Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Úkolem vládní předlohy zákona o úpravě suplentských platů bylo zmírniti obtíže otázky suplentské, největší bolesti stavu profesorského. Než ve formě původní stěží byl by zákon svému účelu vyhověl měrou dostatečnou, ač, jak z odůvodnění návrhu vysvítá, je vskutku třeba aspoň radikální úpravy této trapné věci. Řešení obsažené v návrhu šk. v. je ovšem také prozatímní na tu dobu, dokud nebude provedena úprava příjmů veškerého státního úřednictva, přece však snaží se, aby křiklavé nesrovnalosti dosavadních poměrů odstranilo.

Obecně pokládá se suplent za pouhého pomocníka ve škole, za nezkušeného kandidáta středoškolského učitelství, jenž jest přibírán ke službě, vznikne-li nedostatek zkoušených učitelů. Na našich školách jsou v 95% suplenty absolventi filosofické fakulty se všemi určenými státními zkouškami, kteří i bezplatný zkušební rok vykonali, a nepodrobují se již žádným dodatným zkouškám; od prvního dne mají docela stejné povinnosti jako skuteční profesoři, jimž i v právomoci jsou úplně rovni.

V tom tkví naprostý rozdíl mezi stavem profesorským a ostatními kategoriemi úřednickými, nehledě ani k tomu, že je spíše stavem vědeckým, než byrokratickým, tak že nelze jej mechanicky přirovnávati ke kategorii u státních úředníků. Přes to je morální i hmotné postavení suplentovo naprosto neutěšené.

1. Suplent se přijímá pouze na dobu potřeby. Ubude-li pak na ústavě pobočka třídy, nebo vrátí-li se dovolený profesor na své místo, suplent se propouští. Prohlašuje se sice suplent, který slouží aspoň dva semestry "stálým", ale to nikterak mu nezajišťuje stálé služby, nýbrž pouze přednost před ostatními suplenty a vyživovací příspěvek ročních K 1200 na 2 léta, kdyby vůbec místa na školách pro něho nebylo.

2. Počtem poboček rostlo množství suplentů. V posledních letech před válkou neodcházeli ani přesloužilci na odpočinek, protože čekali na uzákonění služební pragmatiky, jež bylo provedeno teprv roku 1917, a za války i nyní neodcházejí přesloužilci zas, protože drahotní přídavky pro pensisty jsou značně menší, než mají aktivní učitelé. Tak suplenti (asistenti) trvají v nesnesitelném postavení svém i 10 až 12 let!

Aby rovnoprávnost všech středoškolských učitelů byla patrnější, ponechává se název "suplující profesor" pouze kandidátům profesury nezkoušeným, zkoušeným však přiznává se titul "zatímní profesor".

Až do roku 1917-18 byli suplenti (asistenti) placeni za hodiny a jejich roční nejvyšší plat kolísal se mezi 1600-2040 K, ale nikomu nebylo zaručeno, že bude míti týž počet hodin a tedy i týž plat jako minulý rok, a ne méně. R. 1917 (čtyři léta po pragmatice úředníků) byla prohlášena zákonem pragmatika učitelská, která suplentům přinesla jednotný plat 2100 K, tělocvikářům 1800 K a tři 10%ní bienálky po 210 K (180 K), takže suplent, který suploval nad 6 let, dosáhne konečně roční remunerace 2730 K. Má tudíž na počátku služby suplentské vlastního platu denně K 5.75 a na konci K 7.48.

Nemají-li plného počtu hodin, jsou placeni za hodiny ročně po 80, 100 neb 120 K za týdenní hodinu. Ti, kteří mají úvazek skutečného učitele, mají se všemi válečnými přídavky od podzimu 1918 v roce I. a II. denně K 9.07, ve III. a IV. K 9.64. v V. a VL K 10.50 a v roce VII. a VIII. K 11.60.

Skutečnými učiteli jsou ustanovováni suplenti buď podle par. 62. služ. pragmatiky, to jest po službě, která činí se zkušebním rokem plných 9 let služebních, buď na místo systemisované bez určení délky služby suplentské. V prvním případě potřebuje vyučovací správa 9 let, než se přesvědčí, že suplent jest schopen náležitě zastávati úřad, což jest v jiných kategoriích úřednických jen výjimkou, v druhém pak stala se velká křivda suplentům tím, že skoro po 5 let válečných místa systemisovaná nebyla rozpisována, až teprve v březnu 1919.

