Ve Večerníku Práva Lidu ze dne 22. května
1919 čteme:
Uvítán bouřlivým potleskem ujal se
slova ministr spravedlnosti soudr. Dr. Soukup. Pozdravil shromážděné
jménem svým i ministra Vrbenského, jenž
nemohl se dostaviti. Zmíniv se o hrozné situaci
lidu, jenž trpí zejména drahotou potravin a
oděvů, nazval demonstraci dnem projevu veliké
ukázněnosti, ale i silné vůle po nápravě.
Šibenice, jež jsou neseny v zástupu, vyjadřují
názor lidu, že lichva jest velezradou a nejhroznějším
zločinem na republice, jenž by měl býti
nejpřísněji trestán. Praví,
že exekutiva soudní, úřady soudní
nestačí na potírání lichvy,
nechť lid vystoupí sám jako moc exekutivní.
Nechť každý vezme si za povinnost stíhat
lichvu a lichváře předvést ku potrestání.
Nebude-li ani takto pomoženo, nelze zabrániti, aby
lid netrestal sám. Doufá však, že Národní
shromáždění brzy usnese zákon
o zabavení válečných zisků
a že vytvoří zákon proti lichvářům,
jenž by znamenal její důkladné odstranění.
Takto to opravdu dále nejde. Končí provoláním
slávy republice, což je bouřlivě opětováno.
Tento výrok nás poctivé republikány
naplňuje hrůzou.
Je možno, aby odpovědny správce spravedlnosti
svěřoval tuto spravedlnost neodpovědným
živlům ulice a tím sankcionoval lynch, teror
a anarchii?
Ptáme se ministra spravedlnosti, pronesl-li řeč
tuto tak, jak v orgánu strany, k niž přísluší,
jest uvedeno, a je-li správna, ptáme se ho, má-li
vědomí odpovědnosti úlohy, již
v republice zastává, a konečně, jaké
opatření sám učinil a chce ještě
učiniti proti lichvě?