Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Budova zvelebovací akce živnostenské stavěna byla by od střechy, kdyby její základ nebyl věnován péči o dorost živnostenský, počínaje zaváděním řemeslných zručností do škol a konče fásí mistrovských zkoušek, což znamená: vybudování náležitého sprostředkování míst učňům s poradnou pro volbu povolání, vybudování náležitého mistrovského učení, jemuž do služeb postaviti musí se nejen společenstevní organisace živnostenské, ale také všichni ostatní veřejní činitelé na akci pro zvelebování živností zájem majících, náležité vybudování živnostenského školství pokračovacího, všeobecného, odborného, dívčího i kupeckého, denního živnostenského školství odborného, ať chlapeckého či dívčího, využijí všech pomocných zařízení výchovných pro výchovu dorostu živnostenského, jako zařizování učednických besídek a útulen, pořádání místních, okresních a ústředních výstavek učednických prací za účasti živnostenských škol pokračovacích a živnostenských organisací se všemi důsledky na výchovu dorostu živnostenského vliv majícími, zavedením pojišťování učňovských výbav, udělování premií učňům s udílením cestovních stipendií a diplomů, rozdílením diplomů, uznání za mistrovské učení, zavedení podporovaného učení mistrovského, pořádáním krátkodobých odborných kursů pro učně všech druhů živností, které za přímé ingerence a dozoru ústavů pro zvelebování živností konati dlužno samostatně těmito ústavy za pomoci společenstev, nebo přičleněním k živnostenským školám pokračovacím, zejména pak ke školám odborným. Zkoušky tovaryšské jako průkaz vyvrcholení doby učebné nutno organisovati tak, aby zavedeny byly ve všech společenstvech. Pro vyučence poskytována býti by měla pro další jejich vzdělání stipendia k návštěvě vyšších učelišť živnostenských doma i v cizině a umožnila se jim za stejných okolností návštěva mistrovských kursů.

Program péče o dorost živnostenský jest dalekosáhlý a pro výchovu dorostu živnostenského přímo ideální.

Jaký jest dorost, takový jest i příští stav, proto jest přední povinností všech, kdož mají zájem na mravní a hospodářské zdatnosti našeho živnostnictva, aby starali se o správnou výchovu a usilovali o její prohloubení a zdokonalení. Bylo by však pozdě, všímati si hocha, až když nastoupil učení. Je třeba především starati se o to, aby odstraněn byl názor, že na řemeslo hodí se každý, kdo na studiích propadal, k obchodu není, krátce, aby nevěnoval se řemeslu jen nejhorší materiál žákovský. Tomuto účelu slouží především

Jimi budí se ve školní mládeži zájem o řemeslo a odvrací se tak od středních škol, kam se dnes tak bezhlavě žene. Ač tento úkol školních dílen třeba považovati za hlavní, nelze přehlížeti okolnost, že tyto práce jsou výbornou průpravou pro řemeslné učení samo. Jak jinak staví se ku práci učeň, který již ve škole naučil se ovládati nástroje a poznal i základní principy výroby, než jiný, který všemu teprve v dílně musí se učiti. Získává tím i mistr času, když nemusí začátečníkovi stále vše vysvětlovati, může učni brzy svěřiti provedení lepší práce a má tak z něho větší prospěch. Proto třeba domáhati se zřízení dílen při každé měšťanské škole. Kde zřízena jest dílna při pokračovací škole, nechť propůjčí se též těmto účelům. Od ministerstva školství a národní osvěty třeba žádati, aby vyučování ručním pracím chlapeckým bylo pojato mezi povinné předměty vyučovací, tak jako tělocvik, a to jak ve školách měšťanských, tak v nejvyšších třídách škol obecných.

Nejsou bohužel řídké případy, že hoch z učení zběhne, nebo brzo po vyučení zanechá řemesla a věnuje se zaměstnání jinému; činí tak i samostatní mistři, kteří na omluvu si říkají, že jim štěstí nepřeje a podobně. Leč skoro ve všech podobných případech tkví příčina hlouběji. Vinou jest to, že se zvoleným řemeslem nejsou spokojeni a to zpravidla proto, že se pro ono povolání nehodí ať již tělesnou zdatností nebo schopnostmi duševními.

