Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Z usnesení Národního shromáždění se nařizuje:

Na doplnění a prohloubení vzdělanosti všech vrstev obyvatelstva zřizovány buďte politickými obcemi veřejné knihovny s četbou vzdělavací, naučnou i zábavnou, která má skutečnou vnitřní hodnotu.

V politických obcích s národnostními menšinami budiž zřízena i pro menšinu knihovna zvláštní, nebo zvláštní oddělení knihovny všeobecné, když tyto menšiny vykazují aspoň 400 osob podle posledního sčítání lidu, pokud se týče, když v obcích těch je veřejná menšinová škola. Pro menšiny, nevyhovující těmto podmínkám, ale dosahující aspoň 10% všeho obyvatelstva, budiž zřízena vždy pro několik obcí knihovna společná, s poměrným příspěvkem každé zúčastněné obce. Bližší určí prováděcí nařízení. Nezřídí-li obec menšinovou knihovnu podle ustanovení tohoto zákona a prováděcího nařízení, jež k němu bude vydáno, může takovou knihovnu zříditi ministerstvo školství a národní osvěty samo na útraty obce.

Úplně vybudovaná knihovna skládá se z půjčovny knih, čítárny časopisův a knihovny příruční.

Nařízením bude stanoven minimální program, který v obcích, kde jest aspoň obecná škola, má býti proveden nejdéle do jednoho roku, pokud však takováto obec nedosahuje počtu 400 obyvatelů, do dvou let od doby, kdy tento zákon vejde v platnost. Stejně bude stanovena lhůta, do které jest provésti minimální program v ostatních obcích.

Náklad na zřízení a udržování veřejné knihovny hradí politická obec jako řádné vydání obecní. Roční částka, jakou obec má věnovati tomuto účelu, bude určena nařízením. Při tom však jest zachovati zásadu, že náklad jest určován počtem obyvatelstva (příslušníků národnostní menšiny) a to ročně 30 h až 1 K za každého obyvatele (příslušníka národnostní menšiny).

Působí-li v obci, ve které má býti zřízena obecní veřejná knihovna, již nějaká knihovna, vyhovující ustanovení § 1., může tato knihovna buďto

a) převzata být obcí, nebo

b) zůstati dosavadnímu vlastníkovi, jemuž se dostane každého roku od obce subvence ve výši závazného obecního nákladu knihovního. Prováděcí nařízení ustanoví, jak bude tato subvence rozvržena na výlohy správní a na zakoupení nových knih, a upraví otázku vlastnictví nově zakoupených knih i jiného inventáře. V obou případech jest pak taková knihovna podrobena ustanovením tohoto zákona, zejména též co do správy.

Knihovnu řídí knihovní rada 4 - 8 členná, jak blíže určí nařízení; polovinu členů ustanovuje obecní zastupitelstvo z voličův obecních; k nim přistupuje jednatel místní komise osvětové a zbytek přiberou tito členové kooptací z pravidelných vypůjčovatelů posledního období. Pokud veřejná knihovna v místě dosud nepůsobila a nebylo tudíž vypůjčovatelů, dlužno kooptované členy vybrati z místních osvětových pracovníků. Funkce členů knihovní rady jsou neplacené a trvají dva roky. Odpadne-li některý z členů knihovní rady, budiž na zbytek funkčního období ustanoven člen nový stejným způsobem, jakým došlo k členství uprázdněnému. Pro knihovnu menšinovou (i je-li pouhým oddělením knihovny všeobecné), jest zříditi zvláštní radu knihovní, jejíž všichni členové musí býti příslušníky národnostní menšiny, pro niž knihovna se zřizuje.

Práva a povinnosti knihovní rady, která se schází aspoň jednou za čtvrt roku, jsou:

a) aby jmenovala knihovníka a síly výpomocné a postarala se, aby jim vydržovatel knihovny poukázal odměnu, nebo plat podle § 9.,

b) aby vedla finanční správu knihovny,

c) aby rozhodovala po návrhu knihovníkově o nákupu nových knih a vyřadění nevhodných,

d) aby ustanovila pravidla pro půjčování knih i používání čítárny a hájila zájmy knihovny vůči vydržovateli i ostatní veřejnosti,

e) aby o své činnosti podávala ročně písemnou zprávu obecnímu zastupitelstvu.

