Návrh na reformu manželského práva byl
právnímu výboru vrácen, aby vláda
mohla podati o něm své vyjádření.
Pan ministr spravedlnosti podal vyjádření
v tom smyslu, že vláda žádá, aby
zaveden byl sňatek fakultativní. Právní
výbor, vyhovuje tomuto požadavku, přepracoval
osnovu (tisk 298) a navrhuje toto znění zákona:
§ 1. K platnosti manželství se vyhledávají
vyhlášky a slavnostně učiněné
přivolení k manželství a to buď
občanské, buď církevní.
§ 2. Vyhlášky, jež jsou oznámením
budoucího manželství, obsahujtež jméno
a příjmení obou snoubenců, jejich
rodiště, stav a bydliště, jakož i
připomenutí, aby každý, kdo by věděl
o nějaké překážce manželství,
ji oznámil.
§ 3. Vyhlášky občanské činí
politický úřad okresní a ve městech
s vlastním statutem úřad obecní, pověřený
politickou správou. Místně příslušný
jest úřad, v jehož obvodu mají snoubenci
řádné bydliště.
Má-li každý z nich řádné
bydliště v obvodu jiného úřadu,
vykonají vyhlášky úřady oba.
Vyhlášky je vyvěsiti veřejně
na úřední desce oznamovací a k dožádání
také na úřední desce v obci, ve které
mají snoubenci řádné bydliště.
Konají-li se u politického úřadu okresního
pravidelné dny úřední, budiž
manželství vyhlášeno také ústně
o jednom úředním dnu nebo o více takových
dnech.
Přivolení k manželství lze prohlásiti
teprve, když vyhlášky visely na úředních
deskách příslušných úřadů
politických i obecních aspoň deset dní.
§ 4. Nebydlí-li některý ze snoubenců
ve svém bydlišti ještě šest neděl,
jest buď s vyhláškami sečkati, až
šest neděl se dovrší, nebo musí
manželství býti vyhlášeno také
v obci, kde onen snoubenec nejposléze bydlil déle
šesti neděl.
§ 5. K platnosti vyhlášek a na ní závislé
platnosti manželství stačí, když
vyhlášky visely na úředních deskách
úřadů uvedených v §u 3. a to
aspoň pět dní.
§ 6. Nevejdou-li snoubenci v manželství do šesti
měsíců od posledního dne vyhlášky,
sluší vyhlášku opakovati.
§ 7. Snoubenci mohou žádati za zkrácení
lhůty vyhlášek, nebo za jejich úplné
prominutí.
Zkrátiti lze lhůtu z důležitých
důvodů. Vyhlášky lze prominouti, jen
když věc je naléhavá anebo jde-li o
osoby, o kterých se vůbec za to má, že
jsou již manžely. V obou těchto případech
musí však strany potvrditi, že jim není
povědoma žádná překážka
zamýšleného manželství. Nedostatek
tohoto potvrzení není na překážku
účinnosti prominutí. Zkrátiti lhůtu
vyhlášek náleží na politický
úřad okresní (obecní), vyhlášky
prominouti na politický úřad druhé
stolice, a je-li tu blízké nebezpečenství
smrti, na politický úřad okresní (obecní).
Vyhlášek není třeba, když byla
prominuta překážka po uzavření
manželství, ale přivolení k manželství
je prohlásiti znovu. Bude-li šetřeno tohoto
předpisu, jest k manželství hleděti
tak, jako by bylo platně uzavřeno hned od původu.
§ 8. Přivolení k manželství se
prohlašuje před přednostou politického
úřadu okresního (obecního) nebo jeho
zástupcem u přítomnosti dvou svědků
a přísežného zapisovatele. Příslušný
jest úřad, který vyhlásil manželství.
Před úřadem místně nepříslušným
lze přivolení prohlásiti jen ke zmocnění
úřadu místně příslušného.
§ 9. Přivolení k manželství může
se státi zástupcem. Potřebí je dovolení
politického úřadu II. stolice. Osoba, s kterou
má býti manželství uzavřeno,
musí býti v plné moci přesně
označena. Není-li plná moc takto vypravena,
je manželství neplatné. Odvolal-li zmocnitel
plnou moc dříve, než manželství
bylo uzavřeno, je manželství neplatné,
ale zmocnitel je povinen nahraditi všechnu škodu, kterou
způsobil odvoláním.
