Dotaz, na který dnes odpovídám, má
již předchůdce v dotazu pp. členů
Národního shromáždění
B. Fischera a soudr. z 6. února (tisk 466) o vyklizení
školní budovy na Rudolfově nábřeží,
a dovoluji si poukázati z části též
na svou odpověď z 24. března (tisk 721). Vzhledem
k četným stížnostem a žádostem
o vyklizení nejrůznějších budov,
zabraných k vojenským účelům,
dovoluji si podati při této příležitosti
všem interesentům výklad celkové situace
ministerstva Národní obrany po stránce ubytovací,
vysvětlení to, jež podstatně podalo
ministerstvo z vlastní iniciativy centrálním
úřadům již před měsícem.
Od státního převratu byla vojenská
správa zahrnována žádostmi úřadů,
korporací i jednotlivých osob o přenechání
objektů, sloužících vojenským
účelům. Motivem všech těchto
přečetných přání byla
jednak nutnost náležitě vybudovati střediska
státní správy, jednak snaha zmírniti
bytovou nouzi, jednak zájmy národní, kulturní
i hospodářské.
Vojenské budovy, obsazené do převratu většinou
vojskem cizích národností, se takřka
přes noc uvolnily a zely prázdnotou. Prvé
dny nebylo po ruce našich pluků, dlících
v cizině a na bojišti, a nejasné představy
o budoucí formě naší vojenské
moci zavdaly pochopitelně podněty buď k samovolnému
využitkování vojenských budov, nebo
k žádostem, aby byly přenechány.
Naše vojenská správa, jež jistě
má plné pochopení pro všechny zájmy,
vzniklé z dané situace, vyhověla alespoň
částečně nejnaléhavějším
požadavkům všude, kde se daly jen poněkud
sloučiti s vojenskými zájmy.
Přejdu k jednotlivostem:
Ve Velké Praze byly uvolněny a původním
účelům odevzdány zrušením
posádkové nemocnice: odbočka na Slovanech,
u Alžbětinek, v Žitné ulici,
Schneidrovo sanatorium, israelský chudobinec
v Žižkově; zrušením záložní
nemocnice čís. 1: obecná škola na
Král. Vinohradech, obecná škola v Perunově
ul., Skatingring v Riegrových sadech, obchodní
nemocnice na Karlově, sanatorium diakonisek,
česká reálka na Smetance (převzata
ministerstvem pošt); zrušením záložní
nemocnice čís. 2: palác Křížovníků;
zrušením záložní nemocnice čís.
2: fysiologický ústav německé
university (Albertov); zrušením záložní
nemocnice čís. 6: škola na Pernštýnově
nám. a v Lupáčově ul. na
Žižkově; zrušením záložní
nemocnice čís. 8: škola v Břevnově;
zrušením záložní nemocnice čís.
9: průmyslová škola na Smíchově,
škola ve Vltavské ulici a ošetřovna
v Karlově ulici; zrušením záložní
nemocnice v Karlíně: Marianský ústav,
škola na »Radničce« a německá
reálka (převzata ředitelstvím
české severní dráhy); zrušením
nemocnice Červeného kříže: budova
tělocvičné jednoty »Sokol«
Praha-VII. a budova tělocvičné jednoty
»Sokol« v Praze-III.
Přemístěním vojska uvolněno
bylo německé gymnasium v Praze-II., Štěpánská
ul. (převzalo ředitelství tabákové
režie) a české reálné gymnasium
na Král. Vinohradech, jež bylo vráceno
původnímu účelu. Kromě toho
byly vyklizeny ještě jiné soukromé místnosti,
na příklad v Nerudově ul., Praha-III. čp.
243, kde byla likvidační komise M. N. O., v domě
čp. 266 Praha-I., používané k ubytování
projíždějících transportů,
i jiné menší ubikace.
Nad to ještě M. N. O. bylo nuceno přenechati
vlastní budovy účelům nevojenským,
tak kadetní školu ministerstvu spravedlnosti, celý
trakt Josefských kasáren pro poštovní
ředitelství a část invalidovny ministerstvu
sociální péče.
Na tuto svou činnost, třebas veřejností
nedoceňovanou, nebo jí vůbec neznámou,
smí jistě ministerstvo N. O. s hlubokým uspokojením
hleděti. Jest důkazem, ze oprávněným
přáním vyhověl jsem všude, kde
vyhověti bylo možno. Ve všech případech
však to není možno, nemá-li v ubytování
vojska dojíti k nejvážnějším
poruchám.
