Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Ministr financí se zmocňuje, aby za účelem uložení dávky z majetku nařídil soupis veškerého nemovitého jmění nacházejícího se na území Československého státu, jakož i soupis knihovních pohledávek zapsaných v pozemkových knihách téhož státu, pokud po právu stávají, dále, aby nařídil soupis nemovitého majetku příslušníků Československého státu nacházejícího se mimo území tohoto státu, jestliže příslušníci tito v území republiky Československé bydlí, neb, od účinnosti tohoto zákona zpět počítajíc, nejméně 1 rok se zdržují.

Soupis tohoto jmění staniž se podle stavu ze dne 1. března 1919 a podle přihlášky posledního majitele. Nabyl-li někdo jmění dle 1. odst. soupisu podrobeného v době od 1. března 1919 až do dne přihlášky, je podroben povinnosti soupisové nejen on, nýbrž i zcizitel.

Při soupisu nemovitostí budiž vybírán manipulační poplatek ve výši 1/4% čisté hodnoty nemovitosti, při soupisu pak knihovních pohledávek ¹/₂ní poplatek dle výše jích nominální hodnoty, leč by soupisem povinný prohlásil, že se pohledávky vzdává a postupuje ji státu. V takovém případě je stát oprávněn, dáti převod na sebe zajistiti knihovně.

Ministr financí se zmocňuje, by nařízením tento manipulační poplatek v uvážení hodných případech slevil, případně by některé předměty od poplatku osvobodil:

Soupisu podléhají též práva, která sluší podle § 298. obč. zák., jakož i dle jiných zákonných předpisů řadit i ku věcem nemovitým, avšak jen potud, pokud jich, cena není zahrnuta v ceně nemovitosti a pokud práva ta mohou nésti nějaký příjem.

Příslušenství, jež sluší považovati dle §§ 293., 294., 296. a 297. všeob. obč. zák. za nemovitosti, podléhá soupisové povinnosti podle tohoto zákona jen potud, pokud nemají tyto věci býti sepsány již dle nařízení vlády z 10. dubna 1919, č. 185. sb. z. a n. jako věci movité.

Zásady, podle nichž se má státi ocenění nemovitostí a práv, jakož i řízení soupisové, buďtež ustanoveny nařízením.

Ministr financí se zmocňuje, aby uložil těm, kdo přihlášku činí, aby její správnost stvrdili přísahou pod následky trestního zákona stanovenými pro křivě svědectví.

Přihláška může býti vynucena pokutou pořádkovou až do výše 5000 korun, která může býti podle potřeby od úřadu daně vyměřujícího opětně uložena. O rekursu rozhoduje zemský finanční úřad s konečnou platností.

Každý občan usedlý v Československé republice má při zjišťováni jmění svědeckou a znaleckou povinnost a zbavuje se při svém svědectví mlčenlivosti, pokud je zákonem uložena, jakož i povinnosti zachovati obchodní tajemství, a neplatí pro něho jako svědka ustanovení § 153 tr. ř.,; ani on sám, ani osoby uvedené v § 152. tr. ř. nemohou býti stiháni trestně, disciplinárně nebo důchodkově, vyjde-li z jeho svědecké výpovědi na jevo, že buď on sám nebo osoby jmenované v § 152. tr. ř. dopustily se nějakého trestního činu.

Ministr financí se zmocňuje, aby za účelem urychleného provedení těchto opatření zavedl občanskou pracovní povinnost pro úřady veřejné a osoby i ústavy soukromé, nadal je právy a povinnostmi úředních osob a ústavů a poskytl jim právo rekvisice potřebných předmětů a nutných úkonů ku dosažení těchto úkolů, dále, aby provedl potřebná dočasná omezení po stránce osobní i hospodářské, a konečně, aby stanovil výjimky ze zákona o nedělním klidu a ze zákona o 8 hodinové době pracovní.

Provedením soupisu mohou býti pověření soudy a notáři.

Kdo by zúmyslně přihlášky nepodal nebo zúmyslně učinil údaje nesprávné nebo neúplné, budiž řádnými soudy potrestán pro přestupek vězením a je-li souzen na území druhdy uherské, uzamčením (zátvorem) od jednoho týdne až do 6 měsíců nebo peněžitou pokutou do 50.00 korun. Tyto oba tresty mohou býti uloženy společně. Délka trestu na svobodě uloženého při nedobytnosti pokuty, jakož i úhrn doby tohoto náhradního trestu a hlavního trestu na svobodě, nesmí převyšovati dobu jednoho roku.

Kdo by tiskem nebo veřejně, slovem nebo jakýmkoliv způsobem soupisovou akci úmyslně rušil, bude, pokud zde není skutkové povahy těžšího trestního činu, potrestán řádným soudem pro přestupek vězením, a je-li souzen na území druhdy uherské, uzamčením (zátvorem) od 6 neděl do 6 měsíců nebo peněžitou pokutou od 500 K do 2000 K. Oba tyto tresty mohou býti uloženy vedle sebe. Délka trestu na svobodě uloženého při nedobytnosti pokuty, jakož i úhrn doby tohoto náhradního trestu a hlavního trestu na svobodě nesmí převyšovati dobu jednoho roku.

Peněžité pokuty uložené podle §§ 9. a 10. připadají státnímu pokladu.

Ministr financí se zmocňuje, aby i mimo případy §§ 9. a 10. stanovil tresty na penězích a na svobodě s vyloučením trestů soudních pro porušení jiných předpisů na základě tohoto zákona vydaných.

Provedením tohoto zákona pověřují se ministři financí a spravedlnosti.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Odůvodnění ku návrhu zákona o soupisu nemovitostí za účelem uložení majetkové dávky. Čís. 10.913 presidia ministerstva financí.

Zákonem ze dne 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n. byl finanční ministr zmocněn, aby provedl soupis jmění za účelem uložení majetkové dávky. Jmění, na které se tento zmocňovací zákon vztahuje, jest: Válečné půjčky rakousko-uherské, pokladniční poukázky Rakousko-uherské banky, veškeré peněžní vklady, podíly členské a závodní, neknihovní pohledávky, cenné papíry cizozemské a domácí jakéhokoli druhu, zlato a stříbro mincované i nezpracované, zlaté a stříbrné mince domácí i cizí, oběžné, obchodní i z oběhu vzaté, cizozemské papírové peníze, věci movité, obnosy za války vydané na přepychové předměty a sbírky, a konečně pojistky životní na kapitál a důchod a pojistky na zásoby zboží.

Nevztahoval se tedy zákon tento na jedno z nejdůležitějších odvětví jmění, totiž na nemovitosti a pak na knihovní pohledávky. Předpis dávky z majetku jest ovšem bez soupisu nemovitostí a neknihovních pohledávek nemyslitelný. Může býti proveden ovšem jen novým zmocňovacím zákonem. Soupisu musí samozřejmě podléhati veškeré nemovité jmění na území Československé republiky (princip teritoriality), dále bude třeba pojmouti do majetkové dávky také nemovitosti příslušníků Československého státu, ležící v cizozemí (princip personality), pokud tito příslušníci na území Československého státu bydlí, nebo se zde delší dobu zdržují. Doba, dle níž soupis má se konati, musí býti ve shodě s dobou, určenou pro soupis ostatního jmění (§ 14. zmocň. zák. č. 84. ex 19.), totiž dle 1. března 1919.

Manipulační poplatek pro soupis nemovitostní určen v návrhu zákona na jednu čtvrtinu procenta čisté hodnoty nemovitosti. Uváží-li se, že manipulační poplatky byly při jiných předmětech majetkových (peněžní vklady, podíl, neknihovní pohledávky, cenné papíry) zmocňovacím zákonem ze dne 25. února 1919 určeny ve výši půl procenta hodnoty, nutno přiznati, že tímto návrhem zákona navržený poplatek jedné čtvrtiny procenta z čisté hodnoty jest velmi mírný.

Poplatek pro soupis knihovních pohledávek určen v návrhu tohoto zákona v souhlasu s poplatkem pro soupis neknihovních pohledávek půl procentem nominální její hodnoty. Poněvadž však ve skutečném životě se přihází, že i zcela zaplacené pohledávky figurují dále v pozemkových knihách jako pohledávky po, právu stávající, bylo by to zajisté křivdou pro takového formálního věřitele, aby byl nucen zaplatiti řečený poplatek. Návrh zákona tudíž mu dovoluje takové beztak formální pohledávky se vzdáti a postoupiti ji státu a vyhnouti se tímto způsobem poplatku.

Se stanoviska právního náležejí mezi nemovitosti též práva. Na tato bylo pamatováno v § 2. zákonného návrhu.

S téhož stanoviska sluší považovati za věci nemovitá příslušenství dle §§ 293-297 a) obč. zák. Poněvadž bylo již vydáno nařízení o soupisu movitostí, z nichž příslušenství v právním smyslu nebylo vyjmuto, bylo třeba, aby se předešlo všelikému nedorozumění, učiniti zmínku o příslušenství také v návrhu tohoto nového zákona. To se děje v § 3.

Řízení jako formální část jest lépe ponechati moci nařizovací již též vzhledem k tomu, že nejdůležitější součást řízení, totiž oceňování nemovitostí, bude vyžadovati velmi zevrubného a přesného šetření.

Ku zajištění provedení soupisu jest nutno zmocniti ministra ku donucovacím prostředkům administrativním, jako jsou pořádkové pokuty. Dále jest nutno sáhnouti ku zcela mimořádným ustanovením, která jsou uvedena v úplném souhlasu se zmocňovacím zákonem ze dne 25. února 1919 - v § 6. a 7. tohoto návrhu.

Jelikož při soupisech ostatního jmění jsou finanční orgány zaměstnány až do krajnosti, pověřuje § 8. návrhu provedením soupisu ve srozumění s ministerstvem spravedlnosti soudy, to již také z toho důvodu, že zvláště soudům jako knihovním úřadům jest velmi lehce možno provésti kontrolu přihlášek jak nemovitostí samých, tak i neknihovních pohledávek.

Aby pak soudům dostalo se podpory ku pracím soupisovým, ukládá návrh zákona provedení soupisu vedle soudů též notářům.

Provedení této tak důležité akce musí býti též zajištěno tresty, které mají míti i v mínění obecenstva vážnější ráz: toho se dosáhne nejlépe tím, když se přenese kompetence rozhodování o těchto trestech na řádné soudy. Moci nařizovací však nelze stanoviti kompetenci řádných soudů a jest tudíž nutno stanoviti ji již v zákoně samém. Za tím účelem jest nevyhnutelné přesně vyznačiti skutkové povahy jednotlivých deliktů a výměrů trestů již v zákoně samém. To činí §§ 9. a 10. návrhu.

Na menší provinění stačí tresty administrativní, jež normovati může moc nařizovací sama. K tomu zmocňuje ministra financí návrh zákona v § 12.

Návrh budiž přikázán výboru finačnímu, aby o něm podal zprávu ve lhůtě 48 hodin.