Obecní zastupitelstvo je zavázáno, aby o umístění knihovny, zejména též o stavbě zvláštní budovy, dohodlo se předem s knihovní radou. Jestliže se shody nedocílí, rozhodne ministerstvo školství a národní osvěty.

Agendou knihovny pověří se zvláštní knihovník, který má v knihovní radě hlas poradní. V obcích, jež mají více než 10.000 obyvatelů, buď plat jich vyměřen tak, aby knihovník mohl se věnovati cele jen tomuto povolání, v ostatních obcích buď stanovena odměna dohodou.

Několik obcí může zříditi společnou knihovnu speciálního rázu v místě, o němž se dohodly. To však je nezbavuje závazků vůči knihovnám místním.

Dozor nad řádnou působností všech veřejných knihoven náleží ministerstvu školství a národní osvěty, které zřídí potřebné knihovní instruktory a rozhoduje s konečnou platností o všech sporných otázkách veřejných knihoven. Zejména může ministerstvo, neb úřad, jím k tomu zmocněný, shledá-li toho potřebu, rozpustiti knihovní radu, zříditi zatímní orgán náhradní, zbaviti členství jednotlivé členy knihovní rady a jmenovati nové její členy. Stejně může být odstraněn i knihovník, jehož činnost by nevyhovovala účelu tohoto zákona.

Provedením tohoto zákona, pověřuje se ministerstvo školství a národní osvěty a ministerstvo vnitra.

Předloženým návrhem zákona republika československá má vstoupiti do řady států, které vedle pravidelného školství zákonně organisují také jiné instituce vzdělavací.

Havlíček již roku 1846 veřejné knihovny nazval nejdůležitějším a nejlepším prostředkem ke vzdělání lidu. "Neboť knihovna," praví, "je také škola a sice škola pro mládež a dorostlé, škola všestranná, v kteréžto učí mnoho moudrých učitelů." Knihovna tím, že se může rychle přizpůsobovati daným potřebám, že jest pohyblivá a nevyžaduje poměrně velikého nákladu, stává se všemu obyvatelstvu praktickým učelištěm. V přítomné době, kdy veškeré úsilí nese se k tomu, aby se povznesla tvořivá síla národa a současně se zmírnily protivy sociální, je zvýšené vzdělání širokých vrstev lidových předpokladem moderní politiky státní.

Knihovnictví lidové vyvíjelo se u nás hlavně péčí spolkovou, a to místy způsobem utěšeným. Vznikla také již řada knihoven obecních, z nichž na př. pražská, litomyšlská, plzeňská a j. směle mohou se měřiti s knihovnami cizími.

Veřejné knihovny, těšící se stejné péči jako školy, v Evropě ujímají se teprve znenáhla po příkladu státův anglického jazyka. Posud daleko vzdáleni jsme ideálu, aby v každé obci republiky naší byla řádně vedená knihovna veřejná, obsahující díla vpravdě cenná, vzdělavací a zušlechťující.

Stav lidového knihovnictví v jednotlivých zemích naší republiky jest velice různý. Kdežto Čechy skytají v tomto směru obraz dosti potěšující, nutno na Slovensku pracovati od samých začátků.

Statistická data o lidových knihovnách máme toliko z Čech a to r. 1905 a 1910. Výsledky těchto statistických šetření zpracovány jsou ve "Zprávách Zemského statistického úřadu král. Českého" a to ve svazku XIV. 1 (za r. 1905) a XXII. 1 (za r. 1910).

R. 1910 bylo v Čechách 4.451 lidových knihoven všeobecně přístupných, z těch bylo 3885 knihoven českých a 566 knihoven německých. (Data o knihovnách německých označuje však citovaná publikace za neúplná, protože mnoho okresů a obcí s německou správou nezaslalo žádných dat.)

Mimo to bylo zjištěno 2139 knihoven spolkových, přístupných pouze členům spolků.

Všech 4451 knihoven všeobecně přístupných bylo ve 3243 obcích. Z úhrnného počtu obcí v Čechách v 42·4% vyskytovala se tedy lidová knihovna. Jsou tedy okresy, kde více než 90% obcí vyskytovaly se lidové knihovny, jsou však okresy, kde jich nebylo ani v 10% obcí.

Ve všech těchto knihovnách napočteno 1,573.117 svazků, z čehož připadalo 1,279.433 svazků na knihovny české a 293.684 na knihovny německé. Na 100 obyvatelů, kteří přihlásili se r. 1910 k obcovací řeči české, připadalo průměrem 30 svazků v českých veřejných knihovnách.

