Státně zřízenecký výbor
skončil dne 21. května 1919 jednání
o otázce, která v zájmu spravedlnosti musila
býti konečně upravena.
Mezi státními zaměstnanci nalézá
se 154 osob zapomenutých a stále opomíjených,
stav zaměstnanců, na nějž nejškodlivěji
a nejkrutěji působil zákon o certifikatistech
z roku 1872.
V roce 1897 při zavedení nového civilního
soudního řádu vyzvalo ministerstvo spravedlnosti
soudní oficianty, tehdy diurnisty, aby o místa soudních
sluhů žádali, ježto byl nedostatek uchazečů
certifikatistů.
Tehdy byly hmotné poměry soudních sluhů,
jsouce trvalými místy služebními, výhodnější
a proto diurnisté, davše se zlákati a očekávajíce
od vlády vždy jen spravedlnost, zaměnili svá
místa diurnistů v místa soudních sluhů.
Želeli však záhy svého kroku. Neboť
ať většina z nich měla schopnosti kancelářských
úředníků, byli oni, jsouce necertifikatisty,
opomíjeni a odstrkováni. V krátké
době následovalo jedno nařízení
vládní za druhým a na úkor sluhů
necertifikatistův upravovány byly služební
poměry certifikatistů-sluhův a militaristů
vůbec.
Zákonem ze dne 18. února 1919/XIX č. 89.
zařaděni podle § l. cit. zákona kancelářští
oficianti do tří nejnižších tříd
hodnostních a to i beze zkoušek,
které pro kancelářské soudní
úředníky nařízeny jsou.
Bylo tedy třeba, aby předlohou touto i soudní
podúředníci a sluhové, kteří
vykonali stanovené zkoušky a to I. a II. zkoušku
kancelářskou a zkoušku knihovní, zařaděni
byli do tří nejnižších tříd
hodnostních a tím aby pro ně Národní
shromáždění učinilo aspoň
totéž, co výbor učinil pro oficianty.
Státně zřízenecký výbor
jest přesvědčen, že oprávněné
roztrpčení zmizí tím jistěji,
když uvedená kategorie státních zaměstnanců
jmenována bude kancelářskými úředníky
do tří nejnižších tříd,
každý podle počtu let odsloužených.
V ohledu finančním není námitek. Zástupce
min. financí pod dojmem prohlášení
zástupce min. spravedlnosti prohlašuje, že min.
financí nemá příčinu
z důvodů finančních odepříti
provedení zákona. Podle podrobného seznamu
jmen a míst činí náklad na tuto úpravu
na př. v Čechách 67.640 K, na Moravě
30.420 K.
Pro zlepšení služebních poměrů
soudních sluhův a podúředníků
o kterých zákon tento jedná, mluví
tedy tytéž důvody, jak u oficiantů,
poněvadž mají:
1. totéž nařízené školské
vzdělání,
2. složili kancelářské a knihovní
zkoušky a konečně
3. jde o zaměstnance státní, kteří
pověřeni jsou samostatnými pracemi kancelářských
úředníků.
Proto zasluhují, by se toho, co ve prospěch oficiantů
bylo vykonáno, použilo také pro jmenované
zaměstnance.
Ze všech těchto důvodů navrhl státně
zřízenecký výbor osnovu zákona.
Dodatek ke zprávě státně zřízeneckého
výboru.
Předsednictvo Národního shromáždění
československého zaslalo předchozí
zprávu ministerské radě dne 23. května
t. r. a vyžádalo si v duchu usnesení klubovních
předsedů zásadní souhlas. K poukazu
presidia min. rady sděluje ministerstvo spravedlnosti přípisem
čís. 12055/19 ze dne 3. června t. r. předsednictvu
Národního shromáždění,
že ministerstvo spravedlnosti, dohodnuvši se s ministerstvem
financí, nemá proti osnově zákona,
tak jak ji navrhuje státně zřízenecký
výbor, jíž upravují se služební
poměry kvalifikovaných soudních sluhů
a podúředníků zásadních
námitek, že však ministerstvo spravedlnosti upozorňuje,
že v čl. I. při slovech »jako kancelářští
oficianti« vhodno bylo by dodat slovo »zkoušení«,
aby odstraněna byla případná pochybnost,
podle kterého z obou způsobů počítání
zákona z r. 1919 jest se zachovati.
Předsednictvo Národního shromáždění
pod ř. 1814 vrátilo zprávu státně
zřízeneckému výboru, aby týž
vzal upozornění ministerstva spravedlnosti na vědomí
a podle toho se zařídil.
Státně zřízenecký výbor
ve schůzi své dne 25. června t. r. konané
doplnil článek I. ve smyslu žádosti
jmenovaného ministerstva a bude zníti navržený
zákon takto:
Zákon o služební pragmatice ze dne 25. ledna
1914 doplňuje se takto:
Soudní sluhové a podúředníci,
kteří do 1. ledna 1919 vykonali zkoušky, určené
pro kancelářské úředníky,
totiž I. zkoušku kancelářskou a knihovní,
nebo I. zkoušku kancelářskou, zkoušku
pro konceptní pomocníky nebo II. zkoušku kancelářskou,
jmenují se kancelářskými úředníky
hodnostních tříd podle služebních
let a týmž způsobem, jako kancelářští
oficianti zkoušení a buďtež po svém
jmenování úředníky postupně
podle uprázdněných míst zařaděni
mezi kancelářské úředníky.
Provedení zákona ukládá se veškerému
ministerstvu.
Účinnost zákona nastává dnem
1. června 1919.