V republice československé je té doby 22.000
pensistů horníků, 18.000 vdov a 13.000 sirotků,
odkázaných svým žitím na pensijní
a zaopatřovací požitky, vyplácené
bratrskými pokladnami hornickými.
Tisíce horníků jest dnes práce neschopných.
Ano, jsou pensisté, kteří jsou životně,
existenčně do té míry zničeni,
že potřebují obsluhy. Neschopnost chůze,
neschopnost pohybu, naprostá bezvládnost těla,
jsou následky vlhké otravné práce
podzemní. Tyto zničené existence odkázány
jsou žíti za 25 korun měsíčně
se ženou a rodinou. Týž osud pak očekává
všechny ty, kteří každým dnem vstupují
do pense v naší československé republice.
Navrhujeme, aby pense horníků, vdov i sirotků
upraveny byly podle stanovené míry a úhrada
těchto zvýšených nákladů
aby rozvržena byla na podnikatele, fondy bratrských
pokladen, eventuelně přirážkou výrobní.
Příplatek stanoven buď v této výši
podle členských let v bratrské pokladně:
Z uvedeného příplatku obdrží
vdova se sirotky dvě třetiny, sirotci bez otce a
matky polovinu. Úhrnem bylo v československé
republice před válkou 52.000 pensistů, vdov
a sirotků. Během války vzrostl počet
přírůstkem válečných
invalidů, ačkoliv žádná vláda
finančně bratrským pokladnám nepřispěla
ani haléřem.
Z důvodů formálních navrhujeme, aby
návrh přikázán byl sociálně-politickému
výboru, aby tam byl projednán.