Návrh vládní zavádí zcela nový
poplatek z úmluv o soudní příslušnosti,
obsažených ve smlouvách a jiných listinách
o právních jednáních, a dále
z doložek o místě žalovatelnosti, uváděných
v účtech.
Navrženým zákonem se mění ustanovení
§ 39. zákona poplatkového z 9. února
1850 č. 50. ř. z., podle něhož ze součástí
hlavního právního jednání nebyl
dosud placen zvláštní poplatek.
Půjde hlavně o dlužní úpisy o
hypotekárních zápůjčkách,
v nichž si ústavy peněžní stanoví
příslušnost soudu svého sídla,
pak o smlouvy nájemní, v nichž se taková
ustanovení vyskytovala, pak o účty. Při
účtech má doložka o příslušnosti
pro žalovatelnost význam jen mezi obchodníky
(§ 88 odst. 2. jur. n.), kdežto vůči neobchodníkům
nemá právního účinku. Podle
vládního návrhu ovšem bude nutno zvýšený
poplatek z účtů platit vždy, kdykoli
v účtě bude uvedena doložka o místě
žalovatelnosti, nehledě na to, zdali bude míti
účinek právní čili nic. Bude
nutno obecenstvo poučit, aby doložky o místě
žalovatelnosti neuvádělo v účtech,
kde nemá právního účinku, a
ušetřilo si zbytečné placení
zvýšeného poplatku.
§ 4. předlohy vládní zavádí
dvounásobný poplatek kolkový z prvního
vyhotovení žalob, podaných u soudu vymíněné
příslušnosti. Ustanovení to sluší
rozšířiti také na žaloby, podané
protokolovanými obchodníky u soudu jejich bydliště
podle § 87 a) jur. n., poněvadž jde o tutéž
výhodu jako při § 88 jur. n., a proto bylo
znění § 4. v tomto směru doplněno.
§ 6. navrhuje, aby placené kolkovné nebylo
přesouváno a proto nebylo započítáváno
do soudních útrat. Tím by byla měněna
všeobecná a důležitá zásada
§ 41. zákona z 1. srpna 1895, čís. 113.
ř. z. a ukládala by soudci zvláštní
povinnost, aby poplatek kolkový, ze žaloby skutečně
zaplacený, dělil na pravidelný a na zvýšený
jen vzhledem na příslušnost.
Upravování útrat by bylo tímto zkoumáním
znesnadněno a vedlo by k častým nedopatřením.
Podání žaloby v bydlišti věřitelově
není pouhým prospěchem věřitelovým,
nýbrž i dlužníkovým, neboť
se jim ušetří korespondence o substituci s
advokáty v bydlišti dlužníkově,
nebo dojíždění na místa, kde
advokátů není. Jde také jen o žaloby
na obchodníky, jež obyčejně se končívají
rozsudkem pro zmeškání a nezatěžují
tedy vážně ani soudů ve větších
městech, zvláště když se podle
nynějšího řádu soudního
vyřizují pouhým vytištěním
razítka o rozsudku pro zmeškání.
Není tedy, proč by se mohlo mluvit o zvláštním
prospěchu věřitelově, a proč
by mu měla být odepřena náhrada tohoto
hotově vydaného poplatku.
Finanční výbor proto vyškrtl celé
ustanovení navrženého § 6. a číslem
§ 6. označil poslední § vládního
návrhu, v němž však doba účinnosti
byla změněna na 1. července 1919, aby se
poplatnictvo mohlo se zavedením nových poplatkův
obeznámit a pokud třeba, též obsah tiskopisů
na účty podle něho upravit.
Celé ustanovení zákonné je naprostou
novotou, a žádný jiný stát nemá
podobných poplatků.
Výtěžek poplatků těch nebude
veliký, poněvadž jde o obmezený počet
právních jednání.
Pouze snaha, aby ministru financí byl otevřen každý
pramen příjmů, ze kterého očekává
úhradu pro veliká vydání státní,
vede finanční výbor k tomu, by doporučil
zavésti i tyto žádané nové poplatky.
Finanční výbor proto navrhuje, by Národní
shromáždění vládní
návrh zákona o poplatku za ujednání
příslušnosti soudní a za žaloby
podle nich podané ve změněném znění
schválilo.
Ujednání o soudní příslušnosti
podle §u 104. jurisdikční normy ze dne 1. srpna
1895 ř. z. č. 111, ve smlouvách a jiných
listinách o právních jednáních
vyjma případy, uvedené v §u 3. tohoto
zákona, podléhají pevnému poplatku
1 K.
Osvobození obchodní korespondence (§ 9. zák.
ze 29. února 1864, ř. z. č. 20) se na tato
ujednání nevztahuje.
Za účty, ve kterých je žalovatelnost
pohledávky vyhrazená vydatelem účtu
v určitém místě, platí se poplatek
ve dvojnásobné míře té částky,
jaká je stanovena v §u 11. cís. nař.
ze 28. srpna 1916, ř. z. č. 281.
Z prvních vyhotovení žalob, podaných
u soudu příslušnosti vymíněné
nebo stanovené v § 87. a) zákona z 1. srpna
1895, č. 111. ř. z., sluší zaplatit
dvojnásobný poplatek, stanovený pro žaloby
cís. nařízením z 15. září
1915, ř. z. 279. Byla-li příslušnost
soudu vymíněna v zájmu toliko určité
strany, podléhá tomuto zvýšenému
poplatku pouze žaloba, která byla podána stranou,
této výhody požívající.
Poplatky, stanovené tímto zákonem, zapravují
se v kolcích podle všeobecných zásad,
platných pro zapravování kolkových
poplatků z listin, nebo z účtův a
žalob soudních.
Zákon tento nabývá účinnosti
dnem 1. července 1919 a provésti jej ukládá
se ministru financí a spravedlnosti.