§ 10. O uzavření manželství je
zříditi zápis, jejž podepíší
mimo manžely oba svědkové a obě úřední
osoby. Na zřízení zápisu a na jeho
úpravě není závislá platnost
manželství.
§ 11. Politické úřady okresní
(obecní) vedou o vyhláškách a o sňatcích
knihu vyhlášek a knihu sňatků a vydávají
z nich na požádání úřední
vysvědčení.
§ 12. Stranám občansky již oddaným
je dáno na vůli, chtí-li se podrobiti také
obřadům církevním. Přeji-li
si snoubenci pouze sňatek církevní, konají
se vyhlášky a oddavky u příslušného
duchovního správce. Při smíšeném
náboženství snoubenců vyhlášky
se konají u obou duchovních správcův,
oddavky u jednoho z nich neb u obou podle vůle snoubenců.
Vyhlášky církevní se konají před
věřícími při bohoslužbě
o třech dnech zasvěcených. K platnosti manželství
je třeba aspoň jedné vyhlášky.
I při církevních vyhláškách
a oddavkách platí §§ 2, 6, 7, 9 tohoto
zákona a pokud není jinak v §u 12. stanoveno,
platí obdobně předpisy §§ 3 (odst.
1 a 2), 4, 8, 10 a 11.
§ 13. O rozluku každého manželství
žalovati lze:
a) dopustil-li se druhý manžel cizoložství;
b) byl-li pravoplatně odsouzen do žaláře
nejméně na tři léta, nebo na dobu
kratší, avšak pro trestný čin vyšlý
z pohnutek, nebo spáchaný za okolností svědčících
o zvrhlé povaze;
c) opustil-li svého manžela zlomyslně
a nevrátí-li se na soudní vyzvání
do šesti měsíců. Není-li pobyt
jeho znám, budiž soudní vyzvání
učiněno veřejně;
d) ukládal-li druhý manžel o manželův
život nebo zdraví;
e) nakládal-li jím vícekráte
zle, ubližoval-li mu těžce, neb opětovně
ho na cti urážel;
f) vede-li zhýralý život;
g) pro trvale nebo periodicky probíhající
chorobu duševní, která trvá tři
léta; pro těžkou duševní degeneraci
vrozenou nebo získanou, čítaje v ni těžkou
hysterii, pijáctví nebo navyklé nadužívání
nervových jedů, jež trvá dvě
léta; pro padoucí nemoc, trvající
aspoň rok s nejméně šesti záchvaty
v roce nebo s přidruženou duševní poruchou;
h) nastal-li tak hluboký rozvrat manželský,
že na manželích nelze spravedlivě požadovati,
aby setrvali v manželském společenství.
Rozluku nelze vysloviti k žalobě manžela, který
rozvratem je převážně vinen;
i) pro nepřekonatelný odpor. Žalobě
lze vyhověti jen tehdy, připojí-li se k žádosti
za rozluku třebas i dodatečně také
druhý manžel. V tomto případě
netřeba však rozluky ihned povolovati, nýbrž
lze napřed uznati na rozvod od stolu a lože a to třebas
i vícekráte.
Ve sporech o rozluku budiž postupováno podle předpisů
platných o tom, jak vyšetřovati a posuzovati
neplatnost manželství.
§ 14. a) Právo žalobní se promlčuje
v případech § 13 a) d) do jednoho roku
ode dne, kdy manžel se dověděl o cizoložném
neb úkladném činu manžela druhého:
v případě § 13 b) do jednoho
roku ode dne kdy se dověděl o jeho odsouzení;
b) právo žalobní se promlčuje
v případech § 13 a) d), uplynulo-li
ode dne spáchaného činu pět let;
c) právo žalobní pomíjí
odpuštěním. Provinil-li se však vinny
manžel poznovu, nebo dověděl-li se manžel,
který odpustil, o jiné skutečnosti před
odpuštěním nastalé a k návrhu
na rozluku opravňující, může
se k odůvodnění rozluky dovolávati
i skutečností odpuštěných.
