Případ zatčení Rudolfa Kollera
dne 31. března 1919 byl ihned po události učiněn
předmětem přísného vyšetřování,
při němž se zjistilo:
Protestní schůze lidu, pořádané
čs. sociálně demokratickou stranou dělnickou
v Lidovém domě dne 31. března t. r. s programem
»Útoky měšťáků na proletariát,
případná mobilisace a stanovisko proletariátu«,
účastnilo se také několik legionářů,
kteří jsou ošetřováni v nemocnici
čs. zahraničních vojsk v Karlíně.
Účast odůvodňují legionáři
náhodnou shodou okolností a zvědavostí.
Když řečníci prudce útočili
na vládu, protestovali někteří legionáři
proti způsobu, jakým se mluvilo. Hlavně legionář
František Maršíček z čs.
pluku čís. 23 prohlásil okolostojícím,
že se vládě nemá nadávati, protože
za nedlouho budou volby, při kterých si každý
bude moci voliti, koho chce.
Po této a jiných poznámkách legionářů
téhož rázu se ozvaly s různých
stran výkřiky proti vojsku a zejména proti
legionářům. Jak uvádí legionář
Maršíček a jak potvrzují souhlasně
ostatní přítomní jeho soudruzi, někteří
účastníci schůze se proti němu
hnali s pokřikem »zabte ho!« »řežte
ho!« a pod. Maršíček se hájil
slovy: »Pusťte mne, já jsem svobodný občan
jako vy.« Jeho pokřikem přivoláni, přiběhli
jiní přítomní legionáři
a vyprostili jej z nemilé situace.
Maršíček odcházel pak se svými
soudruhy ze schůze. Podle výsledku vyšetřování
jest zjištěno, že Rudolf Koller vyšel
za legionáři na ulici a pokoušel se Maršíčka
zjistiti. Legionáři se však opětně
svého kamaráda zastali, vzali Kollera mezi
sebe a odvedli ho do kasáren ruské roty v býv.
německém gymnasiu na Příkopě.
Tam bylo ihned zjištěno, že věc do kompetence
ruské roty nepatří, a Koller byl poslán
vojenské policii a odtamtud z téhož důvodu
na policejní ředitelství.
Že by bylo Kollerovi spíláno, nebo že
by byl dokonce bit, popírají všichni činitelé,
kteří na případě byli účastni.
Že snad legionáři Kollerovi tykali,
nelze pokládati za úražku, neboť jest
to mezi nimi obvyklý způsob oslovení.
Odpovědnou službou vojenské policie jsou pověřováni
vesměs vojáci i důstojníci vážné
povahy, s dokonalými znalostmi politických poměrů.
Ve všech instrukcích se výslovně podotýká,
že stůj co stůj musí býti zachována
naprostá nestrannost.
Legionář Maršíček a jeho
soudruzi jistě překročili meze svých
oprávnění, když odvedli Kollera do
kasáren k výslechu, než k tomuto přestupku
dal Koller podnět tím, že žádal,
aby se mu legionáři legitimovali a oni chtěli
tak - zajisté pochyben - učiniti v kasárnách,
kde jejich totožnost mohla býti potvrzena. Ministerstvo
Národní obrany vydalo již příslušné
rozkazy, aby zabránilo legionářům
a vojínům vůbec, pokud jsou mimo službu,
vměšovati se do výkonů, které
přísluší výhradně policií,
podle okolností vojenské nebo občanské,
a aby přestupky proti tomu byly přísně
trestány.
Pokud se týče stížnosti, uvedené
v dotaze na postup orgánů policejního ředitelství,
vyšetřování zahájené ministerstvem
vnitra zjistilo toto:
Rudolf Koller byl vojenskou policií odevzdán
přejímací kanceláři policejního
ředitelství dne 31. března t. r. o 8 1/2
hod. večerní a dán do společné
separace čís. 4., kde bylo již ne sice 24,
jak v dotaze tvrzeno, avšak přece 17 vězňů,
z nedostatku jiného místa. Okolnost tu, jakož
i stav, v jakém cela byla, třeba omluviti jednak
opravami, které v tu dobu byly v ostatních celách
prováděny, jednak stavem, v jakém byla celá
policejní věznice převzata od rakouské
správy. Je všeobecně známo, že
poměry v policejní věznici pražské
byly za rakouské správy, která z úsporných
důvodů neposkytovala zásadně peněz
k zařízení slušných separací,
přímo křiklavé.
Policejní ředitelství se snažilo čeliti
tomuto zlořádu hned po převratu důkladnými
opravami. Hygienické závady byly podle možnosti
odstraněny, separace čištěny a bíleny,
zavedeno elektrické osvětlení atd. Aby tyto
nutné opravy byly provedeny pokud možno nejrychleji,
byla v době, kdy Koller dodán policejnímu
ředitelství, vyhrazena pro zadržené
osoby, toliko jediná cela.
Chlapec, stejnou dobou v této cele zadržený,
o němž se zmiňuje dotaz, nebyl třináctiletý.
Byl to Frant. Pfeifer, narozený 23. září
1904, který byl policii dodán k prozatímnímu
opatření mětskou věznicí, poněvadž
nemohl býti umístěn v městském
asylu, který nepřejímá mládeže
starší 14 let.
Koller byl po svém propuštění
pozván k policejnímu řediteli, který
mu vysvětlil, proč byl vězněn ve společné
cele a dal také ukázati správcem věznice
opravy prováděné v bezpečnostním
oddělení.
S politováním dlužno konstatovati, že
vazba Rud. Kollera u policejního ředitelství
vůbec a v řečené společné
separaci zvláště, zaviněna byla hlavně
tím, že policejní strážmistr, který
Kollera převzal od vojenské policie, neučinil
podle své povinnosti neprodleně opatření,
aby zatčený byl předveden ihned k výslechu
úředníku, konajícímu noční
službu. Z toho důvodu zavedeno bylo s dotčeným
orgánem řízení disciplinární.
Ministerstvo vnitra učinilo zároveň opatření,
aby se podobný přehmat v budoucnosti neopakoval.