Dříve než přejdu k vlastní odpovědi,
dovoluji si uvésti:
Dle předpisů haagského ujednání
z 29. července 1899 o zákonech a zvycích
suchozemské války čl. 4., 5. a 7., dlužno
se zajatci zacházeti po lidsku, mohou být internováni
v městech a vláda, v jejíž moci váleční
zajatci jsou, stará se o jejich vydržování.
Nebyla-li umluvena mezi válečnými stranami
zvláštní dohoda, dlužno s válečnými
zajatci, pokud jde o stravu, oblek a ubytování,
zacházeti jako s vojskem vlády, jež je zajala.
Bod 441. dosud platného služebního řádu
pro vojsko II. díl, určuje výslovně,
že má býti se zajatci nakládáno
způsobem odpovídajícím jejích
důstojenství.
Tato ustanovení byla, neb aspoň měla býti
směrodatná pro vládu bývalé
monarchie proti ruským důstojníkům,
o něž se v dotaze jedná.
Převratem 28. října přestali býti
ruští důstojníci na území
republiky válečnými zajatci, avšak stát
převzal jistě vůči nim aspoň
závazky dřívější, pokud
nemůže je dopraviti do vlasti, což v přítomné
době nelze.
Ubytování ruských, italských a srbských
důstojníků v budově akademického
gymnasia bylo nařízeno rozkazem staničního
velitelství čís. 15. ze dne 17. listopadu
1918. Současně ubytováni byli důstojníci
angličtí a francouzští v reálce
v Karlíně. Kdežto repatriace důstojníkův
ostatních se mohla poměrně v krátku
uskutečniti, znemožnily známé události,
úplně odchod ruského důstojnického
sboru. Rusové v této situací zvolili si výbor;
aby pečoval o zájmy bývalých ruských
zajatců na území čs. republiky.
Výbor ten, jenž stanovisko k naší vládě
i spojencům je naprosto loyální, byl mnou
oficielně uznán a pověřen zmíněnou
agendou. Byla mu proto dána výnosem M. N. O. čís.
8761/2 z 28. prosince 1918 k disposici pro kancelářskou
agendu zvláštní místnost s menším
pokojem pro předsedu plukovníka Žunko,
kde by se mohly přijímati návštěvy,
podávat informace a pod., s příslušným
kancelářským zařízením.
Je to zcela v pořádku již proto, že výbor
převzal velmi úspěšně část
agendy, jež do oboru Národní obrany spadá,
totiž péče o zajatce.
V přítomné době umístěni
jsou ruští důstojníci nikoli v Akademickém
gymnasiu, nýbrž v budově Klementina. Přesídlení
stalo se proto, aby gymnasium bylo uvolněno pro vlastní
účel a provedeno bylo podle rozkazu čs. zemského
velitelství čís. 29257 z 1. dubna t. r.
V Klementinu bydlí toho času 28 důstojníků
a byly jim, jako byty přikázány 3 velké
místnosti a 1 menší pro velitele co kancelář.
Dle závazků, jež jsem na počátku
své odpovědi naznačil, nelze jistě
tvrditi, že byli by ubytováni skvěle, ba ani
ne tak, jak mezinárodní konvence jim zaručují.
Všeobecná bytová tíseň v Praze
je však omluvou.
Zdali ve svém bytě vydávají časopis
"Russkoje Dělo", není mi úředně
povědomo, což je přirozeno, když podle
platných dosud předpisů řádu
živnostenského a zákona tiskového ze
17. prosince 1862 čís. 6. ř. z. z r. 1863
jest příslušným orgánem pro záležitosti
tiskové ministerstvo vnitra.
Podotýkám pouze, že podle § 3. uvedeného
zákona jest každému volno vydávati ve
svém bytě vlastním nákladem svoje
díla. Rovněž redakce nepotřebuje zvláštních
místností, nýbrž může být
umístěna v bytě redaktorově.
Vydávají-li tedy ruští důstojníci
a v bytech jim přikázaných redigují
list "Russkoje Dělo", nemyslím, že
dopouštěli by se čehokoli, proti čemu
bylo by lze zakročiti, pokud zachovávají
platná ustanovení zákonná o tisku.
Nad těmi bdíti je však, jak jsem již naznačil,
úkolem mého váženého kolegy ministra
vnitra.
Po tomto výkladu, doufám, nahlédnou páni
tazatelé, že svolení se strany ministerstva
k umístění redakce v bytě ruských
důstojníků nemohlo býti ani dáno,
ani odepřeno, jelikož ho není třeba,
jakož i že není mi možno zakázati
těmto důstojníkům redakční
činnost v bytě jim přikázaném,
neboť takový zákaz z mé strany znamenal
by zasažení do osobní jejich svobody.
Ohledně povšechných zásad o ubytování
vojsk poukazuji na svou odpověď k dotazu pp. čl.
Národ. shromáždění Dr. Mareše
a spol. (tisk 763), ve které jsem nedávno otázku
tu obšírně zodpověděl.