Vláda sledovala pozorně každé hnutí
mezi německým obyvatelstvem ve Slezsku, hned od
obsazení smíšených krajů slezských,
jež bylo provedeno bez krveprolití, dobře vědouc,
že radikální kruhy německé nesmíří
se snadno se ztrátou svého posavadního vládnoucího
postavení ve Slezsku.
Skutečně také ustoupila stísněná
nálada; která ovládla některé
předáky a vrstvy slezských Němců
pod dojmem vojenských opatření s naší
strany, po prohlášení německých
předáků na sjezdu německých
slezských měst, konaném ve Frývaldově
dne 30. ledna 1919 za předsednictví bývalého
starosty opatovského Kudlicha, dřívější
výbojnosti.
Německý tisk zahájil prudký boj pro
odtržení t. zv. Sudetska od česko-slovenské
republiky, kterýž vrcholil ve známých
německých demonstracích dne 4. března
t. r., jež však také ve Slezsku podařilo
se již v zárodku utlumiti.
Pozornosti vlády neušly zejména také
pohyby a posilování pruského vojska v sousedním
Pruském Slezsku. Nebezpečí nějakého
útoku vládního vojska pruského není
ovšem veliké, poněvadž oficiální
kruhy pruské zdráhají se pod dojmem pařížské
mírové konference zakročiti vojensky ve prospěch
slezských Němců a omezily se na opatření
rázu defensivního. Po intervenci generála
Pellé bylo pak od spojenců říšsko-německé
vládě nařízeno, aby odvolala vojska
od našich hranic.
Ovšem při slabosti ústřední státní
moci v Německu není vyloučena možnost
a trvá dosud odůvodněná obava, že
oddíly utvořené z dobrovolníků,
a to hlavně z příslušníků
česko-slovenské republiky německé
národnosti (členů bývalé německé
lidové obrany), kteří se dali najmouti do
říšsko-německé armády,
mohly by ve spojení s neukázněnými
pruskými rudými gardami pokusiti se na vlastní
pěst a bez vědomí říšskoněmecké
správy o vpád na naše území.
Poněvadž ze soustavnosti líčeného
hnutí mezi slezskými Němci a jeho patrné
souvislosti s těmito přípravami za hranicemi
dalo se souditi, že celá agitace proti našemu
státu jest řízena z určitých
ústředí, byla zavedena přísná
pátrání, která vedla k těmto
výsledkům:
Bývalí důstojníci a poddůstojníci
německé národnosti ve Slezsku byly sdruženi
v t. zv. »hospodářské svazy«, (Wirtschaftsverbände),
které byly financovány německorakouskými
vojenskými úřady a pod pláštíkem
hospodářských zájmů byly ve
skutečnosti sborem pro okamžité utvoření
vojenské moci ve Slezsku při německém
odboji. Svazy tyto rozpouštěny, jejich písemnosti
zabaveny a 42 důstojníci, příslušní
do státu německorakouského, vypověděni.
Jak bylo dále zjištěno z dopisu odeslaného
bývalým rakouským setníkem Rudzinskim
z Hlucholazů a nalezeného u podplukovníka
německorakouské armády Metznera, který
byl zatčen dne 5. dubna 1919 v Opavě, zajímal
se sám šéf generálního štábu
6. německého armádního sboru ve Vratislavi,
major Herstenberg, o reorganizaci uvedených hospodářských
svazů důstojnických a poddůstojnických
a o organisaci německých legií na podkladě
čistě vojenského. Úplné jasno
do tajných paklů Němců na půdě
naší i pruské bylo vzneseno zatčení
majora Tomaschka a jeho spoluviníků v Opavě
dne 20. dubna t. r. Tu bylo nade všechnu pochybnost prokázáno,
že iredenta slezských Němců má
oporu jednak ve spolku. »Hilfszentrale zum Schutze Sudetenlands
und Deutschböhmens« v Hlucholazech v Prusku, kterýž
spolek požádal říšskoněmeckéu
vládu o povolení sestaviti několik »praporů
svobody« (Friheitstaillons), jednak ve spolku »Hilfsverein
für Deutschbohmen und Sudetenladd« ve Vídni,
a že obě tyto organizace pracují ruku v ruce
na ozbrojeném přepadení naší
republiky, a to tentokráte na podkladě bolševickém,
poněvadž Němci seznali, že naše neumdlévající
ostražitost hned v zárodku zmařila dosud všechny
jejich snahy, mající tendenci čistě
nacionální.
Z důvodů vojenských nelze uváděti
podrobností o opatření učiněných
a připravených proti těmto podkopným
snahám chauvinistických kruhů slezského
Němectva a jeho zahraničních pomocníků;
ale vláda ubezpečuje Národní shromáždění,
že jako na jiných hranicích naší
republiky, také na hranici slezské vykoná
vše, co bude za daných okolností možno
a nutno vykonati pro obranu a bezpečnost hranic našeho
státu.