Zákonem ze dne 10. prosince 1918 zavedena byla podpora
pro nezaměstnané s tou podmínkou, když
nezaměstnaný hlásí se o práci
u okresní nebo odborové sprostředkovatelny
práce, prokáže se pracovní knížkou,
průkazem obce o počtu členů rodiny
a potvrzením zaměstnavatele o propuštění
z práce (§ 5.).
Podle § 13. tohoto zákona zmocňuje se ministerstvo
sociální péče, aby povolilo jiný
postup při udělování podpor v nezaměstnání
skupinám podnikatelů, kteří nechtějíce
propustiti nezaměstnané dělníky, vyplácejí
jim nadále mzdu aspoň ve výši těchto
podpor.
Podle tohoto ustanovení povoleno vypláceti podpory
v textilním průmyslu, aniž se musí dodržovati
podmínky v § 5. obsažené, a to v tom smyslu,
že podle ujednání případ od případu
hradí stát na podpory podnikateli vyplacené
30 až 80 proc.
Staly se případy, ze dělnictvu byla práce
znemožněna dělnictvem pro příslušnost
k té neb oné organisaci a ono bylo přesilou
donuceno práci opustiti, ocitlo se bez zaměstnání,
ač pracovní knížky ponechány
u zaměstnavatelů.
Jelikož tito dělníci nemohli vyhověti
podmínkám v § 5. uvedeným a v některých
závodech textilních, v nichž se vyplácí
podpora dočasně propuštěným dělníkům,
nebyla jim v případech násilného zbavení
práce podpora vyplacena, navrhují podepsaní:
Slavné Národní shromáždění,
račiž se usnésti:
Ministerstvu sociální péče se ukládá,
aby vydalo nařízení, v němž budiž
uvedeno, že i dělníci zbavení práce
pro příslušnost k organisaci, mají právo
na podporu v nezaměstnání, která může
býti vyplácena v závodech, v nichž byli
posledně zaměstnáni.
Návrh tento budiž přikázán výboru
sociálně-politickému s 8midenní
lhůtou, aby jej projednal.