Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Podle usnesení Národního shromáždění se nařizuje:

Právo, žádati za vyvlastnění v plném objemu § 365 ob. zák. obč. přiznává se veřejným i soukromým nemocnicím a jiným léčebním a dobročinným ústavům, které byly uznány za všeobecně prospěšné příslušným správním úřadem. Takovými jsou zejména družstevní nemocnice, jakož i nemocnice nemocenských spolků a pokladen, zaopatřovací ústavy, sirotčince, chorobince a chudobince, útulny a pod.

Za vyvlastnění žádati mohou tyto ústavy, vykázavše nálezem politické správy první stolice, že jsou obecně užitečné, pokud jest pro ně zapotřebí předmětu, za jehož vyvlastnění se žádá, buď aby byly zřízeny neb aby byly řádně udržovány a užívány.

V tom zahrnuto jest zejména právo žádati, aby

1. byly postoupeny budovy a pozemky;

2. byly propůjčeny nezbytné cesty;

3. byly přenechány prameny kromě léčivých, studny a jiné soukromé vody;

4. propůjčeny byly služebnosti a jiná věcná práva na nemovitostech, jakož i byla postoupena, obmezena nebo zrušena taková práva, jichž výkon se vztahuje na určitá místa;

5. trpěna byla opatření, která obmezují výkon vlastnického nebo jiného práva na nemovitosti (budově nebo pozemku), zvláště, aby zabráněno bylo výkonům působícím hluk, dým, zápach a podobné účinky, jež jsou na závadu účelům, jimž ústav jest věnován.

Vyvlastněno býti může také příslušenství předmětu, jenž se vyvlastňuje.

Vyvlastnění žádati lze k trvalému nebo přechodnému používání.

Vyvlastní-li se budova nebo pozemek ku přechodnému použití, nesmí jejich podstata býti podstatně a trvale změněna zamýšleným použitím. Trvá-li používání nemovitosti, ku přechodnému použití vyvlastněné, již dvě léta, může vlastník její žádat, aby užívatel ji vykoupil trvale.

Vlastník nebo podnikatel ústavu jest povinen, vlastníku vyvlastněné nemovitosti nebo tomu, jehož práva byla vyvlastněna, dáti za veškeré majetkové újmy vyvlastněním způsobené přiměřené odškodnění.

Když se odškodnění vyšetřuje, buď hleděno také k takovým újmám, jež vyvlastněním utrpí ti, kdož jsou oprávněni užívati nebo požívati nemovitosti, věci nebo práva, a nájemci, a jež náleží vyvlastněnému nahraditi, pokud se neužije odškodnění za vyvlastněný předmět k uspokojení náhradních nároků příslušejících proti vyvlastněnému.

Vyvlastňuje-li se jen díl pozemku, přihlíženo buď, když se vyšetřuje náhrada, nejen k hodnotě dílce, jenž se má postoupiti, nýbrž i ke zmenšení hodnoty zbývající části.

Nemohlo-li by zbývající části podle jejího dosavadního určení již účelně používáno býti, jest za vyvlastnění žádající povinen, na žádost vlastníkovu celou nemovitost odkoupiti.

Žádá-li se za trvalé vyvlastnění budovy, vztahuje se tato povinnost vždy na celou budovu.

Při vyšetření náhrady nebuď hleděno k těm poměrům, o nichž jest patrno, že byly vyvolány v úmyslu, aby jich bylo použito jako důvodu žádosti za zvýšení náhrady.

Hleděno nebuď k ceně zvláštní obliby a k hodnotě, které nabude snad vyvlastněný předmět provedením zamýšleného podniku.

Odškodnění buď dáno v hotovosti, nebylo-li nic jiného ujednáno. Jde-li o trvalé vyvlastnění, zaplacena buď jistinou, jde-li jen o přechodné vyvlastnění, ročním důchodem ku předu splatným.

Nemůže-li úplně vyšetřena býti jistina, jež náhradou zaplacena býti má, poněvadž se nedá předem určiti odhadovaná újma, jest každá strana oprávněna, žádati v přiměřených obdobích, alespoň jednoho roku, aby zjištěna byla náhrada za újmy, které se za uplynulé období staly zjevnými.

Po uplynutí tří let od doby, kdy byl vyvlastněný předmět převzat do užívání, může žádáno býti za konečné určení jistiny, která má býti vyplacena.

