Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Zřízení úřednických komor, jakožto zájmového zastoupení úředníků a gážistů jest právě tak dávnou tužbou této sociální třídy, jako zřízení komor dělnických, přáním dělnictva. Nucené zájmové seskupení jest na postupu. Podnikatelé v obchodu a průmyslu jsou, pokud běží o živnosti nuceně, pokud o továrny, fakultativně sorganisováni v živnostenských společenstvech, obchod a průmysl mimo to v obchod. a živnostenských komorách. Zcela podobně mělo býti zemědělství sorganisováno v nucené zemědělské svazky (zájmová společenstva) dle říš. rámcového zákona z r. 1902. Máme komory inženýrské, advokátní, notářské atd.

Vědomí společenské sounáležitosti gažistů proniklo později nežli u dělnictva jednak proto, že skupina tato zahrnuje velmi rozdílné kategorie zaměstnanců, jednak ale též proto, že jejich soc. postavení před válkou nebylo tak tísnivé, aby je tlačilo do vědomí sociální sounáležitosti a do společné organisace. V té příčině přivodila válka dokonalý obrat. Lze beze sporu říci, že válka postihla gažisty poměrně nejvíce. Všechny společenské třídy musí přirozeně nésti úbytek produkce nastalý za války, což se jeví zmenšením jích konsumu. Do jaké míry nesou tento úbytek jest zřejmo na vzrůstu peněžních důchodů různých spol. tříd. A v té příčině jest jisto, že poměrný vzrůst důchodů gažistů zůstal hluboko za vzrůstem průměrného důchodu v národě a zvláště též za poměrným vzrůstem peněžních důchodů dělnictva, tedy za mzdou. To platí jak o veřejných, tak o soukrom. gažistech ve stejné míře. Ba lze říci, že soukromí gažisté těšili se přece jen pružnějšímu vývoji svého důchodu nežli zřízenci veřejných svazků.

Tato situace pochopitelně tlačí gažisty k vědomí společné věci a společných zájmů, k tužší organisaci a k aktuálnímu přání, aby zájmy této společenské třídy byly navenek právě tak zastoupeny, jako zájmy ostatních společenských tříd. odtud požadavek úřednických komor.

První otázka, jež se pro zřízení těchto komor naskytla jest, mají-li býti společny s dělnictvem, anebo zvláštní. Pro eventualitu druhou mluví mnoho věcných důvodů, zvláště též okolnost, že právní včlenění soukromých zřízenců do výrobního procesu jest zcela obdobné, jako včlenění dělnictva. Sociál. problém soukrom. zřízenců kryje se kvalitně se soc. problémem dělnictva. Jest to skupina lidí nevládnoucích výrobními prostředky, u nichž běží právě jako u dělnictva hlavně o 3 otázky. 1. Jak včleniti zaměstnance do výrobního processu? (zprostředkování práce, nezaměstnanost). 2. Jak upraviti pracovní smlouvu? (otázka mzdy, pracovní doby, hygieny v závodě atd.?). 3. Jak zaopatřiti zaměstnance a jich příslušníky k prácí nezpůsobilé (soc. pojištění).

Jestliže kvalitně spadá otázka gažistů s otázkou dělnickou v jedno, jsou přece zde kvantitní rozdíly velmi podstatné. Rozdíl mezi gažisty a dělníky jeví se v průpravě, zpravidla ve výši platu a pevnějším postavení. Proto ode dávna se gažisté domáhali, aby nebyli zahrnováni pří řešení jednotlivých výše zmíněných otázek s dělnictvem v jednu skupinu, nechtějíce s nimi úplné nivelisace, nýbrž vědomi jsouce si příznivějšího postavení (lepších risk, zdravotních poměrů atd.), domáhali se vlastního pojištění pro každý případ výdělkové ztráty, což patrno jest i v přítomné době na jejich zápasu o záchranu vlastních pokladen nemocenských.