Moderní hospodář pečlivě zkoumá vlastnosti semene i půdy, aby vhodnou volbou docílil co největšího výtěžku. Tím větší péči třeba věnovati chlapci při volbě povolání, poněvadž čas, promrhaný v povolání, jehož pak zanechá, se nevrátí a hospodářské škody, tak způsobené, nedají se nijak nahraditi.

Proto domáhá se živnostnictvo, by vybudována byla hustá síť poraden pro volbu povolání, kde o příštím povolání hochově rozhodovaly by v prvém místě duševní schopnosti hochovy a jeho tělesná zdatnost a teprve na druhém místě ostatní okolnosti, které dnes se staví často na místo první. V těchto poradnách musí spolupůsobiti především psycholog lékař, učitel a odborníci z řad živnostníků.

Pokud nebudou fungovati tyto poradny, nechť všechna společenstva stanoví podmínku, že do učení může býti přijat jen ten hoch, který vychodil s dobrým prospěchem školu měšťanskou a jen tam kde této není, školu obecnou. Hoši s vysvědčením na odchodnou buďte přijímáni vůbec jen výjimečně.

Snad bude namítáno, že tímto omezením zvětší se ještě více nedostatek dorostu živnostenského. Pro první počátek snad. Bude-li však mládež předem věděti, že se musí ve škole pilně učit, i když nebude studovat, jinak že by z ní byl jen nádenník, lze tvrditi, že prospěch na školách se značně zlepší a zlepší se především kvalita dorostu živnostenského. A k tomu musíme především pracovati.

Pro praktické řešení doporučuje se, by v každém okresním městě, případně v jiném menším centru, jak nám jej příští státní zřízení určí, vybudován byl státní úřad s vlastní kanceláří a samostatným personálem, který by zkoumal duševní i tělesné schopnosti veškeré mládeže a dával posudky, pro které zaměstnání by se ten který jednotlivec hodil. Tento úřad měl by též na starosti zprostředkování míst na učení, případně též zprostředkování práce ve svém okrese. Dalším článkem péče o dorost živnostenský a obchodní je

Je přirozeno, že všichni hoši nemohou se vyučiti řemeslu ve svých rodných obcích, ba ani ne v témž kraji. Je třeba hledati si místa jinde, kde živnosti více kvetou. Leč ani rodiče, ani mistři nemají namnoze dosti času, peněz, možnosti a jiných prostředků, aby se navzájem vyhledali a dohodli. Proto jest třeba veřejných institucí, které by se tímto zprostředkováním zabývaly. Leč nezbytnou je součinnost školy, spolků, zabývajících se péčí o mládež, zejména sirotčích spolkův a živnostenských korporací. V každém místě musí býti zřízena zprostředkovací kancelář, kterou povede placená síla, poněvadž práce dobrovolná koná se určitou dobu velmi svědomitě, leč zanikne, jakmile vyprchá nadšení a zájem pro věc. Tato zprostředkovatelna sbírala by přihlášky hochův i nabídky mistrů, dle možnosti provedla by zprostředkování v místě, ostatní pak zaslala by zprostředkovatelně okresní (či krajské), která, jak již řečeno, mohla by býti spojena s poradnou pro volbu povolání. Zde provádělo by se zprostředkování pro celý okres (kraj) a přebytek zasílal by se stejně vybudované zprostředkovatelně zemské, vybudované při zemských radách živnostenských, resp. ústavech pro zvelebování živností s působností pro celou zemi. Náklad s tím spojený musí však uhrazovati stát přímo, jinak dle bohatých zkušeností z jiných oborů, celá akce časem zanikne.

Důležité místo mezi prostředky praktické péče jsou

Jejich účel je dostatečně znám: nahrazovati učni, jejž mistr nemůže opatřiti ve své rodině, výchovou domácí. Tíseň aprovisační i bytová nutí mistry, nepřijímat učňů, kteří nemohou bydlit a stravovati se mimo dílnu, tím však zabraňuje se přístup do učení. Jest tedy nutnost vybudování učednických útulen zejména ve velkých městech dostatečně prokázána, proto živnostnictvo v zájmu řádného učení mistrovského musí se domáhati vybudování útulen ve všech velkých městech. Potřebu učednických útulen pociťujeme zejména ve velkých městech.