V případech § 13 c) stačí
jediné nové jednání:
d) lhůty v odst. a) b) uvedené se
přerušují žádostí nebo žalobou
o rozvod, bude-li v řízení náležitě
postupováno. Bude-li žádost nebo žaloba
právoplatně zamítnuta, sluší
k věci hleděti tak, jako by lhůty přerušeny
nebyly.
§ 15. Bylo-li manželství soudně rozvedeno,
může každý manžel, nechce-li žalovati
o rozluku z jiného důvodu v § 13. uvedeného,
žádati za rozluku pro nepřekonatelný
odpor. Žádost tuto lze podati teprve, když uplynul
od provedeného rozvodu soudního alespoň rok
a manželé neobnovili manželského společenství;
jde-li o manželství před vydáním
tohoto zákona rozvedené, lze podati žádost
za rozluku, když uplynulo od provedeného soudního
rozvodu šest měsíců, a manželé
neobnovili manželského společenství.
§ 16. a) Soud vyšetří věc
postupuje dle zásad řízení nesporného.
Na soudu je také, aby dal manželům poučení
o všech důsledcích rozluky. Souhlasí-li
oba manželé s rozlukou a soud nabude konaným
šetřením přesvědčení,
že je tu vskutku nepřekonatelný odpor, vysloví
rozluku usnesením. Jde-li o manželství před
působností tohoto zákona rozvedené,
stačí, když soud nabude přesvědčení,
že nejde o čin nerozvážný. Uplynula-li
od provedeného soudního rozvodu tři léta,
netřeba ani nepřekonatelný odpor ani rozvážnost
počinu zjišťovati.
b) Souhlas se žádostí za rozluku dlužno
předpokládati, když manžel, proti němuž
žádost na rozluku směřuje, na soud se
nedostaví; na tento následek budiž upozorněno
v obsílce, kterou je doručiti tomuto manželu
do vlastních rukou zároveň se stejnopisem
žádosti. Právo soudu použíti donucovacích
prostředků dle §u 87. zák. o org. s
tím dotčeno není.
c) Nesouhlasí-li druhý manžel s rozlukou,
nebo tvrdí-li jiné důvody než-li nepřekonatelný
odpor, soud odkáže žadatele na pořad práva.
§ 17. Byl-li soudem právoplatně vysloven rozvod
podle §§ 107.-109. obč. zák. a to z některého
důvodu uvedeného v §u 13. tohoto zákona,
může každý manžel nehledě
k předpisu §u 15. žádati za rozluku manželství
na podkladě provedeného už sporu o rozvod.
Dojde-li soud na základě konaných šetření,
při nichž se mu je říditi zásadami
řízení nesporného, k přesvědčení,
že by skutečnosti ve sporu o rozvod na jevo vyšlé
byly už tehdy odůvodnily výrok o rozluce, kdyby
oň bylo bývalo žalováno, vysloví
rozluku manželství usnesením, do něhož
převezme výrok o vině z rozsudku, vydaného
ve sporu o rozvod téhož manželství. Rozluky
nelze tu vysloviti, jestliže stav uvedený v §u
13. g) pominul.
§ 18. Ve sporech o rozluku manželství pro nepřekonatelný
odpor odpadá předchozí rozvod podle §u
13. odst. i tohoto zák., jsou-li už manželé
soudně rozvedeni a uplynul-li od té doby jeden rok,
aniž obnovili manželské společenství;
uplynula-li tři léta od provedeného soudního
rozvodu, je pokládati tvrzený nepřekonatelný
odpor za prokázaný, pokud výsledky ústního
jednání tomu neodporují.
§ 19. Ujednání stran a rozhodnutí soudní
podle §§ 106. a 108. obč. zák. zůstávají
i po vyslovené rozluce manželství v platnosti,
pokud se strany nedohodnou jinak. Z důležitých
důvodů může kterýkoli z rozloučených
manželů žádati za nové spořádání
majetkových poměrů pořadem práva.
§ 20. 1. Příslušným rozhodnouti
o žádostech na rozluku ve smyslu §§ 15.
a 17. jest sborový soud první stolice.
2. Předcházel-li tuto žádost spor o
rozvod, je místně příslušným
sborový soud, jenž rozhodoval v prvé stolici
ve sporu o rozvod.
