Ve vážném tisku zahraničním již
od delší doby, ale zejména v posledních
dnech, objevují se zprávy, že na mírové
konferenci v Paříži uvažuje se o tom,
aby státy vzniklé na území bývalého
Rakousko-Uherska, tedy i republika československá,
vstoupily na vzájem v jakési celní sblížení,
nebo dokonce uzavřely spolu celní spolek. Také
u nás myšlenka takového celního spolku
s veškerých stran není odmítavá
a možnost jeho připouštěna.
Avšak otázka tato jest dalekosáhlé důležitosti
hospodářské i politické a nesmí
řešení její nějakým ukvapeným
způsobem a bez souhlasu činitele, jedině
příslušného, totiž N. S., býti
předcházeno.
Neboť při uzavírání každé
obchodní a celní smlouvy, zejména ale celního
spolku, musí býti bedlivě uvažováno,
jaké prospěchy neb škody by takový krok
měl v zápětí. Při tom nesmí
se hleděti jen k zájmům jednotlivých
odvětví výrobních, nýbrž
k celkovému hospodářskému stavu země.
Ale také důsledky politické nesmějí
býti přezírány, neboť podle dějinné
zkušenosti bývaly celní spolky prvním
stupněm k jednotě politické a státoprávní
a celní spolek bývalých zemí rakousko-uherských,
by v sobě tedy choval vážné nebezpečí,
že osvobozené dnes státy, zejména i
republika československá, by opět kdysi sloučeny
býti mohly pod hegemonií vídeňskou.
V uvážení toho táží
se podepsaní, jaké stanovisko zaujímá
vláda ke snahám po celně-politickém
sblížení, nebo dokonce celním spolku
států, vzniklých na území bývalého
Rakousko-Uherska, a uznává-li povážlivé
hospodářské i politické důsledky
každého podobného pokusu.