Právní výbor jednaje ve své schůzi
dne 20. května 1919 a pak ve společné schůzi
s výborem sociálně politickým dne
21. května 1919 o vládním návrhu zákona
o zabírání budov nemohl jinak, než připojit
se v základných zásadách k navrhované
osnově a to ze správných a obsažných
důvodů vládních. Proto přijal
právní výbor v podstatě navrhovanou
osnovu změniv ji v těchto jednotlivostech:
V §u 3. vyloučil výbor poslední větu,
nechtěje brát stížnosti účinek
odkládací. Důvody vládní osnovy
vylučují proto odkládací účinek
stížnosti, že by zabrání mohlo
být oddalováno třeba z nicotných důvodů
na úkor zájmů veřejných. Právní
výbor byl toho náhledu, že stížnost
neoddálí značně zabrání,
ježto ministerstvo veřejných prací,
které bude v celé věci vždy podrobně
informováno, může rozhodnouti o stížnosti
ihned. Ku zrychlení věci zkrátil výbor
lhůty ke stížnosti ze 14 na 8 dní.
Dodatky v §u 4. za odstavcem III. přidány byly
jednak k zachování souvislosti s předpisy
stavebního řádu, jednak proto, aby v zabraných
budovách byly chráněny umělecké
a historické památky.
V posledním odstavci přidal právní
výbor dodatek, dle něhož určení
útrat řízení zabíracího
děje se dle zásad civilního řádu
soudního a stanovil zároveň, že soud
určuje v jakém poměru mají býti
útraty děleny. Právní výbor
chtěl prvním dodatkem vyloučit naprostou
libovůli soudce a druhým dodatkem doplnit neúplné
znění posledního odstavce.
Konečné v §u 10. stanovil právní
výbor, že zabráním zruší
se dosavadní smlouvy jen pokud byly státní
správou uzavřené, ostatní nájemné
smlouvy pozbývají platnosti již po dobu zabrání
aniž se tím prodlužuje původní
doba smluvní.
Důvody vládní připojené k §u
10. hodí se právě jen na smlouvy státem
uzavřené. Při ostatních smlouvách
hájil právní výbor vzájemné
závazky stran soukromoprávně uzavřené,
přerušiv jich působnost jen po dobu zabrání.
Uznal, že to účelu zákona postačí,
proto nezasahal dále do soukromoprávní smluvní
sféry stran.
Ostatní změny jsou rázu pouze stilistického.
Právní výbor odvolávaje se na důvody
vládní a na důvody shora uvedené odporučuje
Národnímu shromáždění,
aby tomuto zákonu dalo ústavní schválení.
V Praze 22. května 1919.