V březnu t. r. projednán byl kulturním výborem
Národního shromáždění
návrh Dra. B. Němce a soudr. na zřízení
státního ústředního meteorologického
ústavu v naší republice, návrh schválen
a referát dodán kanceláři sněmovní.
Od té doby referát zmizel, leží však
dle soukromého šetření v ministerstvu
Národní obrany, kde čeká, až
se vrátí p. prap. Urban z Paříže,
aby se o něm vyslovil. Ačkoli se o něm vyslovila
již porada zástupců všech zúčastněných
ministerstev a odborníků, leží celá
věc k veliké škodě meteorologické
vědy, jak z následujícího vylíčení
vysvitne.
Po rozpadnutí státu rak.-uherského přešla
na naši republiku povinnost převzíti veškeré
práce, které v našich zemích prováděl
a řídily centr. meteor. ústavy ve Vídni
a v Budapešti. Důležitost a význam těchto
prací pro rozmanité obory státní správy
vzrostly v posledních létech netušenou měrou
a tím se též vysvětluje neobyčejně
velký počet návrhů na zřízení
met. centrály čsl. republiky a různost těchto
návrhů hlavně pokud se týče
otázky kompetence ministerstev (škol. a nár.
osvěty, zemědělství, veřej.
prací a nár. obrany).
Podavatel dotazu podal Národnímu shromáždění
již dne 10. února t. r. v té věci návrh
(Tisk č. 493), který projednán byl v kulturním
výboru. Také prof. meteorologie na české
univ., prof. St.,Hanzlík upozornil již v polovici
listopadu minulého roku na důležitost organisace
meteorologické služby, zvláště
v přechodní době, a podal návrh, aby
byl za tím účelem povolán do Prahy
Dr. R. Schneider, jako Čech, propuštěný
adjunkt centr. ústavu meteorologického ve Vídni
a docent meteor. a klimat. na české technice v Brně,
neboť pouze on má na základě své
13leté činnosti na vídeňské
centrále potřebnou způsobilost k organisování
a vedení moderní meteorologické služby.
Analogický návrh podal koncem prosince minulého
roku prof. Dr. Fr. Nušl a žádal přidělení
Dra. Schneidera k pražské hvězdárně,
aby tam organisoval státní meteorologickou službu.
Z toho všeho je patrno, že povolaní činitelové
starali se v čas, aby česká meteorologie
přišla do povolaných rukou. Není tedy
jejich vinou, že se věc ve skutečnosti brala
podstatně jinou cestou, kterou nutno stručně
vylíčiti:
Veškerá meteorologická služba v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku byla soustředěna až
do převratu v bývalém c. k. centrálním
ústavu pro meteorologii a geodynamiku ve Vídni,
k němuž byla za války těsně připojena
vojenská meteorol. služba. Jejím
správcem byl k vojenské službě povolaný
meteorologický odborník, adjunkt ústavu,
setník docent Dr. A. Wagner. Po převratu, začátkem
listopadu minulého roku převzal v naší
republ. vojenskou meteor. službu praporčík,
inž. Urban, který byl tehdy přidělen
jako pomocná síla k pilotové stanici,
zřízené při něm. hvězdárně
pražské. Prap. Urban, byv pověřen
organisací vojenské meteorol. služby,
soustředil na hvězdárně pozorování
telegrafujících stanic, která byla dříve
oznamována centr. meteorol. ústavu ve Vídni
pro účely civilní a vojenské meteor.
služby.
Poněvadž vojenská meteorol. služba souvisela
vždy nerozlučně s civilní sítí
pozorovací, která jí byla základem,
je pochopitelno, že činnost prap. Urbana dotkla se
celé pozorovací sítě v čsl.
republice. Úspěchy organisace vojenské meteorol.
služby v čsl. republice na tomto místě
posuzovati nehodláme, musíme však jako v první
řadě povolaní odborníci poukázati
opětovně s důrazem na to, že vliv
nynější správy vojenské meteorol.
služby na organisaci a činnost civilní meteor.
stanice není nikterak prospěšný a
působí dokonce rozkladně.
Nestalo se pranic pro řádné převedení
civilní meteor. sítě, která byla a
je základem každé i vojenské meteorol.
služby. Pozorovatelé, kteří z pouhé
ochoty namnoze po desetiletí vykonávali svoji
obtížnou službu byli z Prahy anonymními
telegramy komandováni, aniž věděli,
kdo jejich ochotou disponuje. Jsou mezi nimi četní
zástupci inteligence, kteří nebyli zvyklí
dříve takovému tonu. Že tato okolnost
nezvýšila jejich chuť k pozorování,
jest pochopitelno. Podivným dojmem působily dopisy,
kterými se ptali pozorovatelé v naší
republice ve vídeňské centrále, kde
vlastně v Praze ta nová centrála je, na koho
se mají obraceti s žádostmi o přístroje,
tiskopisy a dotazy, zda převzala táž závazky
vídeňské centrály a pod. Bylo jim
sice později z Prahy sdělováno, že meteor.
stanice leteckého sboru »převzala veškerá
práva i povinnosti meteor. centrály ve Vídni
a v Budapešti«, tvrzení to zůstalo však
do dnes jednostrannou útěchou. Není tedy
divu, že asi ze sto bývalých stanic v zemích
sudetských pouze devět zasílá svá
pozorování »centrále« v Praze!
