Roku 1883 byla v Rakousku zřízena místa okresních
lesní při politické správě,
během času pak též i lesních
příručí. Zřízenci tito
přiděleni okresním lesním technikům
jako pomocníci při vykonávání
ustanovení lesního zákona z r. 1852 a zákonů
zemských jako stráže a proto byli tito zřízenci
asi zařaděni do třídy sluhů-podúředníků.
Lesnictví postupovalo však a postupuje s duchem času.
Ku pěstování a ochraně lesa ani ve
státní službě bývalého
Rakouska nestačili vedle okresních lesních
techniků okresní lesní a příručí
bez odborného vzdělání. Povinnosti
jejich ve službě byly postupně rozšiřovány
a tím i nároky na vzdělání
rostly.
Byly zřízeny stanice lesního dozoru, složené
z pěti až šesti soudních okresů,
mající tyto úkoly:
1. Dohled na správné dodržování
lesně-policejních ustanovení a s tím
spojené písemné práce.
2. Poučovati majetníky lesů, jak mají
lesy pěstovat a spravovati.
3. Spravovati lesní školky.
4. Kde zřízeny jsou zalesňovací školky,
prováděti zalesňovací a meliorační
práce.
5. Obstarávati manipulační práce lesních
inspekcí, lesního dozoru, účetnictví,
vedení lesního katastru, protokolu atd.
Vzhledem k rozsahu působnosti okresních lesních
techniků, jimž jest přiděleno 6 - 7
okresních hejtmanství, jsou jak okresní lesní,
tak i lesní příručí odkázáni
na své vlastní odborné vzdělání
a samostatné úsudky, které jsou pak podkladem
další práce okresních lesních
techniků.
Za okresní lesní a lesní příručí
jsou přijímáni jen absolventi revírnických
škol 1 - 2letých se složenou státní
zkouškou pro lesní ochrannou a pomocnou službu
technickou, což vyžaduje vzdělání
předběžného, t. j. vyšší
střední nebo měšťanské školy
a jednoroční lesnické praxe před vstoupením
do školy revírnické. Celkem nutno tudíž
vykázati se šesti až sedmiletým vzděláním.
Vzdělání okresních lesní a
lesních příručí odpovídá
tudíž zcela § 52., skupině D) služební
pragmatiky. Přes to však a ačkoliv poměry
tyto trvaly již celá dvě desetiletí,
zůstaly všechny pokusy zařaditi tyto zaměstnance
do kategorie úřednické oslyšeny.
Jmenování lesních příručí
okresními lesními záviselo dosud vždy
jen na náhodě. Někteří byli
jmenováni po dvouleté službě okresními
lesními, jiní čekají ještě
dnes po více než desetileté službě
na jmenování, tak že základní
služné těchto až 35 letých lidí
činí 90 K měsíčně.
Z uvedených okolností vidno, že práce
těchto státních lesních zaměstnanců,
správně jsouc oceňována, již
před více než patnácti lety měla
býti postavena na roveň pracem jiných odborů
úřednické skupiny D). Že se tak nestalo
a že zůstali tito státní zaměstnanci,
jichž jest v Čechách, na Moravě a ve
Slezsku, celkem jen 16, v kategorii podúředníků,
byly jim způsobeny veliké a nenahraditelné
křivdy nejen ve směru sociálním, nýbrž
i materielním.
Hledě na výše uvedené důvody
a nově projektovanou úpravu v oboru lesnickém
ve státní službě navrhuje státně-zřízenecký
výbor Národnímu shromáždění
usnésti se o tomto zákoně:
Okresní lesní zařaďují se do
úřednické skupiny D), t. j. do XI. až
IX. hodnostní třídy státních
úředníků podle služebních
let.
Lesní příručí jmenují
se při uspokojivé službě po pěti
letech okresními lesními XI., po 11. letech X. a
po 18 letech IX. hodnostní třídy.
Při vstupu do služby státní obdrží
lesní příručí jakožto
úředničtí čekatelé roční
adjutum K 1500.- (tisíc pět set korun).
Na místo diet při služebních cestách
obdrží okresní lesní náhradu
paušální roční částkou
v XI. hodnostní třídě K 1000.-, v
X. hodnostní třídě K 1100.- a v IX.
hodnostní třídě K 1200.-.
Lesní příručí obdrží
paušál rovnající se částce
přiznané okresním lesním v XI. hodnostní
třídě.
Zákon nabývá účinnosti dnem
1. července 1919.
Provésti zákon ukládá se ministerstvům
zemědělství a financí.