3. V ostatních případech je místně
příslušným sborový soud, v jehož
obvodě má svůj obecný soud manžel,
proti němuž žádost za rozluku směřuje.
Nemá-li tento manžel svého obecného
soudu v tuzemsku, je příslušným sborový
soud, v jehož obvodu má žadatel svůj obecný
soud.
§ 21. V řízení o žádostech
za rozluku ve smyslu §§ 15. a 17. může soud,
shledá-li toho závažnou potřebu, naříditi
i ústní jednání, jež je neveřejné;
toto ústní jednání může
se konati, uzná-li to soud za nezbytně nutné,
před celým senátem. Jinak platí ustanovení
§ 38. z. o org. s. Není-li některý z
manželů svéprávný, budiž
k jednání pozván i jeho zákonný
zástupce.
§ 22. Manželé, jejichž manželství
bylo rozloučeno výrokem soudním, mohou uzavříti
nový sňatek teprve, když rozhodnutí
o rozluce nabylo právní moci.
§ 23. Žalovati lze o rozluku podle §u 13. tohoto
zákona, i když důvod, který je podle
tohoto zákona důvodem rozluky, vyskytl se za platnosti
dřívějšího práva.
§ 24. Ustanovení tohoto zákona platí
i tehdy, byl-li soudní rozvod, jenž předcházel
žádost za rozluku, vysloven právoplatně
před 28. říjnem 1918 mimo území
tohoto státu v království a zemích
zastoupených v bývalé říšské
radě rakouské. V těchto případech
rozhodnou o žádosti za rozluku soudové jmenovaní
v §u 20. odst. 3.
§ 25. 1. Ustanovení §§ů 63., 64.,
66., 67., 94., 111., 115., 116., 119., 125., 133., 134., 135,.
136. obč. zák. a dv. dekr. ze dne 26. srpna 1814,
č. 1099 sb. z. s., a ze dne 17. července 1835, č.
61. sb. z. s., se zrušují.
2. Dědická nezpůsobilost ustanovená
jako následek cizoložsví v §u 543. obč.
z. pomíjí, jestliže ti, kdo soudně se
doznali k cizoložství, nebo z něho byli usvědčení,
stanou se manžely.
3. Švagrovství je překážkou manželství
potud, že jeden manžel nemůže uzavříti
manželství s příbuzným druhého
manžela v pokolení přímém a s
plnorodým nebo polorodým jeho sourozencem.
§ 26. Jde-li o překážku prominutelnou,
může ji k žádosti stran prominouti z důležitých
důvodů politický úřad druhé
stolice.
§ 27. Smírčí pokusy, předepsané
při rozvodu (§§ 104., 107. obč. z.), konají
se výhradně na soudě a sluší
se tu říditi předpisy zákona ze dne
31. prosince 1868, č. 3. ř. z. z 1869.
§ 28. Z úřední povinnosti je vyšetřiti
neplatnost manželství, jsou-li mu v cestě překážky
§§ 56., 62., 65., 68. obč. zák. a §
8. (§ 12. odst. 3.) tohoto zákona.
Ve všech ostatních případech sluší
vyčkati žádosti těch, kteří
byli ve svých právech zkráceni uzavřením
neplatného manželství.
§ 29. Ve věcech manželských lze si stěžovati
do rozhodnutí politického úřadu okresního
(obecního) k politickému úřadu druhé
stolice. Do rozhodnutí politického úřadu
druhé stolice jde stížnost k ministerstvu vnitra.
Stížnosti nejsou vázány na žádnou
lhůtu a k třetí stolici lze se odvolati i
ze shodných rozhodnutí obou stolic nižších.
§ 30. Ustanovení tohoto zákona nevztahují
se na Slovensko.
§ 31. Předpisy §§ 1.-12. tohoto zákona
nabývají platnosti měsíc po vyhlášení;
ostatní předpisy jeho dnem vyhlášení.
Všechny dosavadní předpisy o věcech
upravených tímto zákonem se zrušují.
§ 32. Provedením zákona pověřují
se členové vlády pro správu spravedlnosti
a vnitra.
Právní výbor navrhuje, aby Nár. shromáždění
této osnově dalo svůj souhlas.