Národní Shromáždění račiž
se usnésti:
Koncem školního roku 1918/19 zrušují se
všechny soukromé klášterní školy
mateřské, obecné a měšťanské,
jakož i ústavy pro vzdělání učitelek
a učitelů a školy odborné a nahražují
se světskými školami těchže kategorií.
Výchova a učení ve školách svrchu
uvedených nejsou vedeny v duchu zásad pedagogických
našich reformátorů, jimiž během
posledního půlstoletí česká
škola národní byla utvářena a
nedosahuje proto cílů, reformátory vytčených.
Naopak dbá svých zvláštních,
duchu národní povahy české protichůdných
cílů a vyhledává proto pedagogické
způsoby a vyučovací methody zcela nepřijatelné.
Tak zejména výchova na soukromých klášterních
školách národních a ústavech
učitelských:
l. odporuje zásadě výchovy k samostatnosti,
neboť potlačuje každý spontánní
projev, který by třeba jen nepatrně uchyloval
se od smýšlení a cítění,
dětem nařízeného. Každý
samostatný projev dítek i kandidátek jest
potlačován a za jedině správné
chování prohlašuje se naprosté podřízení
a bezpodmínečná, bezduchá, velmi často
i bezcharakterní poslušnost a passivnost. Tím
potlačuje se nikoliv jen aktivita dítek, moderní
školou tolik a jistě správně ceněná,
ale láme se též v zárodcích všeliká
mravní odpovědnost a statečnost a tím
i mravní a myšlenkový vzrůst.
2. Tyto poměry vedou nutně k dalšímu
zásadnímu pedagogickému nedostatku, který
poškozuje každou možnost úspěšné
výchovy, a k nedosti spravedlivému oceňování
dítek. Duch v těchto školách panující
nepřipouští všestranného a laskavého
posuzování dítek, ale sám jsa v projevech
svých omezen a takřka uvězněn železnou
přísností a jednostranností svého
myšlenkového i mravního ovzduší
a jeho řádů, nemá a nemůže
míti pochopení pro projevy života, dítek
a tím méně kandidátek učitelství,
inspirovaných bohatým myšlenkovým i
mravním vřením dnešního života
lidského.
3. Životní odloučenost řádových
učitelek od právních, sociálních,
hospodářských a kulturních poměrů,
v nichž žije všechen národ, jejich cizinectví
v národě vylučuje, aby vychovávaly
národně uvědomělé, lidově
a sociálně cítící příslušníky
republiky, neboť lidově a sociálně lze
dnes vychovávati jedině těm, kteří
životem v společnosti takto byli vychováni
a stále se vychovávají. Vzdálenost
vyučovacích hledisek řádové
klášterní učitelky od skutečného
života a jeho kulturních potřeb dojista poškozuje
i výběr a uspořádání
jejího vyučování.
4. Jde však dále o důležité podpory
vyučování a o vyučovací methody.
Moderní vyučování ponechává
učiteli svobodný výběr vyučovacích
method a od nejbližší budoucnosti očekává
definitivní uskutečnění vyučovacích
method hlásaných kdysi naším Komenským,
potvrzených novějšími poznatky biologickými,
psychologickými a noetickými, jejichž soubor
označujeme pojmenováním dělné
školy. Dělná škola značí
radikální převrat methodický. Ona
uvádí aktivitu dětí ve škole
na nejvyšší dnes přístupný
stupeň, zavádí do mnoha oborů vyučování
dílenské, ale uvádí též
dítě při vyučování do
přírody a způsobů kulturního
života obyvatelstva. Je samozřejmo, že takto
udílené vyučování naprosto
se vymyká možnostem, jež po ruce má klášterní
řádová učitelka, že je možné
jedině ve škole veřejné učitelce
světské, nemá-li naprosto sejíti s
cesty.
Soukromé klášterní školy jsou přímým
nebezpečím při konečném moderním,
národním a lidovém vybudování
našeho školství, neboť zvláštním
rázem svým, svou odloučeností od světa,
neživotní dnes tvůrčí tradicí
svou a přímou závislostí, v jaké
jsou k církvi a její správě, přikloněny
jsou zcela jiným a často opačným cílům
i prostředkům vyučování a výchovy
a svými možnostmi praktickými oddalují,
v nejlepším případě zdržují
dnešní školu od dosažení cílů.
Návrh budiž přikázán výboru
školskému.