Co se používání týče, knihovny české vykazují úhrnem 189.883 vypůjčovatelův a 2,677.903 vypůjčené svazky, knihovny německé 36.083 vypůjčovatele a 667.519 vypůjčených svazků.

Dle vlastníka rozdělovaly se lidové knihovny v Čechách r. 1910 takto:

Příjmů měly všechny lidové knihovny v Čechách úhrnem 356.838 K (české 297.203 K, německé 59.635 K). Z tohoto úhrnného příjmu připadalo 47·1% na příspěvky obcí, 3·8% na příspěvky zastupitelských okresů, 21·6% na příspěvky spolků a pod., 10·2% na poplatky za používání, 7·2% na příspěvky peněžních ústavů, 4·1% na výnos vlastního jmění a 6% na jiné příjmy.

563 knihoven českých bylo podporováno obcemi celkem 176.108 K a 38 knihoven německých 5.506 K. Polovina českých obcí však poskytla příspěvek málo větší než 20 K. Jen v 18 případech obec věnovala více než 1000 K.

Největší podporu obecní obdržela městská knihovna pražská, 72.415 K. Tato položka pražského rozpočtu však za posledních let překročila 100.000 K.

V poměru k počtu obyvatelů věnovaly na př. Rokycany 48 h na 1 obyvatele, Praha 42 h, Louny 26 h, Litomyšl 20 h, Plzeň 19 h, Třeboň 18 h, Vinohrady 17 h.

Jak naléhavé a dalekosáhlé jest kulturní dílo, připravované zákonem o veřejném knihovnictví, vynikne přehledem veřejného knihovnictví v cizích státech.

Anglie má v celé Evropě nejvyvinutější knihovnictví. Již r. 1849 byl v anglickém parlamentě přijat zákon W. Ewarta, který zmocňuje anglická města vybírati příště 1 penny z jedné libry šterlingů zaplacených daní na zřízení knihovny a čítárny. A výsledek jest, že anglické knihovny měly r. 1911 celkem 10,995.000 svazků, že půjčily 59,690.000 knih a přijaly 19,515.000 K. Na 1000 obyvatelů v obcích, majících knihovny, připadalo 417 svazků (v Čechách 174 svazky). Obce přispívaly na knihovny průměrně 34.117 K, kdežto v Čechách příspěvek obce, nečítaje v to Prahu, činil 135 K, s Prahou 213 K. V Bradfordě, městě o 290.000 obyvatelích, věnovala obec na svou veřejnou knihovnu tolik, kolik činí příspěvek všech českých obcí na veřejné knihovny.

Anglie vyniká také tím, že veřejné knihovny mají své vlastní budovy a odborně školené úřednictvo. Stejné péči těší se knihovnictví i v koloniích.

Neméně mohutně (zákony z r. 1849-67) jest vybudováno knihovnictví v Americe, kdež obce, stát i bohatí jednotlivci pečují o rozvoj veřejných knihoven. R. 1912 bylo napočteno tam 18.000 knihoven s 75 miliony svazků.

Primát nejen ve Spojených státech, nýbrž v celém světě patří státu Massachusetskému, jenž má ve všech svých 349 obcích knihovny ve vlastní budově.

Celé knihovnictví americké s čítárnami školními a dětskými, knihovnickými školami, knihovnami přenosnými, celý ten utěšený ruch jest jednou z příčin kulturního rozkvětu Ameriky.

Ze zemí anglosaských rozšířilo se hnutí knihovnické v novější době do Norska, Švédska, Dánska i Finska.

V Dánsku pečují svědomitě o knihovny obce i spolky. R. 1909 mělo Dánsko 688 knihoven s 388.000 knihami.

Knihoven norských (zákony z r. 1836 a 1876) jest celkem 1309. Ze 674 obcí jen 31 nemá knihovny. V r. 1912 měly tyto knihovny 841.300 knih a vykazovaly 1,617.000 výpůjček. Ve Švédsku stejně jako v Norsku bylo knihovnictví předmětem zákonodárství.

Lidových knihoven ve Finsku bylo r. 1912 2.215 o 855.200 knih s 1,389.000 výpůjčkami, udržovány nákladem 461.500 K (3.886 knihoven českých v Cechách mělo celkem 297.200 K!).

Pozoruhodné postavení zaujímají v knihovnictví evropském též lidové knihovny švýcarské, jichž r. 1911 bylo 2.232 s 1,584.000 svazky.

Na jednu knihovnu připadlo 710 svazků. (V Čechách, které mají více než dvakráte tolik obyvatelů, bylo 3886 knihoven s 1,279.400 svazky).

Ve Francii vládním nařízením z r. 1848 a j. postaráno o knihovnictví. Vedle sta knihoven městských, jež jsou více rázu vědeckého, jest 2.911 obecních knihoven státem podporovaných o 4,166.000 svazcích. Kromě toho jest ve Francii 43.450 knihoven školních, obsahujících též díla pro dospělé.

V Italii, kde všechny přenosné knihovny dány pod dozor ministerstva orby, přijat r. 1918 parlamentem návrh o obecních knihovnách a knihovnách pro všechny stupně školní.

V Německu, kdež není zákona pro knihovnictví, péče o veřejné knihovny spočívá v rukou četných společností a měst, které měrou úctyhodnou pamatují na veřejné knihovny.

Rychlý a slibný vzrůst byl v posledním desetiletí před válkou patrný též v Rusku, kdež předně typ veřejných městských knihoven, nejbližší moderním knihovnám, těšil se podpoře měst, zemstev a spolků. Knihoven těchto bylo na 800 s osmi miliony svazků. O zakládání lidových knihoven po venkově od let devadesátých měla největší zásluhu zemstva. Před válkou čítalo se jich po vší Rusi a Sibiři na 20 000. Zemstva, t. j. pokrokovější živly v nich, počínala si v opatřování četby pro venkov velmi promyšleně.

Přítomný návrh zákona o veřejných knihovnách přihlíží k elaborátu Svazu osvětového v Praze, připraveného Ladislavem J. Živným a Drem Janem Auerhanem, a má účel:

1. zajistiti postupné zřizování veřejných knihoven ve všech obcích československé republiky;

2. organisovati veřejné knihovny a bdíti nad tím, aby řádně působily.

Potřeba zákona o veřejných knihovnách pociťovala se u nás již před léty, jak dokazují v Čechách návrhy zemských poslanců Dra Pippicha r. 1901 a Dra Körnera r. 1908. Tento návrh vznikl z návrhu Lad. J. Živného, uveřejněného v III. roč. České osvěty [viz zprávy Zemského statistického úřadu Král. Českého XIV. 1, kap. VII., Auerhanův článek "Knihovny všeobecně přístupné."].

Na Moravě věnován otázce veřejného knihovnictví r. 1907 návrh zemského poslance Dra J. Budínského.

V posledních létech před válkou značně knihoven přibývalo, ale přes to nelze je ponechati náhodné iniciativě soukromé. Nová doba, nové úkoly státní, žádají, aby knihovny vyskytovaly se ve všech obcích, čehož lze dosíci jedině zákonem, stejně jako jen zákonnou organisací péče o veřejné knihovny lze zajistiti jejich trvalý vliv lidovýchovný. Bylo příznačným zjevem našich poměrů, že nedostatkem péče zanikaly knihovny již zřízené.

Příspěvek, k němuž se obce zákonem zavazují, není vlastně novým břemenem. Občanstvo již po léta podporovalo týž účel prostřednictvím příspěvků spolkových. Přejde-li péče o lidové knihovnictví na obce, použije se peněz hospodárněji, neboť knihy budou pak každému přístupny a více se rozšíří. Při dnešním poklesu hodnoty peněz není stanovený příspěvek větší, než příspěvek, který roku 1910 věnovaly Rokycany, Praha, Louny, Litomyšl, Plzeň atd.

Zákon chce přimět ostatní obce, aby přispívaly na veřejné knihovny stejným způsobem.

Předloženým zákonem vznáší se na obce úkol, aby se staly ohniskem obrody lidu pomocí sebevzdělání.

Obce sotva stály před úkolem čestnějším a proto jistě jej uskuteční.

Obecní zastupitelstva složená ze členů, kteří v tuhém boji životním poznali cenu sebevzdělání, budou přáti těmto novým položkám v obecním rozpočtu.

Po stránce formální se navrhuje, aby tato osnova byla přikázána výboru kulturnímu s požádáním, aby o ní podal zprávu Národnímu shromáždění do 14 dnů.