Připomeneme-li si k tomu, že celková služební doba úřednická byla 40 let a je nyní snížena na 35 let, kdežto u profesorů vždy čítala jen 30 let, bylo by spravedlivo, aby suplent dosáhl platu IX. hodnostní třídy ne za 8 let, jak vládní předloha navrhovala v souhlase s úřednickou pragmatikou, nýbrž nejdéle za 7 let. Při tom ani nepřihlížíme k zásadnímu rozdílu obou stavů, z něhož by vyplývalo další snížení této lhůty.

Pro dobu přechodnou, ježto jde jen o prozatímní úpravu platů, podržujeme vládní návrh, aby po 7 letech (zkušební rok v to nepočítaje) dosáhl zatímní profesor nejnižšího stupně platového IX. hodnostní třídy, t. j. 2800 K s příslušným aktivním přídavkem, za to však zvyšuje se jeho počáteční adjutum na 2200 K a přiznávají se mu 2 bienálky po 200 K proti vládou navržené trienálce 200 K. Zkušební rok pak se honoruje 1000 K. Právní postavení zatímního profesora se při tom nemění. Jeho plat má povahu adjuta. Úprava těchto otázek ponechává se budoucí pragmatice. Aby však lhůta par. 62. služ. pragm. stanovená nebyla stále minimem, jest nutno systemisovati několik míst profesorských, jak požaduje resoluce 1.

Navrhovaná stupnice platová (s aktivitními přídavky IV. stupnice) v přirovnání s dosavádními příjmy jest:

Suplující profesoři (nezkoušení) budou remunerováni jako dosud podle hodin, ale dosavadní remunerace ročních 70, 80, 96 K za týdenní hodinu zvyšuje se na 100 a 120 K. Vyučování nezkoušeným profesorům lze svěřiti jen na dobu přechodnou: proto resoluce 2. žádá, aby suplentovi po 2leté službě bylo umožněno udělati zkoušky tím, že se mu poskytne dovolené s platem, ovšem jen v případech zvláště pozoruhodných, aby se dovolené té nenadužívalo. Rozdíl mezi asistenty a ostatními učiteli přestává: rovněž ruší se zvláštní kategorie učitelů tělocviku a hudby a učitelek lycejních. Resoluce č. 3. žádá, aby vláda se postarala o rovnocenné vzdělání všech učitelů středoškolských. Možnost dosíci aprobace jen pro lycea jest již teď vyloučena. Také provisorní učitelé, jejichž ustanovování již pragmatikou bylo velmi omezeno, se odstraňují.

Podle služební pragmatiky učitelské započítávají se ze služby suplentské jenom léta, kdy sloužil suplent (asistent) s úvazkem skutečného učitele, kdežto neúplné suplentury se započítávají toliko zlomkem, ač suplent zpravidla není vinen tím, že nemohl obdržeti plný počet hodin. Aby se újma ta aspoň částečně napravila, počítá se za úplný rok každý rok, v němž zatímní profesor učil týdně aspoň v 10 hodinách předmětům naukovým, neb ve 12 hodinách předmětům ostatním, anebo měl 12 hodin asistentských týdně. Zároveň zrušeno bylo dosavadní omezení, že započteno smí býti nejvýše 8 let, jež zejména krutě doléhalo na dlouholeté suplenty, a tím je dvojnásobně poškozovalo. Ježto bylo by nanejvýš nespravedlivo, aby se zcela pomíjela-služba na nižších školách, byla-li vykonána po zkoušce pro střední školy, ustanovuje se započítati její dobu do postupu dvěma třetinami jejího trvání. Vzhledem k očekávanému zestátnění četných středních škol bylo nutno vložiti § 13. o rovnoprávnosti učitelů nestátních se státními jakožto přirozený důsledek stejnosti ustanovení a státního dozoru i nad školami nestátními. Podle zákona o asistentech vysokoškolských jest jim při přechodu na střední školu započítati všechna léta i do postupu (resoluce 7.). Vzhledem k různosti jejich funkcí na vysoké škole a na střední škole je třeba, aby byla jejich schopnost státi se dobrými středoškolskými učiteli prokázána. Proto nechť celý rok, přímo před definitivním ustanovením na střední škole, vyučuje bývalý asistent vysokoškolský na střední škole s úvazkem skutečného učitele, a to s kvalifikací nejméně dobrou. (Resoluce 4.)

Obdobně se zákonem o asistentech vysokoškolských § 15. rozšiřuje výhody § 67. a 68. služ. pragm. také na zatímní a suplující profesory, kteří onemocněním stali se neschopnými ke službě.

