Odpovídaje na dotaz členů Národního
shromáždění Vincence Ševčíka,
Dra Stojana a soudruhů z 20. března 1919 sděluji,
že ministerstvo školství a národní
osvěty vydalo právě pod číslem
5125 z 9. května 1919 výnos, jímž se
blíže vysvětluje výnos zdejší
číslo 214 z 25. listopadu 1918.
Přikládaje opis jeho připomínám,
že stížnosti, došlé z okresu Jihlava-venkov
na výnos tamní okresní školní
rady z 1. března 1919, číslo 154, odevzdány
byly zemské školní radě v Brně,
aby o nich rozhodla podle zásad vytčených
zdejším výnosem číslo 5125.
Čís. 5125.
Provádění výnosu ministerstva školství
a národní osvěty č. 214 z 25. listopadu
1918 (Věstníku ministerstva školství
a národní osvěty č. 1. str. 9.) vyvolalo
některé dotazy. Aby zjednáno bylo jasno v
provádění tohoto výnosu, ustanovuji
toto:
1. Za náboženské úkony (cvičení)
ve smyslu zmíněného výnosu pokládati
jest veškeré bohoslužebné úkony
a pobožnosti všech vyznání náboženských,
pokud se konají mimo hodiny, přikázané
náboženskému vyučování
podle schváleného rozvrhu hodin. Náleží
mezi ně tedy nedělní a sváteční
bohoslužba vůbec, ranní bohoslužba všedního
dne, pokud se jí podle místních zvyklostí
školní mládež společně účastnila,
církevní pobožnosti a průvody na den
25. dubna, o t. zv. křížových dnech,
o svátku božího těla, dne 2. listopadu
atd., jakož i přijímání svátostí
(zpověď, přijímání, biřmování,
konfirmační cvičení). Účast
žactva i učitelstva při nich je dobrovolná
a mohou se konati všeobecně toliko bez zkrácení
času k vyučování ustanoveného.
(Zdejší výnos č. 9064 z 12. března
1919, Věstníku min. šk. a nár. osvěty
č. 2. str. 45). Jednotlivým žákům,
kteří se chtí účastniti pobožností
konaných v čase vyučovacím dne 25.
dubna a o t. zv. dnech křížových nebo
přijetí svátostí biřmování,
konfirmace a pobožností o zasvěcených
svátcích jednotlivých konfesí, které
nejsou na školách zároveň všeobecně
dny feriálnými, budiž dána příslušným
třídním učitelem na ten který
půlden po případě den vyučovací
dovolená, požádají-li o to rodiče
věrohodným způsobem. Ostatní žactvo
budiž však pravidelně vyučováno.
Pro školní zpověď, přijímání
a cvičení konfirmační užíti
jest toliko prázdných půldnů nebo
dnů mezi týdnem a dnů svátečních
nebo feriálních.
2. O konání náboženských zkoušek
platí na dále toliko výnos bývalého
ministerstva kultu a vyučování z 28. června
1869, č. 5705, podle něhož zůstává
ve smyslu platných zákonů právem církví
a náboženských společností, aby
se kdykoli svými orgány přesvědčovaly
o postupu a stavu náboženského vyučování
ve škole samé. Náboženské zkoušky
konané mimo školu jsou aktem čistě církevním,
účast žáků i učitelů
při nich jest dobrovolná, a mohou se konati všeobecně
toliko bez zkrácení času k vyučování
ustanoveného. Dobu ve škole konané zkoušky
náboženské oznámiti mají úřadové
církevní podle § 5. ř. z. o školách
obecných v čas okresní školní
radě, která uvědomí správce
školy a zmocní jej, aby příslušnými
změnami v rozvrhu hodin usnadnil nerušené provedení
zkoušky v jednotlivých třídách
a to tak, aby vyučovací čas, věnovaný
jednotlivým předmětům v celku nebyl
zkrácen.
3. Konfesijní modlitby, t. j. modlitby předepsané
pro příslušníky jednotlivých
vyznání náboženských, k nimž
náleží též pozdrav "Pochválen
buď...", čítati jest rovněž
k náboženských úkonům (cvičení),
jež mimo hodiny náboženského vyučování
mohou býti pro žactvo i učitele jen dobrovolné.
Školní úřady všech stupňů,
ředitelstva a správy škol i všecko učitelstvo
nechť si jasně uvědomí, že účelem
výnosu čís. 214 z 25. listopadu 1918 bylo
uvolniti žactvo i učitele z útlaku, kterým
dosud různá nařízení vládní
i proti duchu rakouského základního zákona
státního o všeobecných právech
občanů omezovala jejich svobodu svědomí.
Škola ani úřady nejsou více oprávněny,
aby žactvu a učiteli účast při
jakýchkoli úkonech náboženských
přikazovaly, stejně však nejsou ani úřední
orgánové, ani učitelé oprávněni,
aby v jakékoli formě ji zakazovali, nebo v ní
jakkoli bránili, pokud není v odporu se školními
zákony a řádem školním. Jakýkoli
nátlak v tom neb onom směru není naprosto
dovolen. Očekávám zejména, že
všechno učitelstvo světské i učitelé
náboženství, vážíce si svobody
vlastní, šetřiti budou plnou měrou práva
na svobodu přesvědčení, náboženských
citů žactva i rodičů; jednostranné
projevy do škol a učeben nenáleží.
Škola československé republiky, prodchnuta
duchem svobodné demokracie a poctivé pokrokové
vědecky založené práce bude vychovávati
občany povznesené nad předsudky, občany,
kteří v úctě mají poctivá
přesvědčení jiná, tedy také
náboženská; cíle tohoto dodělá
se škola šetrným a taktním výchovným
postupem při náležitém respektování
místních poměrů. Povaha věcí
a rozdílnost místních poměrů
nepřipouštějí, aby centrální
úřady vydaly zde předpisy podrobné.
Ponechává se tedy pečlivé úvaze
jednotlivých učitelův a sborův učitelských,
aby u vědomí vlastní zodpovědnosti
vychovatelské upravili otázky zdánlivě
sporné podle zvláštních poměrů
místních v každém jednotlivém
případě ve smyslu § 86. def. řádu
škol. a vyučovacího.
Zvláště třeba při tom zdůrazniti,
že dobrou vůlí bude možno překonati
zdánlivý rozpor mezi školou a rodinou. Je ovšem
třeba, aby dobrá vůle byla patrna na všech
súčastněných stranách.
Zároveň pozbývají platnosti všecka
starší nařízení a vynesení
ministerská po případě zemských
rad školních, pokud odporují tomuto vynesení.