Co se s pozorováním ostatních stanic děje,
nebylo se možno dověděti. Náhodou zvěděl
dr. Schneider, že ještě v dubnu a květnu
posílalo do Vídně asi 50 stanic svoje
pozorování! To zajisté charakterisuje s dostatek
důvěru stanic v novou centrálu, nad kterou
odborníci světového jména povážlivě
hlavou kroutí, tím více, když bylo z
Prahy 13. května 1919 oznámeno »doch
wird das ganze Beobachtungs material aller Stationen, die
bisher ihre Beobachtungen nach Wien gesendet haben, durch die
Anstalt »Meteor Prag« gesammelt, die an der Sternwarte
im Klemm entnimm durch das Min. f. Landesverteidigung nach französischen
Muster errichtet wurde und die Verantwortung für einzelne
Stationen und die Fürsorge um deren ungestörte Tätigkeit
im Interesse der Wissenschaft übernommen hat«!!
Ve skutečnosti dostalo se stanicím kromě
slibů jen překladu tiskopisů na zanášení
pozorování s několika elementárními
chybami takového rázu, že diskreditují
kvalifikaci správce provisorní meteorologické
centrály. Nebylo postaráno o to, aby nikde nebyla
přerušena pozorování a také na
př. pro udržení mnoholeté pozorovací
sítě bouřek se vůbec nic nestalo,
což není divu, když pražskému »ústavu«
ani její existence známa nebyla!
Tato a podobná opomenutí znamenají velikou,
nenahraditelnou a každým dnem rostoucí ztrátu
vědeckého a pro praksi velmi cenné ho materiálu
naši republiky. Vysvětlují se jednoduše
tím, že ti, jimž byla po převratu svěřena
organisace vojenské meteorologické služby,
nebyli vůbec seznámeni s úkoly a agendou
centrálního ústavu, která podle
jejich činnosti patrně jen spočívá
v přijímání meteorologických
depeší a zanášení jejich bez kritiky
do mapy!
Dle sdělení správy bývalé rakouské
vojenské meteorol. služby byl prap. Urban, povoláním
agrikulturní inženýr vycvičen až
v roce 1916 pouze po 48 (čtyřicet osm) dní
jako pomocná meteorologická síla a přidělen
pak pilotové stanici v Albánsku, kde se zabýval
botanickými studiemi. Později byl na svoji žádost
přeložen do Prahy, aby tam mohl dokončiti disertaci
o botanickém tématu. Do služeb polní
meteorologie nebyl povolán jako odborník a nebyl
také za takového považován a jako takový
zaměstnán. V centrále vojenské
ani civilní zaměstnán nebyl a
neznal tudíž její agendy a organisaci. Z toho
je patrno, že nebyl kvalifikován ani pro organisaci
a vedení jak vojenské tak civilní meteorologické
centrály. Odborníci našich spojenců
by se zajisté energicky ohradili, kdyby poznali panem Urbanem
»po francouzském vzoru« zřízený
a vedený »ústav«. Diskreditovali jsme
se před vědeckou Vídní a budeme
se diskreditovati na poli meteorologie i před svými
spojenci, nebude-li v brzku zjednána náprava v naších
intencích.
Následky tohoto již po 8 měsíců
trvajícího provisoria budou - jak svrchu zmíněno
- z velké části nenapravitelné. Pro
vědu bude to ztráta materiálu a přerušení
dlouholetých pozorování, jichž cenu
jen odborník dovede posouditi. Budoucí ústav
převezme desorganisovanou síť s pozorovateli,
kteří následkem nedostatečného
porozumění a podpory ztratili zájem na věci.
Není divné, že nahoře zmíněné
kvalifikaci veliteli čsl. vojenské meteorologické
služby odpovídá i stav prací meteorologické
centrály. Jako příklad uvádíme
synoptické mapy povětrnostní, které
se v centrále kreslí jako základ prognosy.
Tabulky, podle kterých se barometrické údaje
pro tyto mapy přepočítávají
na hladinu moře, byly vypočteny na nedostatečných,
ba pro větší výšky nadmořské
chybných základech. Tlak stanic zanáší
se na desetiny milimetrů, nedbá se však, že
tlakoměry na stanicích mají opravy až
2 mm. A s tímto materiálem se kreslí isobary
nad naší republikou!
