Nařízením z 10. dubna 1919 č. 184
sb. z. a n. předepsán jest jako součást
přípravné akce pro dávku z majetku
soupis životních pojistek.
Podle § 2. citovaného nařízení
vyjímají se z povinnosti přihlašovací
pojištění sociálního rázu,
zejména i pojištění podle zákona
z 16. prosince 1906 č. 1 ř. z. ex 1907 a pak také
pojištění životní znějící
na kapitál menší než 1000 K a pojištění
na důchod do 300 K ročně. Již v tom
jest nespravedlivost sociální, neboť nároky
plynoucí na př. ze zákona z roku 1906 representují
ve velké většině případů
hodnotu mnohem vyšší, než kapitál
1000 K nebo roční důchod 300 K. Tím
jsou poškozováni příslušníci
povolání svobodných, živnostníci
a obchodníci, z nichž mnozí za války
velmi trpěli a jimž to, co si nastřádali
na své zaopatření ve válce má
býti podrobeno dávce z majetku, kdežto u jiných
kategorií tyto hodnoty majetkové - ač mnohem
vyšší - touto dávkou postiženy býti
nemají. Tato nespravedlnost vystupuje ještě
nápadněji, srovnáme-li tyto kategorie s veřejnými
zaměstnanci. Hospodářsky a sociálně
není rozdílu mezi nárokem na pensi a nárokem
na pojištěný kapitál nebo důchod,
a přece u jedněch se započítává
do majetku, u druhých nikoli. Sociálně spravedlivým
by bylo, aby do majetku nezapočítala se hodnota
pojištěného kapitálu nebo roční
důchod v té výši, jakou mají
průměrné nároky pensijní veřejných
zaměstnanců. Jinaký majetek netřeba
zde bráti v úvahu, neboť v tom směru
není rozdílu mezi jmenovanými kategoriemi.
Navrhujeme proto, aby vláda učinila opatření
vyhovující zásadě výše
uvedené.
Návrh projednejž výbor finanční.