Jest přirozeno, že § 14. přiznává zatímním profesorům tytéž mimořádné přídavky, jako ostatním státním úředníkům s týmž platem. Dosud dostávali po celou válku nejnižší drahotní a nákupní přídavky - ba spočátku byli na tom hůře než školníci a sluhové jejich ústavů. Bída a nouze těmito poměry zaviněná způsobila značné zadlužení jejich a vyčerpání všech zásob šatstva, obuvi, prádla atd.

Jest tedy nezbytno poskytnouti jim ihned výpomoci jednou pro vždy, a to podle délky služební doby 600, 800 a 1000 K s příplatkem 200 K na každého člena rodiny. Tato výpomoc budiž přiznána též těm, kteří byli jmenováni skutečnými nebo provisorními učiteli s platností po 30. červnu 1918.

Celkový zvýšený náklad činí v r. 1919 nejvýše:

Proti návrhu vládnímu zvětšil se o 824.000 K, a to na stálých platech o 318.000 K, na drahotních přídavcích o 206.000 K a na výpomoci o 300.000 K.

Zákon tento nabývá účinnosti od 1. dubna 1919. Výplata zvýšených požitků pozdrží se pravděpodobně stanovením lhůty, od které dlužno tomu kterému zatímnímu profesorovi jeho službu do postupu počítati; nechť však ministerstvo školství a národní osvěty postará se o to, aby toto zdržení bylo co nejkratší. Ale pro výplatu výpomoci není třeba dlouhotrvajícího zjišťování, ježto každý zatímní profesor jest zařaděn do určité třídy drahotních přídavků a podle toho může mu býti ihned poukázána příslušná výpomoc. Jest tedy 1. červen nejzažší mezí výplaty.

Výbor školský navrhuje schváliti připojenou osnovu zákona.

Výbor státně zřízenecký projednal dnes změněný elaborát o úpravě poměrů suplentských a schválil tyto změny.

Podle usnesení Národního shromáždění se nařizuje:

Zatímními profesory podle tohoto zákona jest rozuměti bez rozdílu pohlaví dosavadní suplenty (asistenty) státních škol středních (gymnasií, reálných gymnasií, reálek, lyceí a paedagogií) a obchodních kteří dosáhli ustanovené způsobilosti učitelské a vykonali zkušební rok, ať jsou ustanoveni pro kterýkoli předmět.

Suplujícími profesory podle tohoto zákona jest rozuměti bez rozdílu pohlaví ony kandidáty učitelství středoškolského, kteří nemají ustanovené úplné způsobilosti učitelské a jimž bylo vyjímečně na dobu přechodnou svěřeno vyučování na školách středních neb obchodních.

Remunerace zatímních profesorů mají povahu adjut a činí pro ty kteří jsou zaměstnáni vyučováním předmětům naukovým nejméně v 10, předmětům ostatním nejméně v 12 nebo asistováním nejméně v 12 hodinách týdenních, ročních 2200 K; pro ty, kteří jsou zaměstáni menším počtem týdenních hodin, činí ročních 1200 K.

Jestliže vyučoval zatímní profesor, ustanovený na státní škole střední nebo obchodní, po dvě za sebou jdoucí léta na těchto školách státních nebo nestátních s právem veřejnosti nejméně 10 hodin týdenních předmětům naukovým nebo nejméně 12 hodin týdenních předmětům ostatním nebo asistovalli nejméně v 12 hodinách týdenních, obdrží adjutum rovnající se nejnižšímu platovému stupni státních úředníků X. hodnostní třídy s aktivitním přídavkem, kteréž se vždy po dvou letech zvyšuje o 200 K. Celkem po 7leté služební době obdrží adjutum rovnající se nejnižšímu platovému stupni státních úředníků IX. hodnostní třídy s aktivitním přídavkem.

Suplujícím profesorům přísluší remunerace podle počtu vyučovacích hodin týdenních, a to zástupcům oborů naukových ročních 120 K, zástupcům oborů ostatních a asistujícím ročních 100 K za každou hodinu týdenní.

Zkušebním kandidátům přiznává se adjutum 1000 K ročně.

Zvláštní kategorie skutečných učitelů tělocviku a hudby a učitelek lycejních, jakož i provisorních učitelů se odstraňuje a platí pro ně táž ustanovení jako pro ostatní učitele.

Pro postup do vyšších stupňů platových započítává se profesorům (zatímním profesorům) služební doba odsloužená s určenou aprobací plným rozsahem, vyučoval-li učitel aspoň 10 hodin týdenních předmětům naukovým nebo 12 hodin týdenních předmětům ostatním, aneb asistoval-li aspoň v 12 hodinách týdenních, Vyučoval-li neb asistoval-li méně hodin týdenních započítává se doba ta jen polovicí svého trvání.

Táž doba služby, bez určené aprobace odsloužená, započítává se do postupu polovicí doby stanovené předešlým odstavcem.

Pro výměr výslužného započítávají se všechna léta ve školské službě ztrávená.

Ze služební doby dosavadních skutečných učitelů tělocviku a hudby a učitelek lycejních nepočítá se do výměry pětiletních přídavků tolik let, o kolik let byla jejich studia, kratší než studia profesorů vědních oborů.

Ze služby na školách nižší kategorie, státních nebo nestátních s právem veřejnosti jest započítati profesorům pro postup do vyšších stupňů platových služební dobu po úplné aprobaci pro školy střední neb obchodní, a to dvěma třetinami.

Služební doba, za kterou byla udělena kvalifikace méně uspokojivá nebo neuspokojivá, není započítatelná pro postup do vyšších stupňů platových.

Neměl-li zatímní profesor (suplující profesor) po dvě léta za sebou jdoucí kvalifikace aspoň dobré, propustí se ze služby.

Při přechodu z nestátních středních a obchodních škol s právem veřejnosti, jakož i ze škol státních nebo nestátních s právem veřejnosti, jež jsou naroveň postaveny školám středním, počítá se služební doba tak, jako by byla odsloužena na státních školách středních (obchodních).

Mimořádné přídavky, diety, cestovní poplatky, náhrada stěhovacích výloh a jiné výhody, jichž se poskytuje všem státním úředníkům podle hodnostních tříd nebo podle výše jejich služného, přiznávají se zatímním profesorům (suplujícím profesorům) stejnou částkou jako ostatním státním úředníkům, požívajícím téhož platu, dvouleté přídavky v to počítajíc, avšak ne nižší než podle XI. hodnostní třídy.

Stal-li se zatímní profesor (suplující profesor) neschopným ke službě úrazem nebo těžkým a nezhojitelným onemocněním při vykonávání služby bez své vlastní viny, má nárok na výslužné ve výši posledního adjuta nebo remunerace. Po smrtí zatímního profesora (suplujícího profesora) mají pozůstalí ve zvláště pozoruhodných případech nárok na zaopatřovací požitky podle ustanovení platných pro IX. hodnostní třídu.

Všichni zatímní profesoři (suplující profesoři) státních škol středních i obchodních, čítajíc k nim také ty, kteří od 1. července 1918 byli jmenováni skutečnými učiteli, obdrží výpomoc jednou pro vždy a to ti, kteří slouží méně než dvě léta, 600 K, více než dvě léta a méně než čtyři léta, 800 K, více než 4 léta, 1000 K; kromě toho dostanou na manželku a každé nezaopatřené dítko po 200 K.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1919.

Provésti tento zákon se ukládá ministru školství a národní osvěty a ministru financí.

Na ústavech, kde trvají pobočky nepřetržitě tři léta, buďtež systemisována nová místa profesorů, a to na jednu pobočku jedno místo, na dvě pobočky tři místa atd.

Suplující profesor (nezkoušený) nebudiž zaměstnán bez úplné zkoušky déle než dvě léta, načež budiž propuštěn ze služby. Při dobré kvalifikaci pouze výjimečně a v případech zvláště pozoruhodných nechť se mu poskytne po dvouleté službě na půl roku dovolené s platem, aby dokončil zkoušky. Do služby však nemůže býti již přijat bez úplné aprobace.

Budiž učiněno cestou nařizovací opatření, aby předběžné vzdělání všech profesorů středoškolských bylo rovnocenné.

Vysokoškolský asistent (konstruktér) může býti trvale ustanoven na střední škole, vyučoval-li aspoň poslední rok před tímto ustanovením s úvazkem skutečného učitele aspoň s kvalifikací dobrou a má příslušnou aprobaci.

Buďtež zvýšeny remunerace za přespočetné hodiny a vedlejší předměty s platností od příštího školního roku a to za předměty naukové 150 K, za předměty ostatní 120 K.

Vláda se vyzývá, aby podala za součinnosti poradního sboru středoškolského návrh na celkovou řádnou úpravu platů a na služební pragmatiku profesorů středoškolských.

Vyučovací správa započítávejž plně bez omezení do postupu i pense léta, ztrávená v úřadě vysokoškolského asistenta, ustanoveného podle § 1. nařízení ministerského ze dne 1. ledna 1897 čís. 9. říš. zák., těm učitelům na státních středních školách, kteří přestoupili do této služby před 1. dubnem 1919.