Zasedání Národního shromáždění československého r. 1919.

Tisk 1150.

Odpověď

ministra Národní obrany na dotaz člena Národního shromáždění Stivína a soudr. (č. tisku 839) o u místění redakce ruského listu "Russkoje Dělo" v budově akademického gymnasia u Rudolfína.

Dříve než přejdu k vlastní odpovědi, dovoluji si uvésti:

Dle předpisů haagského ujednání z 29. července 1899 o zákonech a zvycích suchozemské války čl. 4., 5. a 7., dlužno se zajatci zacházeti po lidsku, mohou být internováni v městech a vláda, v jejíž moci váleční zajatci jsou, stará se o jejich vydržování. Nebyla-li umluvena mezi válečnými stranami zvláštní dohoda, dlužno s válečnými zajatci, pokud jde o stravu, oblek a ubytování, zacházeti jako s vojskem vlády, jež je zajala.

Bod 441. dosud platného služebního řádu pro vojsko II. díl, určuje výslovně, že má býti se zajatci nakládáno způsobem odpovídajícím jejích důstojenství.

Tato ustanovení byla, neb aspoň měla býti směrodatná pro vládu bývalé monarchie proti ruským důstojníkům, o něž se v dotaze jedná.

Převratem 28. října přestali býti ruští důstojníci na území republiky válečnými zajatci, avšak stát převzal jistě vůči nim aspoň závazky dřívější, pokud nemůže je dopraviti do vlasti, což v přítomné době nelze.

Ubytování ruských, italských a srbských důstojníků v budově akademického gymnasia bylo nařízeno rozkazem staničního velitelství čís. 15. ze dne 17. listopadu 1918. Současně ubytováni byli důstojníci angličtí a francouzští v reálce v Karlíně. Kdežto repatriace důstojníkův ostatních se mohla poměrně v krátku uskutečniti, znemožnily známé události, úplně odchod ruského důstojnického sboru. Rusové v této situací zvolili si výbor; aby pečoval o zájmy bývalých ruských zajatců na území čs. republiky.

Výbor ten, jenž stanovisko k naší vládě i spojencům je naprosto loyální, byl mnou oficielně uznán a pověřen zmíněnou agendou. Byla mu proto dána výnosem M. N. O. čís. 8761/2 z 28. prosince 1918 k disposici pro kancelářskou agendu zvláštní místnost s menším pokojem pro předsedu plukovníka Žunko, kde by se mohly přijímati návštěvy, podávat informace a pod., s příslušným kancelářským zařízením. Je to zcela v pořádku již proto, že výbor převzal velmi úspěšně část agendy, jež do oboru Národní obrany spadá, totiž péče o zajatce.

V přítomné době umístěni jsou ruští důstojníci nikoli v Akademickém gymnasiu, nýbrž v budově Klementina. Přesídlení stalo se proto, aby gymnasium bylo uvolněno pro vlastní účel a provedeno bylo podle rozkazu čs. zemského velitelství čís. 29257 z 1. dubna t. r.

V Klementinu bydlí toho času 28 důstojníků a byly jim, jako byty přikázány 3 velké místnosti a 1 menší pro velitele co kancelář. Dle závazků, jež jsem na počátku své odpovědi naznačil, nelze jistě tvrditi, že byli by ubytováni skvěle, ba ani ne tak, jak mezinárodní konvence jim zaručují. Všeobecná bytová tíseň v Praze je však omluvou.

Zdali ve svém bytě vydávají časopis "Russkoje Dělo", není mi úředně povědomo, což je přirozeno, když podle platných dosud předpisů řádu živnostenského a zákona tiskového ze 17. prosince 1862 čís. 6. ř. z. z r. 1863 jest příslušným orgánem pro záležitosti tiskové ministerstvo vnitra.

Podotýkám pouze, že podle § 3. uvedeného zákona jest každému volno vydávati ve svém bytě vlastním nákladem svoje díla. Rovněž redakce nepotřebuje zvláštních místností, nýbrž může být umístěna v bytě redaktorově.

Vydávají-li tedy ruští důstojníci a v bytech jim přikázaných redigují list "Russkoje Dělo", nemyslím, že dopouštěli by se čehokoli, proti čemu bylo by lze zakročiti, pokud zachovávají platná ustanovení zákonná o tisku. Nad těmi bdíti je však, jak jsem již naznačil, úkolem mého váženého kolegy ministra vnitra.

Po tomto výkladu, doufám, nahlédnou páni tazatelé, že svolení se strany ministerstva k umístění redakce v bytě ruských důstojníků nemohlo býti ani dáno, ani odepřeno, jelikož ho není třeba, jakož i že není mi možno zakázati těmto důstojníkům redakční činnost v bytě jim přikázaném, neboť takový zákaz z mé strany znamenal by zasažení do osobní jejich svobody.

Ohledně povšechných zásad o ubytování vojsk poukazuji na svou odpověď k dotazu pp. čl. Národ. shromáždění Dr. Mareše a spol. (tisk 763), ve které jsem nedávno otázku tu obšírně zodpověděl.

V Praze 28. května 1919.

Ministr Národní obrany:
V. Klofáč v. r.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP