Dne 15. května t. r. pořádány byly
v Praze veřejné schůze a tábory socialistických
stran a Volné Myšlenky, na kterýchž mluveno
bylo »proti klerikalismu«. Na jedné z těchto
táborových schůzí, a to v Holešovicích
řečnil na stupních katolického chrámu,
v němž právě konala se pobožnost
sám pan ministr spravedlnosti Dr. Soukup.
Jeden z táborů pořádán byl
také na Staroměstském náměstí,
kamž později dostavili se účastníci
i ostatních táborů. K 8. hodině večerní
zaznělo s věže týnského kostela
obvyklé klekání. To zavdalo příčinu
účastníkům táboru, že
hnali se do chrámu, a některým podařilo
se násilím vniknouti do vnitř. V té
chvíli byla v kostele májová pobožnost
před vystavenou Nejsvatější Svátosti
Oltářní. Účastníci táboru,
kteří vnikli do chrámu, počínali
si tam způsobem tak sprostým a surovým, že
to vzbudilo největší roztrpčení
a rozhořčení četných přítomných
katolíků.
Jeden z pachatelů této protikatolické štvanice
vnikl až k hlavnímu oltáři a kněze,
který mu chtěl zabrániti přístup,
uhodil po tváři. Kněz konající
pobožnost uchýlil se s velebnou Svátostí,
aby ji ochránil před znesvěcením,
do sakristie a farní budovy. Mezi tím ostatní
pachatelé do chrámu vniklí řádili
nejpohoršivějším způsobem. Jeden
z nich rozbil lampu, chtěje dostati se na kazatelnu, jiní
vystoupivše na lavice hlasitě křičeli
urážejíce náboženské cítění
a spílajíce lidu, jiní u vchodu stojícího
legionáře, který zabraňoval vniknutí
do kostela, potupili, poplivali a ztýrali.
Katolického lidu v chrámě zmocnila se lítost
a spravedlivé rozhořčení a jen rozvaze
katolíků lze děkovati, že nedošlo
k nejhoršímu.
Podobné výjevy byly před sochou sv. Jana
na Karlově mostě. Žádný z pachatelů
nebyl bezpečnostními orgány ani zjištěn,
ani pro spáchané zločiny zatčen. Vůbec
bezpečnostní orgány, ač úřady
byly upozorňovány na to, co se chystá, se
naprosto neosvědčily a ani v čas neučinily
pokusu veřejný pořádek udržeti.
Katolický československý lid v celé
republice jest neslýchaným znesvěcením
svatyně týnské, pak výjevy na mostě
Karlově, neméně však systematicky prováděnou
a úřady trpěnou agitací proti katolickému
náboženství, institucím církve,
proti svobodě svědomí a náboženství
katolíků do duše hluboce roztrpčen a
jest odhodlán, nedostane-li se jemu ochrany, sáhnouti
ke svépomoci.
Tážeme se proto:
1. Platí-li zákony zaručená svoboda
náboženská také pro československý
lid katolický?
2. Co hodlají páni ministři učiniti,
aby se podobné nekulturní činy znásilňování
náboženské svobody a znesvěcování
svatyň a náboženských předmětů
vícekrát neopakovaly?
3. Co učinili páni ministři vnitra a spravedlnosti,
aby pachatelé byli vypátrání a k odpovědnosti
pohnáni?
4. Jak ospravedlní pan ministr spravedlnosti své
činné účastenství na táboru
tak krajně stranickém, z něhož částečně
i uvedené činy vyšly?
5. Co učinil p. ministr školství a osvěty,
aby uchránil kultu katolického, kterýž
náleží do jeho oboru, od zneuctívání
a znesvěcování?