Vyšetřováním na místě
samém bylo zjištěno toto:
V posledním roce války zaměstnávaly
Škodovy závody as 33.000 dělníků,
pracujících skoro výhradně na předmětech
válečných. Náhlým ukončením
války nebylo již třeba válečných
předmětů v dosavadním rozsahu vyráběti
a následkem toho byl počet dělnictva snížen
asi na 11.000.
Zastavením výroby válečných
předmětů zůstalo mnoho materiálu
určeného pro tyto předměty na skladě,
takže se odhodlala správa Škodových závodů
přebytečný materiál odprodati a to
jednak z toho důvodu, aby získala tím nutný
kapitál k provozu, jednak také z té příčiny,
aby nevhodně uložený materiál nepodléhal
zkáze a tím též znehodnocení.
Částečným odprodejem materiálu
nebyla nijak výkonnost Škodových závodů
ohrožena. Ostatně na nátlak úřednictva,
dělnictva a jiných korporací zastavily Škodovy
závody již dnem 3. dubna 1919 veškerý
odprodej přebytečného materiálu úplně.
Snížením počtu dělnictva bylo
samozřejmě nutno i počet úřednictva
upraviti a byl při tom - jak zástupci úřednického
výboru bylo sděleno - brán ohled i na kvalifikaci
odbornou a jazykovou, takže byl-li před převratem
poměr úřednictva německého
k českému asi 70:30, je dnes poměr obrácený,
a to asi 74% Čechů a 26% Němců.
Výslechem zástupců dělnického
výboru a úřednického výboru
bylo dále zjištěno, že příčinou
rozruchu veřejnosti proti odprodeji materiálu byla
hlavně nedůvěra k bývalé německé
správě závodu, representované v prodejním
oddělení chefem Eberhardtem. Jeho odstraněním
a svěřením prodeje úředníkům
českým, kteří jsou zárukou,
že odprodej se děje jen v mezích, aby nezpůsobil
újmu schopnosti výrobní, jsou odstraněny
tyto příčiny rozruchu.