Naše domácí tovární výroba
slaměných a plstěných klobouků
pánských i dámských, která
před válkou u nás zapustila mnohoslibné
kořeny, byla za války nejen velmi poškozena,
nýbrž téměř zničena, protože
výhradné právo ku přídělu
surovin dostal nově založený Svaz továrníků
na klobouky (Hut-Mode-Industrieverband) pod předsednictvím
žida Siegfrieda Engla, jenž za války stal se
milionářem. Přes všecky reklamace byl
příděl surovin českým křesťanským
firmám směšně nepatrný (stačil
sotva na 1 týden) kdežto, jak pátráním
zjištěno, dostaly německé firmy pražské
(Weider a Oberwalder) surovin nad svoji spotřebu.
Když po převratu 28. října 1918 utvořil
se Svaz českých průmyslníků,
ve kterém byla zastoupena i výroba slaměných
klobouků, byla požádána pražská
obchodní komora, jakož i vývozní a dovozní
komise, aby do našich zemí nepřipustila dovoz
zboží z Vídně, aby tak mohlo být
zpracováno ještě to, co nám za drahé
peníze - a pod rukou!bylo prodáno z Vídně,
a aby mohly býti zaměstnány pracovní
síly, jež se z války vrátily. Ale za
nedlouho dostalo se několika zástupcům vídeňských
firem pro výrobky tak rozsáhlého povolení
k dovozu výrobků z něm. Rakouska do našich
zemí, že dnes je vídeňskými židovskými
výrobky zaplavena nejen celá Praha, ale i náš
venkov, a to opět na úkor výrobců
pražských, kteří již nyní
surovinu z přátelské ciziny obdrželi
a jsou dnes s to, aby požadavkům na ně kladeným
při poměrně levnějších
cenách vyhověli. Jak mnoho se sem zboží
dováží z Vídně, bylo na př.
zjištěno dovozní komisí a jejím
referentem Drem Knettlem, když na př. jenom ve vzorkovém
skladišti zástupce vídeňské židovské
firmy Siegfried Orenstein byla objevena spousta sem dopraveného
zboží v ceně za 200.000 K.
Zboží nemající větší
ceny než 30-35 K prodávají našim obchodníkům
a modistkám za 100-130 K. Dokonce jsou německé
továrny (na př. Novojičínská
na Moravě), které prodávají polotovary
do Vídně, odkud pak se sdražením 100-200%
se zasílá výrobek hotový do našich
zemí.
Podepsaní se proto táží:
Je p. ministr obchodu ochoten se postarati o to, aby
1. obchodní komora, resp. vývozní a dovozní
komise nedávala židovsko-německým firmám
rakouským dovolení dovážeti k nám
uvedené výrobky,
2. co nejdříve a co nejvíce dostalo se našim
domácím výrobcům potřebné
suroviny z přátelské ciziny, kteří
by jednak zpracováním jejím poskytli dobrého
zaměstnání našim domácím
pracovníkům a výrobky své pak zlevněné
dodávati mohli odběratelům?