
nedostatek tohoto schválení není překážkou
pro platnost takovéto změny stanov.
Podle názoru výboru železničního
třeba jest zaujmouti stanovisko k řečenému
poměru garančnímu a sluší prohlásiti,
že stát československý přejímá
garancii za místní dráhy, ležící
v jeho území, pokud opatřeny byly garancií
státu rakouského. Toto řešení
jest nejen nejjednodušší, nýbrž také
se stanoviska finančního nejvýhodnější,
poněvadž by při setrvání na posavadním
poměru garančním, byť i přechodném,
kvota připadající na stát československý
byla dojista vyšší, než garanční
náklad na dráhy, ležící v našem
území.
Také přesídlení společností
do Prahy a přenesení agend jejich na naše
ministerstvo železniční pokládá
výbor železniční za samozřejmé
opatření, které podle jeho názoru
mělo býti provedeno přímo zákonem,
aby nebylo již potřebí svolávati k tomu
konci schůze správních výborův
a valné hromady společností do Vídně.
Vláda však, nehodlajíc zákonem zasahovati
v smlouvy společenské, ukládá společnostem,
aby samy provedly příslušnou změnu stanov
a vypověděly smlouvy o vedení správy
společnosti; teprve kdyby nebylo vyhověno těmto
nařízením, nastupuje podle osnovy vládní
zasáhnutí zákona v smluvní poměry
(§ 3. odst. 2. a § 4.).
Výbor železniční, maje za to, že
i takto lze dojíti k cíli, byť i na cestě
neschůdnější, přijal osnovu vládní
beze změny a navrhuje:
Slavné Národní shromáždění,
račiž schváliti připojenou osnovu zákona.
Podle usnesení Národního shromáždění
se nařizuje:
Československý stát vstupuje dnem 28. října
1918 za podmínek v § 2. a 3. udaných v záruční
(garanční) poměr u těchto drah dle
jejich koncesních listin:
1. Jindřichův Hradec-Nová Bystřice,
2. Kostelec-Telč-Slavonice,
3. Benešov-Vlašim-Dolní Kralovice,
4. Jičín-Rovensko-Turnov,
5. Rakovník-Louny,
6. Karlovy Vary-Johanngeorgenstadt,
7. Sdružené pošumavské místní
dráhy,
8. Vodňany-Týn n. Vl.,
9. Mariánské Lázně-Karlovy Vary,
10. Schönwehr-Loket,
11. Domažlice-Tachov,
12. Svitava-Polička,
13. Vsetín-Velké Karlovice,
14. Německý Brod-Žďár-Tišnov,
15. Moravské Budějovice-Jemnice,
16. Německý Brod-Humpolec.
17. Chlumec-Králové Městec.
Společnostem těchto drah se ukládá:
a) aby přeložily své sídlo z Vídně
do Prahy,
b) aby za členy správy (správních
rad) zvolily toliko příslušníky státu
československého, kteří bydlí
v jeho obvodu,
c) aby vedení správy společnosti přenesly
na československé ministerstvo železnic, jež
se zmocňuje, aby případně vedení
správy odevzdalo jinému vhodnému orgánu
a
d) aby provedly zápis do obchodního rejstříku
u obchodního soudu v Praze.
Ku provedení ustanovení v § 2. a) až d)
uvedených určuje se lhůta čtyřměsíční.
Nedostatek schválení změny společenské
smlouvy se strany státu, v jehož území
bylo dosud sídlo společnosti, není překážkou
pro zápis do obchodního rejstříku,
který se provede na základě tohoto zákona
a usnesení povolaných orgánů společenských.
Společnosti uvedených drah nemusí se domáhati
připuštění ku provozování
v tuzemsku, jehož podle zákonných ustanovení
bylo by zapotřebí, a jsou vůbec sproštěny
povinností, jež po zákonu splniti mají
podniky cizozemské, aby mohly obchody v tuzemsku provozovati.
Nebude-li do udané lhůty čtyřměsíční
nařízením v § 2. uvedeným vyhověno
a předložen příslušný výpis
z obchodního rejstříku, zastaví se
výplata garančních záloh a zavede
se vnucená správa podniku.
Zákon tento nabývá účinnosti
dnem vyhlášení.
Provedením jeho pověřuje se ministr železnic
po dohodě s ministrem financí, spravedlnosti a vnitra.