Není nám posuzovati správnost či nesprávnost tohoto stanoviska, však musíme vycházeti z toho, že společenská třída čítající v národě sta tisíce osob výdělečně činných, a daleko více příslušníků má nárok, aby mu nebyla vnucována organisace jiná, než jakou si přeje, zvláště, běží-li o organisaci zájmovou. Z té příčiny, jakkoli byl kdysi chystán návrh zákona pro říšskou radu na zřízení společných komor dělnických a zřízeneckých, navrhuji vzhledem k zmíněným poměrům nastalým za války zřízení samostatných komor úřednických.

Pojem gažisty jest celkem jasný. Pensijní zákon a novella k němu dosti těžce vyhraňovala pojem soukrom. zřízence, ale jen proto, poněvadž chtěla určiti okruh osnov podřízených pens. pojištění positivně, naproti tomu bylo žádoucno, učiniti tak negativně rozšířením pensijního pojištění na všechny smluvní zřízence nedělníky. Ve skupině gažistů v tomto smyslu jsou jednak úředníci soukromí, jednak veřejní. Rozdíl spočívá nikoli v tom, že jejich zaměstnavatelem jest jednou subjekt soukromý, podruhé subjekt veřejný, poněvadž i ve službách obce, země nebo státu může býti zřízenec soukromý. Záleží na právní povaze služebního poměr u, je-li totiž obsah služebního poměru upraven smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem byť v rámci zákona, anebo je-li konkretní služeb. poměr upraven donucovacím výrokem veřejného svazku. Arci subjekt soukromý nemůže následkem toho zaměstnávati jiných než-li soukromých zřízenců.

Vyskýtá se tedy další otázka, mají-li úřednické komory zahrnovati gažisty všechny, anebo jen gažisty soukromé. Sociál. postavení gažistů soukrom. i veřejných jest sociálně obdobné, právně, jak vyloženo, zásadně různé. K vysvětlení doklad: Soukromí sřízenci banky uzavírají s bankou pracovní smlouvu se vzájemnou výpovědí, mohou kdykoli požadovati zlepšení svého postavení, mohou odpíráním práce (stávkou) kollektivně vymáhati své požadavky atd. Naproti tomu dlužno na př. učitelstvu právo na stávku zásadně odepříti. Neboť jestliže učitelstvo stávkuje pro zlepšení svého postavení, nestávkuje proti zemi jako zaměstnavateli, poněvadž země jako zaměstnavatel nemůže, jsouc vázána zákonem, dávati učitelům platů jiných, než zákonem normovaných, a směřovala by tudíž taková stávka proti zemi, jakožto zákonodárnému subjektu, což vlastně znamená revoluci. Právo na revoluci, t. j. na mocenský převrat právního řádu, nelze právně žádné společenské třídě přiznati. Proto ve Francii na př. když v r. 1911 se řešila otázka práva stávky zřízenců pouličních drah, řešen byl spor v ten smysl, že se jim právo na stávku béře, avšak že se jich poměr zveřejňuje, Jest tedy zásadní protiva ve způsobu hájení zájmů veřej. a soukrom. zřízenců a tato protiva nemůže býti bez účinku na způsob zastoupení těchto zájmů v komoře. Bylo by tedy žádoucno, aby sice veškeří gažisté měli své zastoupení v komorách, avšak, aby bud. komorami samostatnými, anebo sekcemi se řečené protivě vyhovělo. Pro samostatné komory veřejných zřízenců mluví ta okolnost, že na př. vůči státu nemůže býti více než jedna komora státních zřízenců a nemohou zvláště territoriálně komory rozdělené samostatně postupovati ve prospěch zájmů stát. úředníků, jichž poměry jsou upraveny v celém státě jednotně.

Z toho stanoviska vycházeje, navrhuji prozatím zřízení komor zřízenců soukromých, t. j. takových, jichž služební poměr spočívá v soukromé pracovní smlouvě, bez ohledu na to, je-li zaměstnavatelem veřejný nebo soukromý svazek. Vyloučeno jest tedy nesmluvní úřednictvo státní. Výjimkou zahrnují se do komor i veřejní zřízenci jiných veřejných svazků než-li země a státu, tedy na př. zřízenci obcí, okresů, stávajících komor, Pens. ústavů atd., už z té příčiny, že by bylo úřednictvo roztrženo, což by nevadilo, byly-li by současně zřízeny i komory zřízenců veřejných, což však by bylo pociťováno, pokud tomu tak není, jako křivda. Není překážky, aby, až budou zřízeny komory zřízenců veřejných, nenastalo důsledné přesunutí. Že nenavrhuji současně zřízení komor úředníků veřejných, má svou příčinu v tom, že organisační principy těchto komor budou zcela jiné a závislé tedy na tom, jak bude v republice organisována veřejná správa vůbec.

Technické důvody velely, aby příslušnost ke komoře nebyla definována samostatně, nýbrž aby byla navázána na existující vyhranění soukromých zřízenců v pens. pojištění. Tyto technické důvody seznáme později. Avšak nebylo lze důsledně vymeziti okruh příslušnosti ke komoře pensijní povinností, poněvadž pens. povinnost nepřihlížela pouze k sociální sounáležitosti, nýbrž také k tomu, je-li jednotlivě nebo skupinově o zřízence postaráno tak, že jich povinnost pojišťovací jest zbytečná (na př. zajištění norm. nároků § 2. bod 6. pens. zák.) a dále, k tomu, je-li možno od zřízence vybírati pravidelné příspěvky a připoutati ho pevně ku pojišťovací organisaci (na př. vyloučení kočovných umělců, zaměstnanců cizích firem bez zastoupení v zemích). Momenty tyto mohly jen částečně padati v úvahu při stanovení členství ke komoře, tak zvláště vyloučení osob posléze uvedených z členství v komoře by nebylo spravedlivým, avšak dlužno uvážiti, že i komora bude vybírati k úhradě svých potřeb příspěvky od členstva a že v té příčině narazí na obdobné obtíže u nich, jako pensijní ústav. Poněvadž ale na placení nebo neplacení příspěvků nejsou zde navázány dalekosáhlé nároky pensijní, formulována byla příslušnost těchto osob tak, že jsou členy komory potud, pokud se přihlásily a příspěvek svůj platí. Naproti tomu vyloučení osob z pens. pojištění, o které jest postaráno jiným způsobem, pro př. invalidity a stáří anebo, které pro pokročilý věk jsou z pojištění vyloučeny, nemůže býti důvodem, aby byli vyloučeni též ze členství komory, vyhovují-li jinak.

Okruh členstva komory formuluje se tedy tak, že základem jest příslušnost k pens. pojištění, že však odpadá celá řada vyloučení z důvodů vlastních pojištění pensijnímu, že osoby kočovně zaměstnané, anebo pracující pro cizinu bez zastoupení firmy v republice, jsou členy komory podmínečně, a konečně, že se do členství pojímají též všichni smluvní zřízenci země a státu.

S tím souvisí různý způsob zjištění členstva komory a vybírání příspěvků k úhradě komorních potřeb. Pokud zvláště běží zde o zjištění členstva, musí se jedna skupina členstva, která náleží ke komoře podmínečně, přihlásiti sama, druhá skupina členstva, která jest vyloučena z pensijního pojištění, musí býti přihlášena zaměstnavatelem, a třetí skupina členstva přirozeně největší, přihlášena bude pens. ústavem, pokud se týče ústavy náhradními. Ke skupině druhé náleží též zřízenci, o jejichž zaopatření jest postaráno náhradními smlouvami. Analogické ustanovení provedeno jest též, jak bude dovozeno, ve příčině vybírání příspěvků členských.

Úkoly a působnost úřednické komory lze shrnouti zásadně ve 4 body:

a) činnost informační, kamž náleží evidence členstva a jeho soc. poměrů, kterémužto úkolu odpovídá informační povinnost členstva (§ 14),

b) návrhy a dobrá zdání směrem tam, kam dlužno komoře zastupovati zájmy členstva, zvláště vůči vládě a zákonodárci.

c) činnost vlastní, vlastní podniky v zájmu členstva ve směrech jeho sociálního postavení, ať běží o včlenění do výrob. processu (průprava k povolání, zprostředkování práce, podpora nezaměstnaných), ať běží o úpravu pracovní smlouvy a její obsah (spolupůsobení při uzavírání kollektivních smluv, nápomoc konsumu, v konsumním úvěru) ať běží o pomoc gažistům k výdělku neschopným a jich rodinám.

d) jiné úkoly speciální, jež budou budoucím zákonodárstvím komorám svěřeny.

