Podle souhlasných zpráv v časopisech o mírových
podmínkách, uložených mírovou
konferencí Německu, má československé
republice připadnouti pouze malá část
Horního Slezska na levém břehu Odry bez měst
Ratiboře a Hlubčice.
Za tohoto stavu hranic připadá celý bohatý
uhelný revír s uhelným průmyslem Horního
Slezska až na nepatrnou část (Petřkovice
a Koblov), státu polskému.
Poněvadž v nářečí lidu,
obývajícího v Horním Slezku, převládá
český jazyk až po Kozlí a Opolí,
tak zv. moravské dědiny jsou i jihovýchodně
od Ratiboře i na pravém břehu Odry až
za Rybníky, poněvadž dále republika
československá nemůže pohřešovati
části uhelné pánve hornoslezské
a ložisek soli na Rybnicku, táží se podepsaní:
Jest vládě známo, z kterých důvodů
rozhodla se mírová konference v Paříži
hospodářsky tak důležité kraje
Horního Slezska, jež po staletí příslušelo
k českému státu, přiděliti
nyní státu polskému, a to i ony oblasti,
v nichž po staleté germanisaci a polonisaci (v kostele)
ještě nyní převládá jazyk
český?
Jest vláda ochotna rázně domáhati
se toho, aby státu československému dostalo
se z bohatých ložisek uhlí a soli na Horním
Slezsku aspoň takové části, jíž
náš stát nikterak nemůže pohřešovati
a zejména též proto, že nárok Poláků
na území, jehož na náš úkor
se domáhají, ničím není odůvodněn.