Finanční výbor doporučuje toto znění:
Počínajíc 1. červencem 1919 vyměřuje
se měrné (§ 215 a další obec. hor.
zákona ze dne 23. května 1854, čís.
146 ř. z.) sumou 40 (čtyřiceti korun), kutebné
(§ 3. zák. ze dne 28. dubna 1862, čís.
28 ř. z.) sumou dvaceti čtyř (24) korun ročně.
Měrné a kutebné zapravuje se půlletně
předem a to vždy k 1. lednu a 1. červenci.
Nová ohlášení podléhají
zdanění nejbližším pololetím.
Slevy na měrném a kutebném povolují
se pouze výjimečně ministerstvem veřejných
prací, jedná-li se dle posudku znalcův o
chudá ložiska, neb o závažné důvody
technické a hospodářské, jež
kutání dosud nedovolovaly.
Zákon tento počne účinkovati dnem
vyhlášky. Provésti jej ukládá
se ministerstvu veřejných prací a ministerstvu
financí.
Podle § 1. vládní předlohy mělo
býti měrné a kutebné placeno jako
dosud čtvrtletně, finanční výbor
navrhuje placení půlletně předem,
poněvadž při dosavadním placení
pozadu, dělo se nezřídka odhlašování
měr a kutisk až po uplynutí lhůty platební.
Vládní předloha nepřipouštěla
v § 2. poskytování slev na měrném
a kutebném. Finanční výbor navrhuje
změnu tohoto §u, kterou má býti sleva
dovolena pouze výjimečně, jde-li podle úsudku
znalcův o chudá ložiska, nebo když kutání
ze závažných důvodů technických
a hospodářských nebylo dosud možným.
Změna tato jest odůvodněna okolností,
že nezřídka právě nejchudší
ložiska bývají zajištěna hospodářsky
slabšími majiteli kutacího práva, kteří
za nynějších stavebních obtíží
s kutáním započíti nemohou a kdyby
měli platiti značně zvýšené
poplatky, byli by nuceni kutacího práva se vzdáti.
Této okolnosti by využily kapitalistické společnosti,
které bez tak na úkor slabších dosud
okupovaly největší část dolových
a povrchových měr a kutisk, aby i to, co dosud není
v jejich majetku, získaly.