Majitel nebo podnikatel ústavu jest povinen, na žádost oprávněného, dáti jistotu za všechna odškodnění, která po tom, kdy vyvlastnění bylo provedeno, se má vyplatiti (§ 12.). Od státu a veřejných fondů, jakož i země, okresův a obcí nemůže žádáno býti, aby daly jistotu.

Na žádost některé strany určí k vyšetření náhrady příslušný soud, vyslechnuv strany, jaká jistota a jakým způsobem má dána býti. Soud může též, třeba-li toho, slyšeti znalce.

O tom, stačí-li jistota, rozhoduje soud podle volného uvážení.

Jde-li o propůjčení nezbytné cesty, provedeno buď řízení podle zákona ze dne 7. července 1896, č. 140 ř. z. o nezbytných cestách.

Jde-li o vyvlastnění pozemků, budov, pramenů, vod, rozhodne o něm na žádost po komisionelním jednání politická zemská správa. Jí podána buď žádost dvojmo s dvojím vyhotovením náčrtku obmyšleného podniku, dále seznam nemovitostí a práv, jichž se požaduje ku provedení podniku, a o tom vyhotovený polohopisný nárys.

V seznamu buďtež uvedena katastrální a popisná čísla, čísla vložek knihovních, výměra parcel a dílů parcelních, jež mají býti vyvlastněny, pak jména a bydliště osob, proti nimž vyvlastnění má býti provedeno nebo jejichž práv se dotýká, a není-li některá z nich svéprávnou, její zákonný zástupce s udáním bydliště, konečně jména těch, kteří jsou neznámého pobytu a jimž opatrovníka dlužno ustanoviti. Je-li třeba, aby v řízení před správním úřadem někdo ze zúčastněných byl zastoupen opatrovníkem, budiž tento jmenován od příslušného soudu k žádosti správního úřadu nebo na návrh žadatelův.

Zemská politická správa vyžádá si o žádosti za vyvlastnění od knihovního úřadu příslušného soudu potřebné zprávy o vlastnických a právních poměrech a nařídí pak jednání o ní.

Za vyvlastnění několika předmětů může od téhož vlastníka ústavu nebo podnikatele jedinou žádostí žádáno býti, pokud není se obávati, že z hromadění nastanou spletky nebo značné průtahy řízení.

K jednání určená komise sestává ze zástupce zemské politické správy jako řídícího komisi a podle potřeby ze zástupce okresního politického úřadu, zpravodaje technického, nebo zdravotního politické okresní správy anebo jiného odborníka zemské politické správy podle toho, jakého druhu jest věc, jež má býti vyvlastněna. Přizván býti může zástupce samosprávného úřadu. K jednání buďte dále předvoláni žadatel a ti, proti nimž vyvlastnění se žádá neb jejichž práva jsou dotčena.

Před jednáním vyloženy buďtež aspoň po 14 dnův u obecního úřadu, v jehož obvodu zcela nebo z valné části ty které nemovitosti jsou, plány a seznamy v § 15 uvedené ke všeobecnému nahlédnutí.

Každý účastník může v této lhůtě písemně, neb ústně, u obecního úřadu, nebo při komisionelním jednání, své námitky přednésti. Na pozdější námitky se nehledí.

V předvolání budiž udáno, kde a po jakou dobu lze do plánů a seznamu nahlédnouti a námitky vznésti, kde a kdy se koná jednání a jaké následky to má, promešká-li se lhůta k námitkám.

To vyhlásí se vývěskem na obecní desce v obci v § 17., odst. 1. naznačené a v sousedních obcích.

Řídící jednání pokusí se především, pokud možno, aby došlo k dohodě mezi stranami.

0Byla-li vzata zpět žádost za vyvlastnění nebo prohlásila-li druhá strana, že jest ochotna k vyvlastnění, uvede se to v protokole.

Pro rozhodnutí o žádaném vyvlastnění rozhodné poměry a okolnosti buďtež vždy vyšetřeny a výsledky šetření s udáním dokladův a předpisů základem toho jsoucích v protokole zjištěny.

O odškodnění nebudiž při tom jednáno. Spisy předloží se co nejdříve zemské politické správě.

Jde-li jen o vyvlastnění podle č. 4 a 5 §u 2., zemská politická správa k žádosti, davši vyslechnouti súčastněné a vyžádavši si posudek technického a zdravotního zpravodaje (§ 16.) rozhodne bez komisionelního jednání. Jednání na místě může konati tehdy, uzná-li to podle povahy věci za nutné.