Celková politická situace vyžaduje, aby k zabezpečení
mladého našeho státu se vybudovala náležitá
branná moc, jejíž existence je jistě
aspoň tak oprávněná, jako ostatní
státní orgány. Nelze proto poukazovati, jak
se někdy od neinformovaného občanstva děje,
na zbytečnost, bezúčelnost, nedostatečné
využití atd. toho neb jiného vojenského
objektu a odkazovati další ubytování
vojska na ubikace méně cenné, jako jsou na
příklad baráky. V jakém stavu nyní
jest převážná většina barákových
staveb, je známo všeobecně. Bez nákladných
adaptací nelze v nich vojska vůbec ubytovati.
Transporty našich domobraneckých praporů z
Italie, na 30.000 mužů, nejsou dosud skončeny.
Očekáváme v době již dohledné
návrat slavné armády z Ruska - na 70.000
mužů. - Pro toto vojsko musí býti pohotově
ubikace vhodné a důstojné. Kdo chtěl
by umístiti v sešlých a zpustošených
barácích výkvět národa, který
nezměrným hrdinstvím zaplatil přetěžkou
daň krve a získal nám svobodu? Přítomná
situace politická a vojenská znemožňuje
též rychlou demobilisaci, od které se mohla
očekávati pro poměry ubytovací změna
k lepšímu, a jsou-li velitelé pro přeplněné
místnosti nuceni povolovati mužstvu obývání
mimo kasárny, jistě neprospívá to
nijak kázni a pořádku, zejména ve
velikých městech, kde se právě činí
největší nároky na přenechání
budov k účelům nevojenským.
Toť situace, v jaké bylo ministerstvo Národní
Obrany, majíc rozhodovati o návrhu pánů
tazatelů.
Po tomto vykladu doufám, bude mi prominuto, že odpověď
zní - žel - negativně. Ministerstvo učinilo
vše, co bylo v jeho moci, aby opatřilo místnosti
náhradní, avšak v přítomné
bytové tísni pohříchu veškery
snahy selhaly. Výtka v dotaze činěná,
že ministerstvo Národní obrany přes
stálé protesty neučinilo nic, aby místnosti
v Akademii umění uvolnilo, výtka stejně
těžká, jako nespravedlivá, je vyvrácena
již mou odpovědí svrchu citovanou. A pánům
tazatelům jsem ochoten předložiti celý
svazek spisů, které dokazují, co vše
se zkoušelo, než jsem se odhodlal podati tuto odpověď.
Slibuji rád, že vyhovím kulturním zájmům,
které uplatňují pp. tazatelé a které
plně respektuji, při první vhodné
příležitosti, a byl bych opravdu vděčen,
kdyby mi byly naznačeny vhodné místnosti
náhradní.
Jest samozřejmo, že akci uvolňovací
dosud provedenou nechci pokládati za skončenou.
Krok za krokem s postupem demobilisace, zrušováním
záložních nemocnic a přebytečných
formací uvolní ministerstvo Národní
obrany všechny dosud obsazené nevojenské budovy.
Měřítkem pořadí, v jakém
budou uvolňovány školy, bude především
okolnost, zda-li dotčená škola nemůže
existovati pro úplný nedostatek místností,
nebo má-li aspoň někde propůjčeny
učebny provisorní. Tento zřetel jest jistě
spravedlivý.
Dovoluji si při té příležitosti
ještě poukázati ku konci na jednu vážnou
závadu, pro kterou nemohou býti uvolněny
některé budovy občanské, a kterou
i jinak činnost Národní obrany trpí
co nejhůře. Moje ministerstvo, úřad
v dnešní situaci pro republiku jeden z nejdůležitějších,
trpí samo těžkým nedostatkem místností
a jest rozptýleno po celé Praze v dvaceti čtyřech
budovách, z části též v budově
škol u Rudolfina (legionářská kancelář).
Kdyby se umožnilo ministerstvu Národní obrany,
aby se mohlo soustřediti v postačující
vojenské budově vlastní, bývalé
kadetce, uvolnily by se objekty jiné a dosáhlo by
se nápravy v úřední agendě
ministerstva, jež nyní bez vlastní viny musí
mnohdy pochopitelně váznouti.