Nelze předem vypočísti všech prací, jichž se komory budou moci v budoucnosti ujati do podrobna, dnes lze jen směrnice této práce ukázati, ale nelze pochybovati, že rozvoj komor budou-li míti pochopení pro své poslání, a o tom nelze pochybovati, může býti netušeným.

K úhradě své potřeby budou potřebovati komory přirozeně finančních prostředků. Komory budou zájmovým zastoupením určité společenské třídy, a proto musí platiti zásada, že si svou potřebu musí uhraditi sami. Navrhuji-li, aby třetinu osobního nákladu nesl stát, obmezují to, jak patrno, na osobní náklad, a tudíž nikoli na náklad, jenž by byl spojen s jinýmí podniky komory ve prospěch členstva, činím tak mimo to proto, poněvadž gažisté náleží k sociálně slabším tří. dám, takže na takový částečný příspěvek od státu mohou činiti nárok, jestliže stát. z vlastních prostředků dává hojně pramenů k disposici i jiným třídám společenským, zvláště průmyslu, obchodu. zemědělství. Stát přispěje mimo to slevou porta a daní. Musí dále platiti zásada, aby členstvo komory uhradilo potřebu komory z vlastních prostředků. Nemůže tedy býti o tom řeči, aby snad byli zaměstnavatelé přidrženi k tomu, aby část těchto příspěvků platili ze svého. Něco jiného jest při sociál. pojištění, kde příspěvek tvoří jaksi součástku mzdy, výrobního nákladu a cen. Neukládá-li se zde celý příspěvek zaměstnavateli, který se bez toho většinou přenese na konsumenty, má to důvod pouze v tom, aby se udrželo u zřízenců vědomí, povinnosti a péče o vlastní budoucnost. U zájmového zastoupení v komoře jest tomu zcela jinak.

Pramenem k úhradě příspěvků jest plat úředníka. Úředník může vedle svého platu míti příjmy z jiného zaměstnání nebo ze jmění, avšak on jest členem komory jen vzhledem k postavení ze kterého čerpá svůj plat a nemůže tudíž býti přidržen, aby přispíval ke komoře jinými příjmy než-li svým platem. Bude však pravidlem. že plat z pracov. poměrů bude jediným zdrojem důchodů zaměstnance a proto není překážky, aby se příspěvky z platů nevybíraly procentem stejným, nýbrž procentem progressivním.

Aby komora mohla stanoviti procento příspěvků musí znáti na jedné straně svou potřebu, na druhé straně příspěvkový substrákt, platy všech svých členů. Jest přirozeno, že toto procento příspěvků vzhledem k oběma proměnlivým činitelům, jest vyměřovati rok od roku. Usnesení o tom náleží k nejdůležitějším v komoře vůbec a, jakkoli se musí opětovati každoročně, nelze ho svěřiti, nežli hlavnímu shromáždění delegátů a vzhledem k jeho veliké důležitosti, podrobiti schválení ministra sociál. péče.

Vybírání příspěvků provésti nutno technicky různě pro různé skupiny členstva. Jest na paměti míti, že největší část členstva komory jest pojištěna u Pens. ústavu, nebo ústavů náhradních, které vybírají od zaměstnavatelů měsíčně pens. premie, a jest na snadě, nejen v zájmu komory a úspory správních výdajů, avšak i v zájmu zaměstnavatelů, aby odvádění příspěvků bylo soustředěno, neboť jakkoliv musí v zásadě nésti zaměstnanec příspěvek ke komoře ze svého, jest správně technicky věc podstatně zjednodušena, uloží-li se odvádění příspěvků za všechny zaměstnance zaměstnavateli, který arci má právo odvedený příspěvek strhnouti ze mzdy.

Z toho vyplývá trojí způsob vybírání příspěvků:

a) ve příčině zaměstnanců pojištěných u Pens. ústavů nebo ústavů náhradních vybírati se mají tyto příspěvky prostřednictvím řečených ústavů od zaměstnavatelů měsíčně společně s premiemi. Příspěvky vybrané budou ústavy vésti zvláště.

Pro pensijní ústav by se technicky věc velmi usnadnila tím, že by se vyměřovaly příspěvky v poměru k placeným premiím. To nevylučuje progresse mimo poslední pojistnou třídu zahrnující platy nejvyšší. Zde by nezbylo než individuálně příspěvky vyměřovati, což ale není vzhledem k menšímu počtu osob v této třídě tak nesnadné. Kdyby však komory měly pro všechny členy komory vybírati příspěvky a vymáhati přihlášky zvláště, znamenalo by to zbytečné plýtvání a pro zaměstnavatele zbytečné zatížení.

b) ve příčině zaměstnanců, kteří jsou osvobozeni od pens. pojištění (mimo těch, jež jsou uvedeni sub. c.) a ve příčině zaměstnanců, o které jest postaráno náhradními smlouvami, jest zaměstnavatel povinnen odváděti komoře příspěvky přímo,

c) zaměstnanci uvedení v §u 2., odst. 2., č. 3, odvádějí sami a přímo svůj příspěvek komoře.

Samozřejmě nelze tuto novou povinnost vůči komorám uložiti Pensij. a náhradním ústavům bez náhrady. Cesta tato volí se jedině proto, poněvadž jest objektivně a zvláště vůči zaměstnavatelům úsporná. Práce však, které by náhradní ústavy a ústav pensijní vůči komorám obstarávaly, nenáleží k jich úkolům, musí býti zvláště a samostatně obstarávány, a musí se proto dostati řečeným ústavům plné náhrady za správní výdaje s pracemi těmi spojené. Poněvadž bude je nesnadno zjistiti přesně, mají se určiti rok od roku paušálem, který určí po slyšení stran ministerstvo sociální péče, takže nelze říci, že by ze zákona tohoto vzešlo pro pens. ústav neb ústavy náhradní jakékoliv zatížení. Spíše lze očekávati, že organisaci úřednictva v úřed. komorách, dosáhne se plnějšího postižení všech těch, kdož podléhají povinnému pens. pojištění.

Co se týče organisace komory rozeznávají se v osnově 4 hlavní orgány:

a) hlavní shromáždění, jako nejširší zastupitelstvo gažistů. Hlavní shromáždění pozůstává z delegátů, jichž počet se stanoví tak, aby na 700 členů připadl 1 delegát. Volba delegátů se provede písemně dle zásad o poměrném zastoupení obdobně, jak tomu jest při volbách do zastupitelstva obecního. Podrobné provedení této zásady a úprava postupu voleb ponechává se autonomnímu počinu komory, t. j. komorním stanovám. První stanovy vydá nařízením ministr soc. péče provisorně, definitivní stanovy a přirozeně každá jich změna náleží do kompetence hlavního shromáždění delegátů. Stanovy autonomně usnesené podléhají schválení minister. soc. péče. Do kompetence hlav. shromáždění náleží věci nejdůležitější. Tedy usnášení se o stanovách, schválení účtů za rok předchozí, schválení rozpočtu na rok příští. stanovení příspěvkového procenta a po příp. závazná direktiva pro působnost komory v nejbližším roce. Úkoly tyto vyžadují, aby se hlav. shromáždění sešlo každý rok.

b) Výbor volí se na hlav. shromáždění z řad členstva obdobnými volbami, jakými vzniklo hlav. shromáždění delegátů. Mohou tedy do výboru býti voleni i nedelegáti. Výboru leží rozhodování o všech záležitostech, jež nejsou vyhrazeny hlav. shromáždění anebo nejsou běžnými v obvyklém smyslu. Podrobnější vymezení kompetence výboru vůči hlav. shromáždění a vůči představenstvu, jakož i způsob jednání těchto orgánů, se ponechává autonomnímu počinu komor, t. j. jich stanovám. Výbor zůstává tělesem ještě poměrně těžkopádným, nemůže se scházeti příliš často a jest tudíž třeba k vyřizování záležitostí běžných ještě užšího sboru a tím jest

c) představenstvo komory v němž zasedá předseda, první a druhý místopředseda a několik členů výboru volených z jeho středu absolutní většinou hlasů za přítomnosti většiny výboru.

