Zasedání Národního shromáždění československého r. 1919.

Tisk 1161.

Odpověď

ministra obchodu na dotaz člena Národního shromáždění Rudolfa Mlčocha a soudruhů (tisk 766) o skupování veškerých zásob koží velkými továrnami na obuv.

Při prohlídce místností a veškerých obchodních knih fy T. a A. Baťa ve Zlíně a fy Fr. Štěpánek ve Zlíně bylo zjištěno, že obě firmy zpracovávají jak kůže přidělené, tak i nepřidělované, že kůže řádně hlásí a odevzdávají.

Firma Jan Plesník, továrna koží ve Valaš. Meziříčí k dotazu sdělila, že není s firmou Baťovou vůbec v obchodním spojení a firma Baťova naopak prohlásila, že od 2 (dvou) let nemá s Janem Plesníkem obchodního spojení.

Nepřidělené syrové kůže zakoupila firma Baťova dílem v Polsku, dílem v Uhrách, celkem asi 6 vagonů. Mimo to bylo továrnou zakoupeno od Lederfabriks-Akt.-Ges., Brno, 303 kg branzolových kůží. Za tyto dodané kůže prodala firma Baťova této společnosti tříslo. Dále zakoupila firma Baťova od Velkobašanské továrny na kůže, akc. spol., 20.028 kg stelkových kůží a po té ještě 20.000 kg za maximální ceny.

Všechny tyto koupě oznámeny byly řádně komisi pro kůže a usně.

Jeden vagon, obsahující asi 500 kusů surové kůže, byl firmě Baťově v Uherském Hradišti zachycen, poněvadž neměl dopravní osvědčení a byl deklarován jako dřeváky.

Komise pro kůže a usně vagon ten po zjištění sice propustila, nařídila však fě Baťa, že zboží také z ciziny - jednaloť se o kůže z Uher - došlé musí býti hlášeno a příslušný poplatek zaplacen.

Mimo to zjištěno, že Baťa dovezl vagon surových koží ze Slovenska, ježto zachyceno bylo dopravní osvědčení vydané "Zásobovacím ústavem pro Slovensko".

O počínání firmy Štěpánkovy zjištěno následující:

K firmě J. Grün, obchod koží v Novém Jičíně, dostavil se v polovině března mladík, jenž vydával se za zástupce konsorcia firem Baťa a Štěpánek a chtěl koupiti podešve za vyšší ceny, po odbytí však odešel. K tomu podotkla firma Štěpánkova, že nemá žádných zástupců, kteří by byli zmocněni k nákupu koží podešvových.

Továrna Štěpánkova prohlásila, že nekupuje žádné hotové kůže vůbec, poněvadž majíc vlastní koželuhnu, která pro potřebu továrny na obuv dosti vyrobí, toho nepotřebuje.

Z toho vidno, že se nezdá, že by šlo o nějakou systematickou akci velkých podniků obuvnických.

Jest jisté, že z nepatrného kontingentu suroviny, který měsíčně ani 30.000 kusů nečiní, nelze hraditi potřebu více jak 250 závodů a zejména nemožno hraditi spotřebu tak velkých závodů, jako jest firma Baťova, která zaměstnává několik tisíc dělníků. Jestliže se závody snaží získati dostatečného materiálu, jest příčinu toho hledati v tom, že závody tyto musí pečovat o zaměstnání svého dělnictva.

Obuvnický materiál nepřiděluje se velkým podnikům ve velké míře. Komise pro kůže a usně jednala o opatření materiálu maloživnostníkům a na základě tohoto jednání vyzvány byly průmyslové závody, by dbaly náležitým způsobem objednávek maloživnostníků.

Komise snaží se sama působiti na rovnoměrné rozdělování koží tím, že pokud zjistí z předložených jí faktur nepřiměřené nákupy, nevydává pro ně dopravních osvědčení.

Průmysl kožařský prodělává vůbec těžkou krisi.

Odpomoc jest jedině možna přívozem suroviny, neb i hotových koží z ciziny, to však naráží na překážky jak nedostatku tonáže, tak vozového parku.

Hlavní příčinu však jest hledati v naší špatné valutě.

V ministerstvu obchodu projednávají se nyní se vším důrazem všechny otázky s tím souvisící a jest očekávati, že budou ke spokojenosti všech zájemníků rozřešeny.

Při tom ovšem dlužno dbát i toho, by ceny koží a obuvi nedoznaly zvýšení, čehož jest se báti, ježto ceny koží cizozemských jsou značně vyšší.

V Praze 28. května 1919.

Ministr obchodu:
Dr. Stránský v. r.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP