Podle ustanovení zákonných, ročník
1918, č. 56. ze dne 6. prosince 1918, je přesně
stanoveno, jakým způsobem při půjčování
a prodeji koní má býti pokračováno.
Napřed nutno poznamenati, že toto ustanovení
zákona neodpovídá potřebě dnešní
doby, jelikož bylo vydáno v době, kdy čekalo
se, že značné transporty koní z bojiště
budou k nám dopraveny. Předpoklad ten ovšem
skutkem se nestal, naopak objevil se citelný nedostatek
koňstva, což zvláště jasné
bylo v prosinci 1918, kdy 11. pluk šel na místo svého
určení bez potřebných koní,
které dodatečně za ním byly poslány.
Zdá se, že v době pozdější
prakse, která nastala, není ve všem korektní,
naopak vzbuzuje silně opodstatněné zdání,
že vlivy stranické, možno snad říci
ještě více, značně tu působí.
Podepsaný žádá, by provedeno bylo náležité
šetření, jakým způsobem je možno,
že pan Emil Plešinger z Čestína mohl koupiti
dva erární koně, jednoho za 550 kor., druhého
za 650 kor., když tento pár koní podle odhadu
znalce má dnes cenu nejméně 15.000 kor.,
jelikož jde o koně zvláště vybrané,
tedy ne o tak zvané brakované. Jmenovaný
pán je bratrem podplukovníka pana Plešingra,
který t. č. je ještě ve službách
republiky. Zaslouží také pozornosti, ze pan
Mika, povozník na Pankráci, koupil dva těžké,
tažné koně za pouhých 1.600 kor., ačkoli
skutečná cena podle odhadu znalce je nejméně
6.000 kor. Bude také nutno zjistiti, komu a za jakou cenu
byly prodány koně na okres kolínský
a uhlířsko-janovický. Vzhledem k té
okolnosti, že jeví se dnes naprostý nedostatek
koňstva, a že je nutno za drahé peníze
koně kupovati, tím více zaráží,
že koně erární některým
soukromníkům, kteří náhodou
mají spojení s různými vlivnými
činiteli, za peníz tak nepatrný mohou býti
prodávány.
Zároveň budiž z jištěno, kdo vlastně
užívá erárních koní, které
jsou ve stájích "Na Panenské" a
kde podle zjištěných případů
mnozí soukromníci pro svoji zábavu těchto
koní užívali. Vzhledem ke změněným
poměrům, jaké nastaly ode dne, kdy zákon
byl vydán jeví se především nutná
potřeba změny zákonných ustanovení,
dále potřeba přesné kontroly, kteráž
ovšem nesmí býti prováděna tím
způsobem, jako se stalo při prvé revisi nepořádků
v pardubické nemocnici. Podepsaní zvláště
kladou důraz na to, aby při prodeji erárních
koní především se hledělo na
malé zemědělce, legionáře a
válečné poškozence. Dnes děje
se pravý opak; vojenské koně dostávají
v převážné většině
ti, kteří mohli se vykázati nějakými
styky s činiteli rozhodujícími o prodeji
a zapůjčení vojenských koní.
Na straně druhé vojenský erár tímto
způsobem je zkracován o částky do
set tisíců jdoucí. Podepsaní žádají,
aby byly vyšetřeny tyto žaloby a zjednána
náprava.