Staniční dozorce Schreiber, který je správcem
stanice v Popovicích již od roku 1909 a vykonával
dosud služební povinnosti řádně
a svědomitě, žije v napjatém poměru
s dělníkem odboru pro udržování
tratě Josefem Zpěvákem hned od té
doby, co byl tento přidělen k němu jako staniční
dělník.
Úkolem Zpěvákovým bylo v blízkosti
stanice zavírati a otevírati závory, jakož
i vykonávati menší práce na trati.
Přesazení Zpěvákovo stalo se mezi
oběma jen zdrojem různých sporův a
neshod, které se ještě stupňovaly, když
i osoby nepovolané počaly se do toho vměšovati.
Ke zmírnění vzájemné nevraživosti
přirozeně nepřispívalo, že Schreiber,
na němž, jako jediném zodpovědném
činiteli, spočívala všechna práce
osobní a nákladní dopravy ve zmíněné
stanici, býval přepracován a tím méně
shovívavým ke Zpěvákovi.
V nitru Zpěvákově, jenž nepříjemné
důsledky přesazení velmi těžce
nesl, poněvadž jako staniční dělník
měl mnohem více práce, než druhdy u
odboru, a byl mimo to pod stálým dohledem přísného
staničního dozorce Schreibera, zahostila se postupem
času domněnka, že jej staniční
dozorce stále a úmyslně pronásleduje
a hledí mu škoditi. V tomto přesvědčení
byl utvrzen, když byl z jara 1918 povolán na vojnu.
K urovnání těchto neklidných poměrů
a zjednání nápravy dalo ředitelství
státních drah v Brně vyšetřiti
celý případ a to nejprve jen kontrolním
orgánem, po druhé pak důkladněji vyšetřujícím
úředníkem, který - pokud zjištěno
- přizval k vyšetřování jistého
důvěrníka z Veselí.
Toto vyšetřování, dálo se však
věcně a nestranně, a okolnost, že snad
manželka Schreiberova následkem své živější
letory zasahovala místy do výslechu, nemohla ničeho
změniti na výsledku.
Toho důkazem je, že Zpěvák byl přesazen
po skončeném vyšetřování
na svoji žádost nazpět k odboru pro udržování
dráhy, a že proti Schreiberovi bylo zavedeno disciplinární
řízení, ježto během vyšetřování
vzniklo podezření, že se choval vůči
personálu hrubě a také povinnosti své,
pokud šlo o svěřené mu vydávání
mouky pro železniční zaměstnance, řádně
a svědomitě neplnil.
Naproti tomu bylo nutno ještě vyšetřování
o stížnosti do přednosty stanice v Července
prohloubit a doplniti, což nemohlo býti do dnes úplně
skončeno, ježto výslech svědkův
i mimo obvod ředitelství olomouckého působících
a vyjasnění celé řady závažných
skutečností nebylo lze pro velký nedostatek
sil dosud provésti tak, jak jeví se žádoucím
ke spravedlivému posouzení této věci.
Pokud však se mohlo zjistiti, nezdá se, že by
se vyšetřování ve dnech od 31. března
až do 2. dubna bylo dálo stranicky. Stačí
tu poukázati k tomu, že důvěrník
zřízenectva súčastnil se dne 1. a
2. dubna výslechu všech zřízencův,
a sám potvrdil ve spise vlastnoručním podpisem,
že vyšetřování dálo se nestranně.
Dne 31. března odpoledne byli v nepřítomnosti
jmenovaného důvěrníka vyslechnuti
pouze 3 staniční zřízenci, kteří
však nevypovídali jinak, než většina
ostatního staničního personálu. I
tento výslech dál se však před zástupcem
organisace, byť i úřednické, a to úředníkem,
jenž - přibyv ze Sarajeva byl teprve 3 dny přidělen
ředitelství olomouckému a neznal tudíž
ani přednosty stanice ani strany druhé. Také
z okolnosti, že přednostovi stanice v Července
byly sděleny výpovědi svědkův
a že mu tak byla dána možnost zodpověděti
různé výtky, nelze usuzovati na stranickost
vyšetřování, poněvadž obviněnému
dlužno poskytnouti v každém řádném
řízení možnost, aby se obhájil
proti všem výtkám, učiněným
jemu.
Ostatně železniční správa dá
vyšetřiti celý případ do podrobna
a zjistí-li se někde vina, zakročí
proti všem provinilcům bezohledně. Pokud arci
jde o přestupky, spáchané v době před
28. říjnem 1918, nelze jich v důsledku amnestijního
výnosu dnes již stíhati.