Počítá se s tím, že by těchto členů nebylo více, nežli nejvýše 6, takže by představenstvo čítalo maximálně (v Čechách) 9 členů. Pro Moravu a Slovensko stačilo by představenstvo i s předsedou 5ti členné. Nebylo proto dobře možno zavésti i do voleb představenstva volby proporcionální. To jest samozřejmé u místopředsedy a předsedy, jež se volí jednotlivě, ale také tenkráte, čítá-li představenstvo vedle těchto funkcionářů pouze 2 členy výboru. Za daných poměrů počítati musíme s tím. že budeme míti v komorách menšiny národnostní a že též většina česká nebude jednolitá. Nelze očekávati, že by většina na straně české vyvažovala českou menšinu spolu i se zástupci cizojazyčnými a tak lze bezpečně očekávati, že se bude jednati mezi stranami kompromisně.

d) Předseda komory volí se hlav. shromážděním z řad členstva a potvrzuje se ministrem soc. péče. Předseda representuje spolek navenek a jest zastupován prvním a druhým místopředsedou, kteří se však jako ostatní členové představenstva volí výborem z jeho středu. Všecky volené funkce platí na funkční období 6 let.

Do osnovy jsou takto pojaty pouze základní zásady organisace komory a ponechává se jejímu autonomnímu počinu podrobnější jich propracování.

Každá komora jest takto organisována úplně odděleně a samostatně. Navrhuji zřízení pouze tří komor, poněvadž při obvodech dnešních obchodních a živnostenských komor by byly úřednické komory slabé. Poněvadž však lze mezi úřednickými komorami na straně jedné a obchodními a živnostenskými komorami na straně druhé předpokládati častější styk, mají komory úřednické míti možnost zřizovati v sídlech komor obchodních a živnostenských své jednatelství. Bylo by dále žádoucí, aby mezi komorami zastupující zcela obdobné zájmy téže soc. třídy byl určitý kontakt zaručující jich stejný postup a osvěžující jich iniciativní činnost. Kontakt takový byl by nejintensivnějším spojením všech úřed. komor v jeden s v a z jím nadřízený o plnění úkolů největších a společných. Prakticky by však v té chvíli staly se komory orgány a podřízenými články svazu, takže bychom měli 1 komoru a 3 její filiálky, to by podlomilo iniciativnost a radost z práce jakož i soutěž komor mezi sebou a proto nepovažuji za účelné vytvořiti takový pevný svaz a mám spíše za to, že řečenému účelu a potřebě kontaktu se dá vyhověti též prostě periodickými konferencemi výborů všech komor, konferencemi, které by se konaly k vůli vzájemnosti střídavě v Praze, v Brně a v Bratislavi za předsednictví předsedy oné komory, v jejíž sídle se konference odbývá. Konference mají se konati nejméně jednou ve 2 letech. Jest známo, že obdobné konference komor. sekretářů při obchod. a živ. komorách vynesly pěkné a cenné inniciativní myšlenky.

Působnost tohoto zákona o komorách klade osnova na podzim. Jednak proto, že bude příprava k provedení tohoto zákona k vypracování příslušných nařízení a prvních komor. stanov vyžadovati delší práce a po příp. i porad, jednak ale hlavně proto, že komora má zahájiti činnost až pomine nynější velká fluktuace mezi soukrom. zřízenci a alespoň částečně nastane ustálení a uklidnění hospod. poměrů, čehož před podzimem letošního roku očekávati nelze.

Úřednické komory buďtež zřízeny a to pro Čechy se sídlem v Praze, pro Moravu se Slezskem se sídlem v Brně a pro Slovensko se sídlem v Bratislavi. Úřednické komory mohou v sídlech obchodních a živnostenských komor zříditi jednatelství.

