Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Již za doby války vzbuzovalo vystupování a chování lesmistra Hradetzkého veřejné pohoršení mezi obyvatelstvem Třemošnice i širokého okolí a zdálo se, že po převratu pán tento poněkud své jednání bude korigovati; leč nestalo se tak, ba naopak, lesmistr Hradetzky řádí nyní ještě více, tak že ohrožuje veřejný pořádek a klid. Snaha místních úřadů i širší veřejnosti zůstala marnou a lesmistr Hradetzky nejen, že ponechán byl na svém místě, byl dokonce povýšen za administrátora celého nadačního panství.

Důkazem řádění Hradetzkého jsou tyto články, uveřejněné v čas. »Východočeský Obzor«, a to v čísle 5., 7. a 9. z roku 1919:

Kraskov. »Páni dělníci nechtěli dělat,« prohlásil p. nadlesní při dražbě dřeva dne 27. února, když bylo více uchazečů než metrů dřeva k prodeji. Litujeme, že nemá pan nadlesní (vulgo Hindenburk) tolik příjmů jako dělníci, aby musel stávkou domáhat se větší skývy chleba. Dělníci za namáhavou svoji práci mají stejný nárok na život jako on, ale jaký rozdíl v příjmech. Dělníci chtěli dělat, ale páni nechtěli platit! Nemají také dělníci možnosti, aby si od sedláků mohli opatřovat aprovisaci - různými způsoby! - Zájmy dělnictva jsou také za tuto aprovisaci obětovány. Víme dobře, že na příklad soudr. Ant. Ciprián není již čtyři měsíce na svém dřívějším místě lesního hajného proto, že mu není možno vykrmit p. nadlesnímu krmníka, jako to činí Mejstřík. Opatření nařízené vládou československou ze dne 9. ledna 1919 přirozeně nedbají zbožňovatelé Hindenburka. Podle nich Češi prý jsou toho vinni, že to s Rakouskem tak bledě dopadlo. Kdyby byli Češi chtěli (totiž drželi se všichni tak jako on) mohlo to s Rakouskem jinak dopadnout - a s ním také. Nyní ovšem rozumíme veliké lidumilnosti a objektivnosti. Koště, které čistilo v Ronově, přijde ovšem i do Třemošnice, ba až do Kraskova.

Z Kraskova. Plundrování majetku velkostatku pokračuje utěšeně dále. Staré Rakousko se rozpadlo, ale československé »Rakousko« zůstalo i s úředníky u vesla, plundrují, sobotážničí ve službě a obohacují se. Pan Hradecky, lesmistr v Třemošnici, nechal vykácet staleté kaštany, akáty a jasany kolem zámku a svým miláčkům rozdělil. Předpokládá, že přijdou-li do ministerstva jiní úředníci, bude muset zmizet. Člověk ten jest vůbec vzorem všech těch, kteří za války dělnictvo i služebnictvo mučili a týrali, sebrali lidem poslední kousek másla i masa. Zařídil stěhování všech jemu nepohodlných hajných v zimě, aby se jim pomstil. Jako starý rakouský hejtman donutil hrozbou pět dělníků sekati nájemci velkostatku p. Havelkovi suchou louku a dodnes jim od práce jediného krejcaru nedal. Na lesní práci vyreklamoval jenom sedláky, kteří mu dosti platili máslem a aprovisací vůbec. Od čtyř sedláků vzal dokonce po čtvrti prasete. Od jednoho vzal pšenici hned v 16. roce a dodnes se neptal, co stojí. Neosvobodil ovšem dělníky a plačícím ženám říkal: »kdo brečí, bude hezčí«. I v roce 1913 byl jako Němec zapsán, a zarytým Rakušákem je dodnes. Při ústupu z Italie prohlásil, že »čeští« vojáci jsou pakáž a nezasluhují, než provaz! V lesní správě ministerstva orby jest znám, ale on prý se nebojí, neboť plné nůše aprovisace zasílal také - do Prahy (!). Na něněkolik zpráv čekáme, že půjde ten pán žalovat, ale kde pak. Máme to pěkné »pány« v republice.

Z Kraskova. Na adresu ministerstva orby. Nechceme nikomu křivdit, ale chceme v zájmu veřejného dobra, aby konečně se přikročilo k nestrannému vyšetřování úřední činnosti lesmistra Hradeckého v Třemošnici. Šikanování dělnictva, lesních hajných a úředníků, stěhování z trestu, pronásledování, které až k sebevraždě hnalo některé dobré lesní zřízence, dostoupilo takového stupně, že si tito stěžovali, i pamětní spis ministerstvu zaslali, avšak vše marně. Místo vyšetřování ještě prý bude povýšen tento pán na administrátora v Ronově. O jeho činnosti psali jsme veškeré věci se zřejmým úmyslem, aby nás šel žalovat, ale on ne, jeho hroší kůže toho ani neucítí.«

Jak vidno z obsahu článků, byl Hradetzky přímo vyzván, aby podal na redakci žalobu, ale neučinil tak. Zajímavé je však, že jeden článek přímo adresován jest ministerstvu orby a toto ministerstvo také neuznalo za vhodné zjednati pořádek.

Nejlepší jest však, že ministerstvu zemědělství byly podány dva pamětní spisy, a to dne 1. prosince 1918 a dne 24. dubna 1919, v nichž pojednáno bylo obšírně o úřední a mimoúřední činnosti Hradetzkého; leč ministerstvo zemědělství nijak nezakročilo, a zakročilo-li, pak nebylo postupováno tak, aby zjednána byla náprava, nýbrž aby Hradetzky byl očištěn. Toho důkazem jest, že tento člověk byl povýšen a vyznamenán tím, že byl jmenován administrátorem, člověk, který v ryze českém okresu roku 1910 přihlásil se i se svojí rodinou k obcovací řeči německé.

Tento člověk po ústupu rakouské armády na italské frontě prohlásil: »Ta česká pakáž by zasloužila šmahem provaz!« - V memorandu obviňuje se Hradetzky, že má na svědomí sebevraždu lesního hajného Jansy. Rovněž tak pronásledoval Hradetzky bývalého zámeckého zahradníka a správce zámku v Bestvině Štolce, kterého komandoval ke službě hajného, ač je to 60letý stařec, a kde mohl, jej pronásledoval.

V memorandu dále se obviňuje Hradetzky, že bral od malorolníků a domkářů úplatky za to, že přijav je do služeb navrhl, aby byli sproštěni vojenské povinnosti. Každý, kdo chtěl, aby mu byla pronajata pastvina neb dílec trávy prodán, byl nucen projíti dříve kuchyní pí. Hradetzké. Rovněž surovým způsobem pronásledoval lesního Červinku a jeho celou rodinu jen proto, že služka Červinkova nechtěla nastoupiti do služby u pí. Hradetzké. Z toho důvodu také byl lesní Červinka náhle beze všech důvodů přesazen a dána mu ku přesídlení lhůta čtyřnedělní. Také v mnoha jiných případech měnil Hradetzky bezdůvodně zřízence a stačilo k tomu, když ten který zřízenec vzbudil nelibost p. Hradetzkého neb Hradetzké. Leč Hradetzky nepřestává na tom, aby se mstil jen zřízencům: mstí se jejích příbuzným, rodičům, tchánům atd., ba neštítí se pronásledovati nedospělé dítky.

Toto řádění Hradetzkého trvá již mnoho let, občanstvo však bylo úplně bezbranné a bylo nuceno snášeti řádění Hradetzkého. Po převratu se zdálo, že Hradetzky poněkud obrátil: když však seznal, že poměry v naší republice se mnoho nezměnily, ukázal pravou svoji tvář. Když pak ještě na místo suspendování a vyšetření jeho zločinů proti dobrým mravům byl povýšen a když přes dvě memoranda a několik článků v časopisech nestala se náprava, je odůvodněné podezření, že v ústředním úřadě není dobré vůle a není ochoty věc Hradetzkého vyšetřiti a toto nebezpečné individuum z toho místa, jež zastává, odstraniti.

Z uvedených důvodů táží se podepsaní:

1. Jest panu ministrovi známo řádění lesmistra Hradetzkého?

2. Jest pan ministr ochoten věc Hradetzkého nestranně a důkladně vyšetřiti a předvolati si všechny svědky, uvedené v memorandu svého času podaném?

3. Je pan ministr ochoten lesmistra Hradetzkého, než vyšetřování bude skončeno, prozatímně služby zprostiti?