Zemská politická správa rozhodne - třeba-li doplnivši jednání - nálezem, zda-li se vyvlastnění povoluje, kterých předmětů a v jakém rozsahu. Vyvlastnění nebuď povoleno, vyjde-li ze šetření nebo jiných okolností na jevo, že vlastník vyvlastněné věci nebo veřejnost utrpí vyvlastněním nepoměrně větší škodu, než jest význam podniku a prospěchu z něho nebo dá-li se dosíci účelu vyvlastněním v menším rozměru, na jiném místě nebo jiného předmětu s menší škodou pro vlastníka toho nebo jiného předmětu nebo pro veřejnost.

Nález buď vydán žadateli a vyvlastněnému, pokud se týče osobě, o níž jest úředně známo, že na ni právo přešlo, k vlastním rukoum a vyhlášen vývěskem v obcích v § 18 uvedených.

Dohodly-li se strany při jednání o vyvlastnění, vydá se o tom na žádost potvrzení, jež jest rovno právoplatnému vyvlastňovacímu nálezu.

Vyvlastňovacímu nálezu může odporovati stížností podnikatel a súčastněné osoby, které v čas vznesly námitky, jen potud, pokud nevyhověl učiněné žádosti stěžovatelově nebo jeho námitkám.

Stížnost podati jest do 8 dnů u zemské politické správy; o ní rozhodne ministerstvo vnitra dohodnuvši se s ministerstvem veřejných prací a zdravotnictví.

Pořad práva o tom, mají-li ty které předměty býti vyvlastněny a v jakém rozsahu, jest vyloučen.

Jakmile nález o vyvlastnění nabude právní moci, jsou povinny osoby, proti nimž bylo povoleno, se zdržeti veškerých změn přesahujících obvyklé řádné hospodaření, pokud není jiného nic umluveno, anebo pokud nejde o neodkladná opatření potřebná k zachování vyvlastněného předmětu.

Je-li předmět vyvlastněný zapsán v pozemkové knize, zažádá zemská politická správa za poznámku vyvlastnění u knihovního soudu, jakmile nález nabude právní moci.

Bylo-li vydáno potvrzení (§ 19., odst. 2.) povolí poznámku soud na žádost podnikatelovu.

Tato poznámka působí proti každému pozdějšímu nabyvateli nemovitosti nebo práva na ní.

Není-li dohody mezi stranami, určí okresní soud, v jehož obvodu zcela nebo z větší části jsou předměty, jež byly vyvlastněny, odškodnění.

Dohoda mezi žadatelem a tím, komu se věc vyvlastní, jest přípustna, není-li tu třetích osob, jimž náleží nárok na náhradu za práva vyvlastněním dotčená, nebo souhlasí-li s dohodou v listině ověřené. Tohoto souhlasu není třeba, postupuje-li se část knihovního tělesa a poskytuje-li jeho zbytek jistotu v § 1374 ob. z. obč. žádanou, a není-li také ohrožena jistota jiných věcných práv.

Knihovní soud jest povolán, na žádost některé ze stran vydati potvrzení, že jest tu žádaná jistota, vykonav potřebná šetření dle volného uvážení.

Odškodnění určí soud na žádost majitele nebo podnikatele ústavu; nepožádá-li za to do tří měsíců po tom, kdy vyvlastňovací nález nabyl právní moci, může také vyvlastněný žádati, aby bylo odškodnění určeno.

K žádosti připojen buď vyvlastňovací nález co do právní moci potvrzený a doklady potřebné k označení vyvlastněného předmětu a jeho rozsahu. Žádati lze jedinou žádostí za určení náhrady všech předmětů pro týž ústav nebo podnik vyvlastněných.

Soud vyšetří podle zásad řízení nesporného pro rozhodnutí důležité okolnosti, přibrav podle potřeby a rozsahu vyvlastněného předmětu jednoho až tři znalce, je-li toho pro vyšetření a posouzení rozhodných poměrů třeba, koná jednání na místě samém.

K jednání předvolají se súčastnění, t. j. žadatel, ti, proti nimž žádost směřuje a jichž práva jsou dotčena. Při větších objektech buďte za znalce přibrány osoby od vrchních zemských soudů jmenované za znalce pro vyvlastnění k železničním účelům. Jde-li o budovy, přibráni buďtež vždy také stavební znalci.