Členem úřednické komory jest každý. zřízenec podléhající povinnému pensijnímu pojištění dle zák. ze dne 16. prosince 1906, č. 1. ř. z. ex. 1907 a cís. nařízení ze dne 25. června 1914, č. ř. z. 138. Byl-li by pozdějšími zákony rozšířen okruh osob pensij. pojištění podléhajících, rozšíří se tím též příslušnost k úřednické komoře.

Členy komorv jsou mimo to:

1. všichni zřízenci, kteří dle §u 2. cís. nař. ze dne 25. června 1914, č. ř. z. 138, bod 1., 2., 3., 6., 7., 8., 9. a 12. jsou vyloučeni z povinnosti pojištění,

2. všichni smluvní úředníci a zřízenci státu a jeho podniků a ústavů vyloučeni bodem 5. §u 2. cit. nařízení a

3. osoby vyloučené z povinnosti pojištění bodem 10. a 11. §u 2. cit. nař., tyto pokud jsou příslušníky českoslov. republiky a pokud se za členy přihlásily a příspěvky platí.

Místní příslušnost ke komoře řídí se sídlem zaměstnání. Osoby uvedené v bodě 3. odst. 2., tohoto §u jsou členy komory, u níž se přihlásily.

Úkolem úřednických komor jest zastupovati a hájiti zájmy členstva. Jejich úkolem jest zvláště:

a) Míti v patrnosti své členstvo a opatřovati si soustavně o všech jeho sociálních poměrech informace. Sem náleží vedení členského katastru, statistická šetření, ankety, publikace atd.

b) podávati úřadům a zákonodárným sborům dobrá zdání a návrhy směřující k úpravě a zlepšení právních a sociálních poměrů členstva.

c) činiti vlastní opatření ku zlepšení sociál. poměrů členstva. Sem náleží: příprava k povolání, sprostřekování práce, podpora nezaměstnaným, služba organisační a poradní, organisace o úvěru, spotřeby, spolupůsobení při uzavírání kollektivních smluv, zastupovati členstvo v zájmových sporech a podob.,

d) plniti jiné úkoly, jež budou úřednickým komorám zákonně přikázány.

Potřeba komory se uhradí příspěvkem členstva vyměřovaným v poměru ke služebním požitkům, které jsou základem pro vyměřování premií pens. pojištění.

Členové uvedení v bodu 3., odst. 2., §u 2. tohoto zákona odvádějí své příspěvky sami přímo komoře.

Za ostatní zaměstnance jsou povinni odváděti příspěvky zaměstnavatelé, kteří jsou oprávněni sraziti si příspěvek z platu. Právo srážky se promlčuje ve třech měsících a zaniká, nebylo-li uplatněno při zrušení pracovního poměru.

Příspěvek odvádějí zaměstnavatelé přímo komoře ve příčině zaměstnanců, u nichž jest pensijnímu pojištění dosti učiněno náhradními smlouvami a ve příčině zaměstnanců uvedených v bodu 1. a 2. odst. 2., §u 2. tohoto zákona, ve příčině ostatních prostřednictvím příslušné Zemské úřadovny Všeobecného pens. ústavu, pokud se týče příslušného ústavu náhradního.

V dohodě se Všeobecným pensijním ústavem a ústavy náhradními může býti stanovami komory nařízeno, že se vyměřují příspěvky komorní oněch členů, jichž příspěvky se odvádějí prostřednictvím jmenovaných ústavů, vyjma však členy nejvyšší třídy pojistné, v poměru ku pojišťovacím premiím pensijního pojištění.

Třetinu osobního nákladu nese stát.

Zemské úřadovny Všeobecného pens. ústavu a všechny ústavy náhradní jsou povinny sděliti příslušné komoře seznamy svých pojištěnců a postupně oznamovati každou změnu ve stavu pojištěnců.

Ústavy ty budou vyměřovati a vybírati příspěvky pro komoru (§ 4.) současně s premiemi. Vybrané příspěvky pro komoru budou účtovati odděleně a čtvrtletně odváděti s vyúčtováním a výkazem nedoplatků komoře. Tento výkaz nedoplatků jest exekučním titulem.

Za tyto práce obdrží jmenované úřadovny a ústavy od úřednických komor náhradu odpovídající skutečným výlohám správním, která bude rok od roku paušalována obnosem, který určí, slyšev súčastněné komory, úřadovny a ústavy ministr sociální péče.

Pokud jsou zaměstnavatelé povinni odváděti příspěvky komoře za své zaměstnance přímo (§ 4. odst. 4.), jsou povinni je komoře přihlásiti ve formě komorou předepsané do 14 dnů po vzniku služebního poměru. Ve stejné lhůtě jsou povinni ohlašovati komoře každou změnu v platu, jakož i zánik služebního poměru. Zaměstnavatelé mohou býti k žádostí komory přidrženi ku plnění této povinnosti jako jsou přidržováni k povinnému hlášení zaměstnanců dle pensijního zákona. Správnost a úplnost těchto přihlášek jest komora oprávněna svými orgány kontrolovati stejně, jako Pensijní ústav ve příčině svých pojištěnců.

Orgány komory jsou:

a) Hlavní shromáždění,

b) výbor,

c) představenstvo,

d) předseda.

Hlavní shromáždění tvoří delegáti členstva volení písemnými volbami, jichž postup bude upraven stanovami se šetřením zásady poměrného zastoupení dle obdoby voleb do obecních zastupitelstev. Počet delegátů stanoví se tak, aby na 700 členů připadl 1 delegát. Hlavní shromáždění sejde se nejméně jednou v roce ke schválení účtu za minulý rok, schválení rozpočtu na rok příští a stanovení výše příspěvků. Usnesení o příspěvku komorním podléhá schválení ministerstva sociální péče.

Výbor čítá nejvýše 30 členů. Volí se na hlavním shromáždění z řad delegátů volbami, jichž postup bude upraven stanovami se šetřením zásady poměrného zastoupení dle obdoby voleb do obecních zastupitelstev. Výbor volí ze svého středu prvního a druhého místopředsedu. Výbor usnáší se o všech záležitostech, které nejsou vyhrazeny hlavnímu shromáždění anebo nejsou jako záležitosti běžné svěřeny představenstvu.

Představenstvo čítá vedle předsedy, oba místopředsedy a nejvýše 6 členů, kteří se volí výborem z jeho středu, absolutní většinou hlasů za přítomnosti většiny výboru.

Předseda se volí hlavním shromážděním z řad delegátů a potvrzuje se ministrem pro sociální péči. Zastupuje komoru na venek.

Všechny volené funkce platí poprvé na tříletí a pak vždy na šestiletí. Volební právo aktivní má každý člen, volební právo passivní má každý člen volitelný do obecního zastupitelstva.

Podrobněji bude působnost, vznik a jednání orgánů komory a způsob vybírání příspěvků upraven stanovami komory, o nichž rozhodne hlavní shromáždění a které potřebují schválení ministra sociální péče. První stanovy vydá nařízením ministr sociální péče, slyšev odborové organisace příslušníků komor.

Nejméně jednou ve 2 letech koná se společné konference výborů všech komor střídavě v Praze, v Brně a v Bratislavi za předsednictví předsedy komory, v jejíž sídle se konference koná. Účelem konferencí jsou porady o společných zájmech a společném postupu komor.

Členové komory jsou povinni dávati komoře o svých poměrech všechny zprávy, jež žádati se usnese výbor komory. Nevyhoví-li člen příslušné výzvě ve lhůtě mu předepsané, ani po upomínce ve lhůtě dodatečné, může komora provésti potřebné šetření na útraty liknavého člena. V upomínce poskytující dodatečnou lhůtu, musí býti toto právo komory výslovně uvedeno.

Komora jest oprávněna svá šetření o pracovních poměrech prováděti i na místě pracovním a zaměstnavatelé jsou povinni šetření to připustiti.

Komora vydá ročně tiskem zprávu o své činnosti za minulý rok.

Komory jsou osvobozeny ode všech daní a dávek přímo vybíraných. Úřední zásilky komor jsou osvobozeny od poštovních poplatků.

Provedení tohoto zákona, jehož působnost začne dnem 1. října 1919, ukládá se ministru sociální péče.

Ve formálním ohledu se navrhuje, aby návrh tento byl k projednání přikázán výboru sociálně-politickému.