Když po převratu ku konci října byla
komise pro kůže a usně v život uvedena,
bylo jednáno v první plenární schůzi
o otázce, má-li býti hospodaření
s koží dle dosavadní rakouské prakse
ponecháno, či má-li být obchod s koží
volný. Všichni zájemníci téměř
a to jak továrníci usní, tak velkoobchodníci,
maloobchodníci, výkrojníci i výrobci
obuvi, přimlouvali se za obchod volný za stanovených
maximálních cen. Na poukaz, že ceny za kůže
budou přestupovány, dokládáno, že
právě rakouské hospodaření,
které civilnímu konsumu ponechávalo jenom
3% a 97% užívalo k vojenským účelům,
zavinilo drahotu a řetězový obchod s koží,
což nyní, když bude kůže uvolněna
pro civilní potřebu, rychle pomine.
Také v prvních týdnech po zavedení
volného obchodu stížností do přemrštěných
cen nebylo. Bylo si pouze stěžováno do nedostatku
kůže vrchové (boxcalf) a dále do továrníkův
obuvi, že vykupují více kůže, než
mají práva vykupovati. Po provedené kontrole
shledáno skutečně, že továrníci
vykoupili více a nařízeno továrnám,
aby držely se stanovených pravidel. Továrníci
obuvi ovšem přes to také naříkají
na nedostatek kůže, který ve výrobě
vyvolává poruchy. Ani nařízení
komise, aby upuštěno bylo od vyrábění
žlutých kravin a teletin a pracováno bylo černé
zboží, valně situaci v nedostatku vrchové
kůže nezměnilo, naopak den ze dne se zvětšuje.
Příčiny vězí:
1. v nedostatku surovin vůbec, zejména však
koží těžkých na podešvice
a teletin na svršky.
2. v nemožnosti dovozu těchto z ciziny,
3. v nedostatku činících látek a chemických
látek, potřebných k dodělání
zboží, které jest v práci.
Pokud jde o první příčinu, jsme odkázáni
pouze na surovinu domácí. Náš dobytek
za války byl zničen a kontingent koží,
který týdně dostáváme, pohybuje
se mezi 5 až 6.000 kusy, množství, které
by tak stačilo pro jednu větší firmu,
nestačí však pro 200 závodů,
které v republice máme.
Dovoz koží z ciziny prozatím jest nemožný
jednak následkem neurovnaných poměrů
v Haliči, Uhrách rovněž i v Ukrajině,
odkud by bylo možno surovinu dostati ještě za
levný peníz. V dovážení suroviny
ze zámoří brání nám
nedostatek lodního prostoru a nízká naše
valuta. My nemáme možnost dovážeti ani
ze Švýcar a Francie, poněvadž surovina,
která u nás stojí K 3·20, stojí
ve Francii franků 4·40, což při převedení
na naší měnu činí kolem K 15·-
až K 16·-, cenu tedy pateronásobnou.
Nedostatek činících látek rovněž
zavinil, že pochod hotového zboží z díla
je zdlouhavější, ač nelze popírati,
že kdyby zboží se náhle vydělalo
a prodalo v pozdějších měsících,
dokud suroviny z ciziny nemáme, byla by situace tím
horší.
Poněvadž nemá průmysl možnosti
v čas opatřiti si dostatečné množství
surovin, může se stát otázka nedostatku
kůže jak po stránce cenové, tak po stránce
zaměstnanosti dělnictva přímo katastrofální.
V koželužských a obuvnických továrnách,
jakož i v maloživnostech zaměstnáno je
při nejmenším 150 až 200.000 lidí,
kteří by byli ponecháni hladu a bídě.
Komise uvolnila na zkoušku některé druhy koží
a to kozinky, skopovice a štípenky. Následek
tohoto uvolnění byl však jen, že tyto
druhy stojí dnes o 300 až 600% více a zboží
rovněž nelze dostati.
Jednotlivé případy lichvy oznamují
se politickým úřadům a ministerstvu
vnitra a ministerstvu pro zásobování lidu
za účelem potrestání.
Obchod kožemi je kontrolován Československou
komisí pro kůže a usně, které
musí továrníci koží předkládati
faktury o rozprodeji svých hlášených
zásob. Komise pak působí na rovnoměrné
rozdělování těchto koží
tím, že, pokud z faktur zjistí nepřiměřené
nákupy, nevydává pro ně dopravní
osvědčení.
K účelu opatření maloživnostníků
a jich družstev materiálem byli továrníci
koží vyzváni, aby na jejich objednávky
náležitý zřetel brali.
Mimo to ministerstvo obchodu při každé takové
žádosti neb stížnosti cestou komise pro
kůže a usně hledí každého
jednotlivce uspokojiti. Ministerstvo obchodu pracuje nyní
na tom, aby náprava byla zjednána a dojde v nejbližších
dnech vyřízení této důležité
otázky.