1. Ministerstvu školství a nár. osvěty
je známo, jak nedůstojně podle řádů
a zvyklostí vysokých škol zachovaly se k českým
a jihoslovanským posluchačům vysoké
školy německorakouské. Dík horlivosti,
s níž ochrany českých posluchačů
ujal se úřad plnomocníka československé
republiky ve Vídni a dík pohotovosti českých
vysokých škol v Praze podařilo se zabrániti
škodlivým důsledkům opatření
vídeňských úřadů universitních
na tolik, že ministerstvo školství a nár.
osvěty, třebas dalo zjistiti počet cizinců
na vysokých školách v republice, nevidělo
se nuceno přikročiti k činům tak málo
důstojným jako úřady vídeňské.
2. Rektoři i profesoři německých vysokých
škol vykonali slib věrnosti republice československé
podle zákona ze dne 7. února 1919, č. 74
sb. zák. a přiznali se tak plniti všechny povinnosti,
jež republika ukládá svým občanům.
Jest sice pravda, že rektorát německé
university projevil ochotu započítati studentům
vojákům právě minulý semestr
za semestry dva, učinil to však jen s výhradou
vyššího schválení; je samozřejmo,
že pro posluchače německé university
nemohou platiti jiná ustanovení neb úlevy
studijní než pro posluchače české.