Všimneme-li si blíže dnešního stavu mistrovského učení, vidíme, že na jedné straně není maloživnostník s to, by učně bezplatně živil a šatil, a že je tudíž bezpodmínečně nucen, žádat od něj jakousi náhradu k vyrovnání diference mezi skutečným nákladem vyživovacím a mezi užitkem, plynoucím mistrovi z práce učňovy. Na druhé straně však učeň, jsa většinou z nemajetné rodiny, nemá prostředkův, aby požadovanou náhradu mistrovi splatil a nezbývá mu tedy, než odejíti do továren, nebo věnovati se vůbec zaměstnání, jež nevyžaduje poměru učebního - odciziti se řemeslu, obchodu, praktickému výrobnímu zaměstnání vůbec. O důsledcích těchto poměrů bylo již velmi mnoho rokováno a netřeba se o nich třeba šířiti, jest jen aktem spravedlnosti, bude-li živnostnictvo pro chudé učně domáhati se těchže podpor a výhod, kterých se poskytuje chudému studentstvu.

Žádá proto, by stát, obchodní a živnostenské komory povolily ze svých prostředků ročně určitou dotaci ve formě stipendií nejchudším učňům jako příspěvek na hražení poplatků, vyplývajících z poměru učebního.

V hlavních rysech byl by postup následující: Rodičové neb jejich zástupci podali by příslušné komisi žádost s podrobným vypsáním poměrů majetkových a požadavků, kladených se strany mistra. Komise zjistila by správnost údajů a podle uznání buď by žádost zamítla, nebo dala by rodičům závazné prohlášení, že bude jim poskytnut příspěvek za určitých předpokladů, a to ve dvou stejných splátkách.

Výše podpory určovala by se dle majetkových poměrův učně, mistra, zvláštností kraje i řemesla, doby učebné a pod., nepřesahovala by však částky 300 K, z něhož polovina vyplatila by se po uplynutí poloviny doby učebné po předchozím prohlášení mistra, že učeň řádně se chová, řemeslu se zájmem se věnuje a tudíž podpory zaslouží a pod. Druhá polovina za stejných podmínek vyplatila by se po skončení učebního poměru.

Výstavky prací učednických, kursy, tovaryšské zkoušky jsou dalším dobudováním mimoškolské péče o dorost živnostenský.

Podepsaní proto navrhují:

Slavné Národní shromáždění račiž se usnésti:

1. Ruční práce chlapecké zavedeny buďte jako povinný předmět učebný a to jak ve školách měšťanských, tak též v nejvyšších třídách školy obecné.

2. Vybudována budiž hustá síť poraden pro volbu povolání.

3. Společenstvům budiž uloženo, aby do učení byli přijímání jen ti žáci, kteří s dobrým prospěchem vychodili alespoň 2 třídy měšťanské, a kde této není, všecky třídy školy obecné. Žáci s vysvědčením na odchodnou buďtež výjimečně přijímáni na řemeslo a do obchodu.

4. Pro vyhledávání řádných učňův a jich umístění buďte zřízeny samostatné sprostředkovatelny místní (krajské i zemské).

5. Učednické besídky buďte reorganisovány podle zásad v návrhu uvedených.

6. Ve velkých průmyslových střediskách buďte zřízeny učednické útulny.

7. Nemajetným učňům nechť dostane se od veřejných činitelů těchže výhod jako chudému studentstvu, zejména stipendií na hrazení výloh, spojených s řádným učením mistrovským.

8. Učednické výstavky, kursy, zkoušky tovaryšské buďtež jako podstatná část učednické otázky příslušně vybudovány péčí vlády u příslušných ústavů pro zvelebování živností.

9. Vzhledem k tomu, že nahoře uvedená činnost spadá do kompetence tří ministerstev, a sice: ministerstva národní osvěty, sociální péče a obchodu, budiž těmito ministerstvy vybudován zvláštní orgán pro péči o dorost živnostenský v komisích pro mládež živnostensko-průmyslovou v každé zemi republiky československé.

Ve formálním ohledu navrhuje se přikázání tohoto návrhu živnostenskému a sociálně-politickému výboru.