Podobné poměry by se v bývalém Rakousku
nebyly udržely ani 24 hodin! Tam pověřila vojenská
služba skutečně odborníky organisací
a vedením vojenské meteorologické služby;
byl to v meteorologickém světě známý
odborník, prof. vídeňské university
Dr. F. M. Exner, později ředitel centrálního
meteorol. ústavu, po něm pak adjunkta téhož
ústavu, Dr. A. Wagnera. Civilní meteorol.
ústav zůstal základem a řídícím
orgánem i vojenské meteorologické služby.
Soustřeďoval sám všechna pozorování,
zpracovával je a dával k disposici pro vojenské
účely. Také ve vojenské službě
meteorologické byli na vedoucích místech
zaměstnáni jen meteorologičtí odborníci
(asistenti a adjunkti meteorologických ústavů,
Dr. Pernter, Dr. Myrbach, Dr. Hopfner, Dr. Škreb, a j.),
anebo aspoň síly delší dobu pro službu
na centrále ať civilní nebo vojenské
pod vědeckým dozorem vycvičené.
Měla by tedy i meteorologická služba našeho
leteckého sboru býti postavena na pevnější
základy tím, že se podřídí
po vědecké stránce dohledu skutečných
odborníků, byť civilním, poněvadž
naše republika nemá dnem vojáka meteorologa.
Jsme si vědomi velikého významu meteorologie
a zvláště aerologie ve vojenství, musíme
se však ohraditi proti domněnce u nás šířené,
jakoby všude a zvláště ve Francii byla
celá meteorologie, zvláště výkonná,
vojenskou. (Tato domněnka jde tak daleko, že ministerstvo
zemědělství navrhlo, aby celá aerologie
a prognosa byla vložena v naší republice do vojenských
rukou, zařízení to, kterého ani pruský
militarismus neznal!! Zdá se, že návrh ten
vycházel z nesprávného předpokladu
- že aerologie záleží jen v pilotování.)
Není-li tento názor šířen tendenčně,
pak se vysvětluje tím, že osoby, které
jej zastávají, neznají jiné meteorologie,
nežli vojenské! Vždyť ani pan velitel prozatímního
centrálního ústavu, byv vyslán dle
svých slov jako »zástupce meteorologie«
ještě se 4 »meteorology« (skuteční
odborníci vysokoškolští mezi nimi nebyli)
na 8 (osm) týdnů do Paříže, nenavštívil
tamního civilního meteorologického ústavu!
Přes to však považuje se za povolaného
ohlížeti se po vědeckém personálu
budoucího meteorologického ústavu a rozdělovati
předem místa. Překvapuje, že mu také
ministerstvem zemědělství svěřeno
bylo opatření přístrojů pro
observatoř ve Staré Ďále na Slovensku,
jakož i vzorků meteorologických přístrojů
a povoleno bylo 3000.- K (tři tisíce) na dodatečné
vyúčtování.
Z uvedených fakt vychází, že jak civilní,
tak vojenská meteorologie přišla v čsl.
republice do rukou, do nichž nepatří. Na odborníky
to dělá dojem hry na centrální meteorologický
ústav pod rouškou vojenské meteorologické
služby.
Všechny poukazy a stesky odborníků na tyto
neudržitelné poměry a toho se týkající
podání ministerstva školství a národní
osvěty, ministerstvu národní obrany zůstala
dodnes bez výsledku a odpovědi.
Podepsaní se táží:
1. Jsou panu ministrovi Národní obrany známy
neudržitelné poměry české meteorologie,
representované ještě dnes provisorně
vojenskou meteorologickou stanicí leteckého sboru
při hvězdárně v Praze?
2. Jest pan ministr ochoten dáti vyšetřiti,
kým a na základě jaké kvalifikace
byl prap. Urban pověřen vedením vojenské
meteorologické služby v čsl. republice? Je
tato kvalifikace podle názoru pana ministra dostatečnou
a je na jejím základě p. Urban způsobilým
zastupovati též ministerstvo Národní
obrany v otázkách, týkajících
se vojenské meteorologie?
3. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby tato stanice,
dnes řízená sílami pro vedení
jakékoliv centrály nekvalifikovanými, odevzdala
veškerou agendu přináležející
centrálnímu ústavu do rukou odborníků?
4. Poněvadž nemáme českých vojenských
meteorologů, kteří by byli způsobilí
k vedení vojenské meteorologické služby,
jest pan ministr ochoten v zájmu republiky naříditi,
aby také i vojenská meteorologická služba
přišla pod dozor skutečných odborníků,
jako je tomu ve všech státech?
5. Jest pan ministr Národní obrany ochoten urychliti
vyjádření ministerstva jemu svěřeného,
aby konečně na základě vota Nár.
shromáždění mohl býti zřízen
státní ústřední ústav
meteorologický?