Osnova zákona dotýká se oboru působnosti
výboru sociálně politického positivně
v tom směru, že podle § 1. možno užíti
zabraných budov i pro účely obytné,
negativně pak v tom směru, že ze zabrání
vyloučeny jsou obytné nájemní domy.
Výbor sociálně politický vítá
tudíž chystaný zákon a nemá se
svého zvláštního stanoviska proti osnově
žádné námitky.
Jest však povinností výboru, aby předlohu
mu přikázanou projednal i po všech jiných
stránkách. Výbor splnil tuto svou povinnost
a dohodnuv se s výborem právním o některých
otázkách, přistoupil na změny osnovy
výborem právním usnesené a jím
odůvodněné a navrhuje, aby Národní
shromáždění návrh takto změněný
schválilo.
Podle usnesení Národního shromáždění
se nařizuje:
Zemský politický úřad může
pokud není vhodných místností zcela
nebo z části zabrati k užívání
budovy o větším počtu místností
pro účely veřejné a, pokud toho žádá
veřejný zájem, i pro účely
obytné, jakož i pro přesídlení
uživatelů budov, zabraných podle tohoto zákona,
je-li možno uživatele bez nenahraditelné hospodářské
újmy jejich povolání, neb ústavy bez
poškození účelu, kterému budovy
ony až dosud sloužily, vhodně umístiti
v budovách jiných, třeba v jiném místě.
Ze zabrání jsou vyloučeny obytné nájemní
domy, byt vlastníka zabrané budovy v rozměru
přípustném podle nařízení
o zabírání bytů obcemi ze dne 22.
ledna 1919, č. 38 sb. z. a n. a byty i jinaké místnosti
zabrané podle právě jmenovaného nařízení.
Uživatelům zabraných budov musí býti,
nedojde-li ke zvláštnímu ujednání,
přiděleny místností, třebas
v jiném místě, které by, pokud možno,
hověly účelům, kterým sloužily
zabrané místnosti.
O zabrání rozhodne zemská politická
správa po šetření, provedeném
s majetníkem budovy neb jeho zástupcem a se zástupci
příslušných nejvyšších
úřadů a zájemníků.
Do rozhodnutí přísluší majetníku
neb uživateli zabrané budovy nebo její části
do 8 dnů stížnost k ministerstvu veřejných
prací.
Zabráním pozbývají uživatelé
zabraných částí budov práva,
jich užívati.
Zemský politický úřad má právo
zabrané budovy pro účely v §u 1. jmenované
pronajmouti. Na pronájem nevztahují se po dobu zabrání
ustanovení o ochraně nájemníků.
Zemský politický úřad má dále
právo v zabraných budovách na svůj
náklad provésti stavební úpravy, avšak
jen v mezích nejnutnější potřeby,
vyslechnuv o tom majetníka budovy. V tom směru příslušejí
mu také práva stavebníkovi zákonem
vyhrazená.
Jde-li o budovy umělecky neb historicky cenné, jest
třeba před jich zabráním a úpravou
opatřiti souhlas ministerstva školství a národní
osvěty.
Zemský politický úřad jest povinen,
majetníku neb uživateli zabrané budovy aneb
její části poskytnouti přiměřené
náhrady. Při stanovení náhrady musí
býti vzat zřetel na veškeré hospodářské
újmy, které majetník neb uživatel utrpí;
též nahradí se náklad, vzniklý
přesídlením při zabrání
a vrácení budovy a jiné prokázané
majetkové újmy, vzniklé přesídlením.
Nedojde-li mezi zemským politickým úřadem
a majetníkem zabraného domu k dohodě o výši
náhrady, rozhodne o ní v nesporném řízení
okresní soud, v jehož obvodu je zabraná budova.
Soud vyšetřiv poměry a, je-li třeba,
výslech znalce, určí usnesením náhradu
podle volného uvážení.
Soud rozhoduje také podle volného uvážení
dle zásad civilního řádu soudního,
má-li útraty řízení nahraditi
jedna strana, nebo mají-li se útraty rozděliti
mezi strany a v jakém poměru. Řízení
o náhradě nemá vlivu na řízení
o zabrání.
Zabrání budovy trvá, i když se změní
její vlastník.
Nebylo-li jinak mezi zemským politickým úřadem
a majetníkem zabrané budovy ujednáno, převezme
udržování, nebo její správu zemský
politický úřad, který hradí
výdaje s tím spojené. Na tyto výdaje
a odškodnění za vedení správy
jest hleděti při stanovení náhrady
podle § 4.
Při vrácení zabrané budovy majetníku
nutno ji, není-li jiného ujednání,
úvésti do původního stavu. Úpravu
a stavební změny, které jsou pro majetníka
budovy zřejmě k velkému prospěchu,
musí majetník budovy zemskému politickému
úřadu nahraditi, nežádá-li za
vrácení do předešlého stavu,
a to podle hodnoty v době vrácení, nikoliv
však více než skutečný náklad.
Nedohodnou-li se strany, rozhodne soud v § 4. jmenovaný
podle zásad v tomto paragrafu uvedených.
Nepřejímá-li zemská politická
správa zařízení budovy podle zvláštní
úmluvy, je majetník zařízení
povinen, je na své nebezpečí odkliditi. Proto
vykáže mu zemská správa politická
potřebné místnosti v zabrané budově
a, nemá-li v budově sám bytu, i další
místnosti, je-li jich nezbytně třeba k dohledu
a k opatrování zařízení.
Zemský politický úřad má právo
vzdáti se kdykoliv zabrané budovy.
Podle tohoto zákona mohou býti zabrány i
budovy zcela neb z části od státní
správy již najaté. Zabráním ruší
se dosavadní smlouvy nájemní státní
správou uzavřené.
Smlouvy nájemné o zabraných budovách
uzavřené mezi jinými stranami pozbývají
platnosti po dobu zabrání, aniž se tím
prodlužuje původní doba smluvní. Nárok
na náhradu škody z tohoto důvodu jest vyloučen.
Zákon tento nabývá účinnosti
dnem vyhlášení.
Zákon tento pozbývá účinnosti,
jakmile pro veřejné účely budou vhodné
místnosti opatřeny. Stanoviti to ukládá
se ministru veřejných prací.
Ministru veřejných prací se ukládá,
aby zákon tento provedl.