Strany mohou činiti námitky proti znalcům do té doby, než se počne s jednáním ve věci. Námitky buďte osvědčeny. Soud nařizuje jednání oznámí spolu, kteří znalci se přibírají.

Znalci jsou povinni, svůj posudek odůvodniti, zejména také uvésti skutečnosti, na nichž spočívá a na jakých základech vypočítávají hodnotu.

Byl-li vyvlastněn jen díl nemovitosti, udejte, jakou hodnotu má tento díl o sobě, a zvláště, oč se zmenšuje hodnota zbývající nemovitosti. Vztahuje-li se odškodnění také na náhradu újmy, kterou utrpí třetí osoby, jež nedojdou uspokojení z odškodnění, které za vyvlastněný předmět samotný se přizná, buď náhrada za ně zvláště vyšetřena.

Stanou-li se spornými skutkové předpoklady pro určení náhrady, buď zvláštní posudek podán podle každého z těchto předpokladů na žádost stran.

Žádají-li za to obě strany, může určeno býti odškodnění i za předměty, na něž se vyvlastňovací nález nevztahuje, když strany s tím souhlasí, aby byly spolu odstoupeny žadateli.

Šetření řídící dej vždy protokolovati, co požaduje vyvlastněný a nabízí žadatel, dále posudek znalců, skutkové předpoklady a podklady, na kterých spočívá ocenění, a případné připomínky a námitky stran.

Dohodnou-li se strany o odškodnění, buď dohoda do protokolu zapsána, pokud jest podle § 22. přípustna.

Nejsou-li tu podmínky § 22, může dohoda o náhradě protokolována býti, není-li smluvený peníz nižší, než znalci uznané odškodnění, nebo, neshodují-li se znalci ve svém posudku, než průměrné odškodnění z obou vyplývající.

Podle těchto ustanovení protokolované ujednání má účinky soudního smíru.

Nedojde-li k dohodě, soud nejsa vázán průvodními předpisy, podle svého volného uvážení hledě k výsledku jednání a podaným posudkům (§ 273. c. ř, s. ev. § 271 zák. čl. 1:1911) rozhodne o odškodnění, jež má býti dáno, a jsou-li tu podmínky § 25, odst. 2., určí také náhradu, která zvláště má připadnouti třetím osobám.

Usnesení dodá se písemně žadateli a osobám zúčastněným. (§ 24, odst. 2.)

Tomuto usnesení lze odporovati jen stížností; lhůta rekursní jest 14 dní ode dne doručení.

Stížnost podána buď ve dvojím vyhotovení; jedno dodá se odpůrci, aby do 14 dnů podal své vyjádření.

Když bylo vyjádření podáno nebo lhůta prošla, spisy buďte předloženy rekursnímu soudu.

Tato ustanovení platí též obdobně o stížnosti do rozhodnutí rekursního soudu; o ní použito buď obdobně ustanovení § 16 cís. pat. z 9. srpna 1854, č. 208 ř. z.

Přípustno není domáhati se právním pořadem nároků, o nichž rozhodnouti jest v tomto zákoně upraveným řízením.

Přiznané odškodnění buď dáno dříve, než se provede vyvlastnění samo, leda by dodatečně podle § 9 náhrada byla přiznána.

Odškodnění buď složeno i kromě případů v § 1425 ob. z. obč. uvedených k soudu, když a pokud má ho použito býti k uspokojení nároků třetích osob spočívajících na věcném právu jim příslušejícím.

Není třeba je složiti, je-li prokázáno (§ 22), že jistota věcných práv není ohrožena, nebo zřeknou-li se toho z věcných práv oprávnění.

Nároky těchto třetích osob buďtež uspokojeny jinak podle ustanovení o rozvrhu nejvyššího podání docíleného dražbou. Byla-li náhrada k soudu složena, buď to v pozemkové knize poznamenáno. Tato poznámka působí jako poznámka uděleného příklepu.

Jde-li o propůjčení služebnosti nebo věcných práv, postupováno buď obdobně podle § 17 zákona o nezbytných cestách.

