Zasedání Národního shromáždění československého r. 1919.

Tisk 1091.

Zpráva

sociálně politického výboru o vládním návrhu zákona (tisk č. 908) o zabírání budov neb jejich částí pro účely veřejné.

Osnova zákona dotýká se oboru působnosti výboru sociálně politického positivně v tom směru, že podle § 1. možno užíti zabraných budov i pro účely obytné, negativně pak v tom směru, že ze zabrání vyloučeny jsou obytné nájemní domy. Výbor sociálně politický vítá tudíž chystaný zákon a nemá se svého zvláštního stanoviska proti osnově žádné námitky.

Jest však povinností výboru, aby předlohu mu přikázanou projednal i po všech jiných stránkách. Výbor splnil tuto svou povinnost a dohodnuv se s výborem právním o některých otázkách, přistoupil na změny osnovy výborem právním usnesené a jím odůvodněné a navrhuje, aby Národní shromáždění návrh takto změněný schválilo.

V Praze 21. května 1919.

Předseda:
Zpravodaj:
V. Johanis v. r.
Dr. Schieszl v. r.

Zákon

ze dne............................................1919

o zabírání budov neb jejich částí pro účely veřejné.

Podle usnesení Národního shromáždění se nařizuje:

§ 1.

Zemský politický úřad může pokud není vhodných místností zcela nebo z části zabrati k užívání budovy o větším počtu místností pro účely veřejné a, pokud toho žádá veřejný zájem, i pro účely obytné, jakož i pro přesídlení uživatelů budov, zabraných podle tohoto zákona, je-li možno uživatele bez nenahraditelné hospodářské újmy jejich povolání, neb ústavy bez poškození účelu, kterému budovy ony až dosud sloužily, vhodně umístiti v budovách jiných, třeba v jiném místě.

Ze zabrání jsou vyloučeny obytné nájemní domy, byt vlastníka zabrané budovy v rozměru přípustném podle nařízení o zabírání bytů obcemi ze dne 22. ledna 1919, č. 38 sb. z. a n. a byty i jinaké místnosti zabrané podle právě jmenovaného nařízení.

§ 2.

Uživatelům zabraných budov musí býti, nedojde-li ke zvláštnímu ujednání, přiděleny místností, třebas v jiném místě, které by, pokud možno, hověly účelům, kterým sloužily zabrané místnosti.

§ 3.

O zabrání rozhodne zemská politická správa po šetření, provedeném s majetníkem budovy neb jeho zástupcem a se zástupci příslušných nejvyšších úřadů a zájemníků.

Do rozhodnutí přísluší majetníku neb uživateli zabrané budovy nebo její části do 8 dnů stížnost k ministerstvu veřejných prací.

§ 4.

Zabráním pozbývají uživatelé zabraných částí budov práva, jich užívati.

Zemský politický úřad má právo zabrané budovy pro účely v §u 1. jmenované pronajmouti. Na pronájem nevztahují se po dobu zabrání ustanovení o ochraně nájemníků.

Zemský politický úřad má dále právo v zabraných budovách na svůj náklad provésti stavební úpravy, avšak jen v mezích nejnutnější potřeby, vyslechnuv o tom majetníka budovy. V tom směru příslušejí mu také práva stavebníkovi zákonem vyhrazená.

Jde-li o budovy umělecky neb historicky cenné, jest třeba před jich zabráním a úpravou opatřiti souhlas ministerstva školství a národní osvěty.

Zemský politický úřad jest povinen, majetníku neb uživateli zabrané budovy aneb její části poskytnouti přiměřené náhrady. Při stanovení náhrady musí býti vzat zřetel na veškeré hospodářské újmy, které majetník neb uživatel utrpí; též nahradí se náklad, vzniklý přesídlením při zabrání a vrácení budovy a jiné prokázané majetkové újmy, vzniklé přesídlením.

Nedojde-li mezi zemským politickým úřadem a majetníkem zabraného domu k dohodě o výši náhrady, rozhodne o ní v nesporném řízení okresní soud, v jehož obvodu je zabraná budova. Soud vyšetřiv poměry a, je-li třeba, výslech znalce, určí usnesením náhradu podle volného uvážení.

Soud rozhoduje také podle volného uvážení dle zásad civilního řádu soudního, má-li útraty řízení nahraditi jedna strana, nebo mají-li se útraty rozděliti mezi strany a v jakém poměru. Řízení o náhradě nemá vlivu na řízení o zabrání.

§ 5.

Zabrání budovy trvá, i když se změní její vlastník.

§ 6.

Nebylo-li jinak mezi zemským politickým úřadem a majetníkem zabrané budovy ujednáno, převezme udržování, nebo její správu zemský politický úřad, který hradí výdaje s tím spojené. Na tyto výdaje a odškodnění za vedení správy jest hleděti při stanovení náhrady podle § 4.

§ 7.

Při vrácení zabrané budovy majetníku nutno ji, není-li jiného ujednání, úvésti do původního stavu. Úpravu a stavební změny, které jsou pro majetníka budovy zřejmě k velkému prospěchu, musí majetník budovy zemskému politickému úřadu nahraditi, nežádá-li za vrácení do předešlého stavu, a to podle hodnoty v době vrácení, nikoliv však více než skutečný náklad. Nedohodnou-li se strany, rozhodne soud v § 4. jmenovaný podle zásad v tomto paragrafu uvedených.

§ 8.

Nepřejímá-li zemská politická správa zařízení budovy podle zvláštní úmluvy, je majetník zařízení povinen, je na své nebezpečí odkliditi. Proto vykáže mu zemská správa politická potřebné místnosti v zabrané budově a, nemá-li v budově sám bytu, i další místnosti, je-li jich nezbytně třeba k dohledu a k opatrování zařízení.

§ 9.

Zemský politický úřad má právo vzdáti se kdykoliv zabrané budovy.

§ 10.

Podle tohoto zákona mohou býti zabrány i budovy zcela neb z části od státní správy již najaté. Zabráním ruší se dosavadní smlouvy nájemní státní správou uzavřené.

Smlouvy nájemné o zabraných budovách uzavřené mezi jinými stranami pozbývají platnosti po dobu zabrání, aniž se tím prodlužuje původní doba smluvní. Nárok na náhradu škody z tohoto důvodu jest vyloučen.

§ 11.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

§ 12.

Zákon tento pozbývá účinnosti, jakmile pro veřejné účely budou vhodné místnosti opatřeny. Stanoviti to ukládá se ministru veřejných prací.

§ 13.

Ministru veřejných prací se ukládá, aby zákon tento provedl.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP