Zákon ze dne 16. dubna 1919, č. 215. sb. z. a n.
doplňuje se zařaděním těchto
ustanovení.
1. § 15. odst. 2.: Pokud vyhláškou ve sbírce
zákonů a nařízení nebude oznámeno,
že pozemkový úřad vstoupil v činnost,
uděluje úřední souhlas podle §
7. ministerstvo zemědělství s výhradou
práv státu při záborech bez náhrady
(§ 9. odst. 1.), k jichž zabezpečení může
ministerstvo zemědělství připojiti
k souhlasu vhodné podmínky.
2. § 18. odst. 2.: Za takové jednání
pokládají se veškerá právní
jednání schválená ministerstvem zemědělství
jako úřadem pro správu zemědělství
ve smyslu zákona ze dne 9. listopadu 1918, č. 32.
sb. z. a n. o obstavení velkostatků, pokud schválení
to nebylo vylouděno nepravdivými údaji žadatelovými,
nebo nebylo učiněno s výhradou příští
zákonné úpravy právních poměrů
k půdě velkostatků zmíněným
zákonem obstavených.
Ustanovení odstavce 2. platí obdobně též
o právních jednáních, schválených
příslušnými úřady podle
§ 4. zákona ze dne 10. prosince 1918, č. 64.
sb. z. a n. o mimořádných přechodných
ustanoveních na. Slovensku.
Zákon tento působí ode dne vyhlášení;
provésti jej ukládá se veškerému
ministerstvu.
Nejen porady o tom, jak má být organisován
úřad pozemkový, nýbrž i jeho
zřízení, zajisté bude vyžadovati
delší doby. Aby v této době přechodné
nenastalo úplné přerušení obchodu
nemovitostmi, státem zabranými, jež činí
podstatnou část pozemkového obchodu vůbec,
navrhuje se toto opatření, jímž také
značně ulehčeno bude i budoucímu úřadu
pozemkovému.
§ 18. zákona o zabrání velkého
majetku pozemkového přehlédl existenci zákona
z 9. listopadu 1918, č. 32. sb. z. a n. o obstavení
velkostatků.
Nejen v zájmu autority úřadu (min. zemědělství),
který udíleje svolení podle tohoto zákona
postupoval co nejpřísněji, vyžaduje
si dokonce v důležitějších věcech
souhlas celé ministerské rady, resp. jejího
zmocněnce, nýbrž i v zájmu ochrany stran,
jež jednaly v důvěře v tento úřad,
je nutno, aby jednání, schválená podle
zákona o obstavení velkostatků, byla zásadně
uznána za působící také vůči
státu, jehož nejvyššími orgány
byla přezkoušena a schválena.
Při tom naskytá se ovšem otázka, zda
existence obou zmíněných přechodných
ustanovení nadále jest odůvodněna,
když zákon, jehož budoucí provedení
měla zajistiti, je již vydán.
Vzhledem k tomu, že případy, kde statky, v
deskách zemských zapsané, nejsou státem
zabrány, jsou přece jen velmi vzácné
a na Slovensku z důvodů nejrůznějších
zvláště pečlivě třeba
bdíti nad pozemkovým obchodem, nedoporučuje
se pro dobu přechodnou rušiti tyto předpisy,
zvláště když soustředěno
bude schvalování u téhož úřadu.
Kdyby však vedle svolení min. zemědělství
bylo proti hořejšímu návrhu požadováno
také schválení úřadu pozemkového,
pak by ovšem stalo se svolení min. zemědělství
pouhou formalitou, nemající žádného
praktického významu, a bylo by proto v tomto případě
nutno v zájmu úřadu samotného i obecenstva,
zrušiti aspoň zákon z 9. listopadu 1918, č.
32. sb. z. a n. co nejdříve.
Ve směru formálním navrhuje se, by osnov
a tato přikázána byla výboru pro pozemkovou
reformu, aby podal o ní zprávu do 14 dnů.