Vyvlastňovací nález lze vykonati:

a) u budov, pokud jsou obydleny a nelze použíti o nich nařízení o zabrání bytů ze dne 22. ledna 1919, č. 38 sb. z. a n., posledního dne druhého stěhovacího termínu následujícího po právoplatném určení odškodnění a po jeho zaplacení (§ 33);

b) u pozemků patnáctého dne po právoplatném určení odškodnění a jeho zaplacení (§ 33);

c) u služebností a jiných věcných práv nebo jich obmezení (§ 2 č. 3 a 4) po složení nebo vyplacení odškodnění, pokud se týče knihovním zajištění (§ 35), když nález o odškodnění nabyl právní moci. Navrhovatel jest oprávněn, když se stal nález vykonatelným a on zaplatil řádně nebo složil odškodnění, žádati, aby mu odstoupen byl vyvlastněný předmět; jde-li o nemovitost nebo knihovní právo, jehož se vyvlastnění týče, může zažádati u knihovního soudu podle vyvlastňovacího nálezu, potvrzení o dohodě a o tom, že odškodnění bylo složeno nebo zaplaceno - kromě případu § 12 - aby mu vloženo bylo právo vlastnické k vyvlastněné nemovitosti nebo jiné věcné právo jemu přiznané se současným výmazem závad, k jichž úhradě bylo složeno odškodnění, nebo k jichž výmazu bylo svoleno; se vkladem vlastnického práva vloží se také služebnosti, které snad na vyvlastněné nemovitosti byly propůjčeny třetím osobám.

Pokud by třeba bylo fysického odevzdání a nestalo se dobrovolně, může navrhovatel po tom, kdy vyvlastnění se stalo vykonatelným, zažádati podle dokladů v § 33 uvedených za nucené odevzdání, pokud se týče zřízení. O tom platí ustanovení o exekučním řízení platná.

Výkonu vyvlastnění nevadí, přešel-li vyvlastněný předmět po zahájení řízení na třetí osobu nebo nastala-li jiná právní změna.

Nedal-li navrhovatel v čas smírem smluvenou nebo soudem určenou náhradu nebo jistotu, může vyvlastněný žádati, aby byl exekucí přidržen, zaplatiti nebo složiti odškodnění i s úroky z prodlení, pokud se týče dáti jistotu podle ustanovení exek. řádu.

Daně a jiné veřejné dávky, jakož i úroky a důchody z převzatých snad závad nese navrhovatel od toho dne, kdy se stal vyvlastňovací nález vykonatelným, pokud se týče byl vykonán, nebylo-li nic jiného ujednáno. Vyvlastněný může žádati náhradu, zapravil-li je za delší dobu.

Spory o tom rozhodnouti příslušen jest soud dle ustanovení všeobecných.

Náklady vyvlastňovacího řízení a řízení k určení odškodnění, nahradí žadatel, pokud nebyly způsobeny neodůvodněným zakročením některé strany nebo účastníka.

Tento zákon nabývá účinnosti 14. den po vyhlášení.

Jej provésti náleží ministerstvům vnitra, spravedlnosti, veřejných prací, zdravotnictví a sociální péče.

Zákony o vyvlastnění dosud platné týkají se jen vyvlastnění pro železnice, pro úpravu assanačního pražského obvodu, různých předmětů pro vojenské účely, není však zákona, který by upravoval vyvlastnění všeobecné, nebo pro podniky a ústavy všeužitečné, jakými jsou zvláště nemocnice, dobročinné ústavy, zaopatřovací, sirotčince a podobné podrobněji vyjmenované v § 2 min. nařízení ze dne 6. května 1897, č. 153 ř. z.

V této době dlužno i takovým ústavům přiznati právo na vyvlastnění potřebných objektů. Osnova upravena byla s přiměřenými změnami podle zákonů shora uvedených. Zejména bylo ponecháno, aby o tom, že jest ústav všeužitečným a že vyvlastnění se povoluje, rozhodly správní úřady, při čemž sestavena byla komise, jak se zdálo účelným, kdežto o odškodnění sám okresní soud.

V obou případech vyhrazeny byly opravné prostředky; v tom směru nebylo lze rozlišovati mezi důležitějšími podniky a objekty a nepatrnými předměty vyvlastněnými a bylo třeba ponechati dosti kautel pořadem instancí. Soudu bylo ponecháno, aby přibral znalce podle důležitosti a rozsahu předmětu (1 až 3).

Že zákon zde navržený jest všeobecně důležitý, bude vůbec uznáváno.

Formální návrh: Osnova přikázána buď právnímu výboru, aby ji do 14 dnů projednal.