Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Z vodní síly, vyrobené vodním dílem a používané k pohonu, platí se daň 2 h za jednu koňskou sílu (HP eff) a hodinu.

Vodním dílem rozumí se podle tohoto zákona každé zařízení, kterým se voda pro pohon vpouští, vede a staví.

Daň se vyměřuje podle počtu HP., kterých při používaném poháněcím zařízení může býti využitkováno, a podle pracovní doby tohoto zařízení.

Osvobozena od daně jest vodní síla:

1. která má výkonnost menší než 1 HP,

2. která se vyrobí novým vodním dílem po dobu prvního půl roku po jeho vystavění.

K zapravení daně jest povinen, kdo vodní síly užívá.

Kdy a kterak se daň má zapraviti, ustanoví vykonávací nařízení.

Vykonávací nařízení ustanoví, kdy a jakým způsobem se má ohlašovati doba, po kterou je poháněcí zařízení v činnosti, a zda a jaké zápisy se o tom mají konati. Finanční úřad jest oprávněn, dáti poháněcí zařízení po dobu ohlášeného klidu pod úřední uzávěru.

Ministr financí jest zmocněn, povoliti podnikům menšího rozsahu a s nepravidelným provozem za podmínek, vykonávacím nařízením stanovených, paušalování daně.

Nezapravených berních částek budiž dobyto způsobem, jaký jest určen pro vymáhání zadržených přímých daní.

O promlčení daně z vodních sil platí ustanovení zákona ze dne 18. března 1878, č. ř. z. 31.

I. Kdo užívá vodní síly, tomuto zákonu podléhající, jest povinen, do tří týdnů po vyhlášení tohoto zákona ohlásiti příslušnému oddělení finanční stráže písemně neb protokolárně:

1. jméno majetníka vodního díla, dále toho, kdo vodní síly užívá, a jeho zástupce;

2. druh vodního díla a kde je (pojmenování vody a katastrální obce);

3. vodní sílu vodního díla (spád a průměrné množství vody za 1 vteřinu a počet HP) a zdali je vodní síla stálá (celoroční) neb sezonní (jen v určitém ročním období) neb vůbec nepravidelná;

4. zařízení poháněcí (jako vodní kolo, vodní turbínu, s udáním počtu i druhu a výkonnosti (HP) každého jednotlivého stroje;

5. stroje poháněné (jako: mlecí zařízení, pilu, stoupu, mlátičku, žentour, dynamo a j.) s udáním počtu i druhu normální spotřeby síly (HP) každého jednotlivého stroje;

6. pracovní dobu poháněcího zařízení, je-li a) stálá (a to buď jen s nejnutnějšími přestávkami neb s určitým počtem pracovních hodin denně) neb b) sezonní (a to buď jen s nejnutnějšími přestávkami neb s určitým počtem pracovních hodin denně), neb c) nepravidelná (s přibližným udáním celkové doby pracovní v jednom kalendářním roce);

7. druh podniku, vodní silou poháněného (mlýn, pila, elektrárna atd., neb spojení několikerých druhů) a nejvyšší výkonnost, na kterou je výroba pomocí vodní síly zařízena;

8. jiný, vedle vodní síly používaný pohon a jeho výkonnost pracovní (HP) a výrobní.

II. Změny později nastalé buďtež stejným způsobem ohlášeny aspoň 14 dní napřed, je-li možno je předvídati, jinak neprodleně po tom, když nastaly.

Údaje v §u 9. I. č. 4. a 5. dlužno doložiti stvrzenkou závodu, který dodal strojní zařízení (poháněcí i poháněné). Nemůže-li nebo nechce-li kdo údaje nařízené sám zjistiti neb ohlásiti, může v stejné lhůtě a stejným způsobem žádati, aby šetření bylo provedeno úředně na jeho vrub.

Majetník vodního díla, jehož vodní síly, pokud podléhá ustanovením tohoto zákona, se vůbec neužívá, jest povinen, učiniti ohlášení podle §u 9. I. č. 1. až 3.; nemůže-li ohlásiti údaje ustanovené v č. 3., buď vůbec neb neúplně, musí udati toho příčinu.

Veškerá vodní díla a strojní zařízení, určená k využitkování vodních sil, a spojené s nimi závody podrobeny jsou důchodkovému dozoru.

Zřízenci tímto dozorem pověření jsou oprávěni, ve dne kdykoliv a v noci, pokud závody jsou v činnosti, do závodů těch vstoupiti, výkonnost strojního zařízení vyšetřovati, do zápisů, jež se o vodní síle a jejím užívání vedou, nahlížeti, výpisy z nich činiti a na stvrzenku je odebrati.

Kdo vodní síly užívá, je povinen, sám neb svými zřízenci žádané vysvětlení podati a pomocné práce při vyšetřování vodní síly vykonati.

Byl-li ten, kdo jest povinen zaplatiti daň z vodní síly pro zkrácení této daně pokutován, může finanční úřad podle bližších ustanovení vykonávacího nařízení zavésti na útraty jeho stálý důchodkový dozor.

Přestupky tohoto zákona stíhají se, se změnami v tomto zákoně stanovenými, podle důchodkového trestního zákona.

Ustanovení trestního důchodkového zákona o nejvyšší výměře peněžitých trestů mají platnost jen tehdy, když místo částky tuto výměru převyšující, uloží se trest vězení.

Kdo buď vůbec nevyhoví nařízením tohoto zákona o povinných ohlášeních neb ohlášení toto vykoná nesprávně nebo neúplně, pokutuje se, pokud se tento přestupek nestíhá podle důchodkového trestního zákona trestem těžším, pokutou od 100 - 1.000 K. Tato pokuta se může uložiti nejen podnikateli a jeho zástupci, nýbrž i těm zřízencům, kteří opominutí toto zavinili.

Nejmenší výměra peněžitých trestů neb částek jež nutno složiti aby se podle důchodkového trestního zákona upustilo od trestního řízení, stanoví se na 100 K. V případech, kde se podle důchodkového trestního zákona uloží vězení jako zostření trestu, není lze uložený trest pod zákonnou nejmenší sazbu zmírniti.

Zákon tento nabývá účinnosti dne 1. července 1919.

Ministru financí se ukládá, aby zákon tento v dohodě s ministrem veřejných prací provedl.

Zdanění vodní síly bylo by již odůvodněno tím, že vodní síly jsou přirozeným bohatstvím státu, na kterém má míti stát podíl aspoň ve způsobu daně, když už sám výhradně s vodními silami nedisponuje.

Vzhledem k chystanému zavedení daně z uhlí je však nutno, zatížiti stejně i podniky pracující s vodními silami, by dosavadní výhody majitelů vodních sil nebyly na úkor podniků pracujících parou ještě více rozmnoženy, aby tím konkurenční schopnost poslednějších nebyla proti dosavadnímu stavu zhoršena.

Předložená osnova o dani z vodní síly je tak konstruována, že odpovídá přibližně dani z uhlí, kterého by bylo při pohonu parním zapotřebí, aby byla vyrobena stejná energie jako pomocí vodní síly.

Počítáme-li, že na vyrobení energie 1 HP za 1 hodinu jest u parního stroje zapotřebí 1 kg uhlí v ceně 10.- K za 1 q, obdržíme pří dani 2 K za 1 q uhlí sazbu 2 h za 1 HP a hodinu.

Nová daň jest tedy pouze protějškem k dani z uhlí.

Poněvadž sazba jest volena stejně, bez ohledu na počet HP, ačkoliv při podnicích menších dlužno počítati se spotřebou nad 1 kg hnědého uhlí, jest v tom spatřovati úmyslně poskytnutou výhodu pro podniky menší. Dále nutno trvati na tom, by daň byla vyměřována z celkového počtu HP, které při stávajícím strojním zařízení mohou býti využitkovány, a to nejen z důvodů berně technických, nýbrž též aby působeno bylo na majitele vodních sil, by se snažili přebytečnou část získané vodní síly plně využitkovati neb postoupiti jiným.

Finanční efekt nové daně nelze s žádoucí přesností odhadnouti, poněvadž dosud nemáme spolehlivou statistiku jak theoretické tak i o skutečně využité výkonnosti vodních sil ve státě československém.

Veškeré bohatství vodních sil v Čechách odhaduje se na 300.000 HP, uvádějí se však i cifry mnohem vyšší. Využito jest pokud známo jen asi 85.000 HP.

Počítáme-li pro celý stát s cifrou 150.000 HP a osmihodinnou činností po 300 pracovních dnů v roce, obdržíme při navržené dávce 2 h za 1 HP a hodinu. 150.000 x 8 x 300 x 2 h = 7,200.000 K jako očekávatelný výnos nové daně.

Daň bude se zapravovati dle doby, po kterou vodní síly bylo skutečně užíváno; pro podniky malé, saisonní, bude daň na základě vzájemné úmluvy paušalována.

Osvobození vodní síly menší než 1 HP od daně má za účel provádění zákona jak ve prospěch malých spotřebitelů, tak v zájmu finanční techniky zjednodušiti; osvobození vodní síly, vyrobené novým vodním dílem po dobu ¹/₂ roku sleduje účel, by poskytnuta byla podnikateli mimo částečné náhrady za investiční náklad též dostatečná lhůta k prozkoumání, který způsob strojní ho zařízení jest pro nový podnik nejvhodnější.

Nových orgánů k spravování a vybírání daně nebude zapotřebí. Termín, od kterého má vodní daň z vodní síly vstoupiti v platnost, navržen jest stejně jako daň z uhlí (od 1. července 1919).

Osnova tato budiž přikázána finančnímu výboru.

V Praze 21. května 1919.