Již Jan Blahoslav ve spise "Musica, to jest knížka
zpěvákům náležité zprávy
v sobě zavírající, vytištěná
nejprve léta P. 1558 v Holomouci" důraz klade
na uměleckou zdatnost pěveckou, hovoří
o těch, "jenž slovou practici, kteříž
netoliko myšlením s muzikou zacházejí,
ale na tom dosti nemajíce skutkem, totiž hlasem,
to což mysl přebírá, pronášejí,
to jest zpívají, buď z příčiny
své neb jiných libostí, buď pro ukázání
jiným a naučení jich. A ti slovou vůbec
kantoři aneb česky dím zpěváci.
Což má-li k cíli svému přijíti
to ušima libost učiniti a mysli někam pohnouti,
musí podle jistých zpráv se působiti.
Titoť pak jsou gruntové neb počátkové
a jako nějací pramenové, z nichž potom
řeka kantorského zvuku se volí."
Blahoslav měl na mysli hlavně zpěváky
ve sborech českobratrských a vůbec zpěv
chrámový. Požadavky jeho platí plnou
měrou, ba ještě více pro dnešní
pěvce jako tlumočníky mistrovských
výtvorů skladatelských v oboru také
divadelním a koncertním.
Jaký jest u nás stav pěveckého umění?
Jistě není tak všeobecně pokleslý
a ubohý - zvláště co do zpěvu
koncertního - jak hlásá zjemnělá
citlivost, ale není ani na takové výši,
- hlavně zpěv divadelní, - která by
se srovnávala jednak s nadáním našeho
národa v tomto oboru, jednak s nynějšími
a budoucími požadavky našich uměleckých
úkolů před světovým tribunálem.
Naše Praha musí zaujmouti místo Vídně
a Berlína v uměleckém významu - úkol
ne zcela snadný, ovšem čestný.
Náprava je tudíž potřebna.
Podáním návrhu (tisk 642) vyzváno
bylo Národní shromáždění,
aby se o tuto nápravu postaralo určitým způsobem,
totiž zavedením veřejných zkoušek
pěveckých.
Návrh byl podle přání navrhovatelů
přikázán kulturnímu výboru,
který o něm jednal poprvé 27. března.
Tehdy bylo usneseno vyříditi návrh tak, aby
Národním shromážděním
byl doporučen ministerstvu školství a nár.
osvěty, jehož poradní sbory - hudební
a divadelní - by otázku celou rozřešily.
Referent obrátil se na mnoho expertův, odborníků
všech oborův a všech politických stran,
aby se vyslovili o hodnotě návrhu. Výsledek
lze shrnouti v tyto body:
I. Především nutno zjistiti příčiny,
proč náš zpěv divadelní a
koncertní není na žádoucí
výši, a tím říditi nápravu.
Příčiny uvádějí se rozličného
směru a významu.
1. Je to předně nedokonalá výchova
na pěveckých školách a u soukromých
učitelů zpěvu. Všichni odborníci,
jejichž názoru si referent vyžádal, pronesli
stesky do pěveckých škol, konservatoře
nevyjímaje. Zde je tedy kořen zla, zde především
potřebí nápravy. Na konservatoři pražské,
kde český zpěv byl zpustošen němectvím
utrakvismu, náprava se začíná.
2. Druhá příčina zla tkví ve
směru, ve slohu, kterým se hlavně před
válkou brala operní reprodukce a tedy i výchova
pěvecká. "Typ německého operního
křiklouna jako vzor pro českého operního
zpěváka" - jak praví jeden z expertů
- nese mnoho viny. Zde je tedy druhý obor nápravy...
Doporučuje se také pro zpěv umělý
využíti dovednosti a rázovitosti zpěvu
lidového, hlavně slovenského. Musí
býti naším ideálem vytvořiti
zvláštní typ pěveckého uměí
našinského, českého, po stopách
pěveckého slohu smetanovského s prvky lidového
zpěvu slovenského, tak svérázného.
Aby se k ideálu tomu pracovalo, je potřebí
vysílati nadějné pěvce na potřebná
studia a vybrané z nich v uměleckých snahách
podporovati. Zvláštní péči dlužno
věnovati nadaným pěvcům našeho
Slovenska, kdež v hrobě maďarisace je pohřbeno
tolik talentů, a posud dřímá nejeden
budoucí velikán našinského umění.
3. Za třetí příčinu úpadku
pěveckého umění, hlavně divadelního,
uvádí se od některých expertů
nesprávné vedení divadel, hlavně vinou
družstevnictví. Výroky některých
expertů jsou velmi břitké. Referent přimlouvá
se, aby také zde náprava se stala na prospěch
umění, tedy z důvodův ideových.
II. Jako příčina úpadku pěveckého
umění u nás není od expertův
uváděna neexistence veřejných zkoušek
pěveckých. Někteří je však
vítají (většinou), žádají
také zkoušek pro kapelníky divadelní,
jiní zkoušky ony zamítají (z důvodů
rozličných: nesnáze v provádění
zkoušek, nespolehlivost vysvědčení,
omezování umělecké svobody a p.).
Že je však potřebí, aby dorost pěvecký
a kapelnický v pravdě umělecký byl
zjišťován, v evidenci veden a zaručován,
o tom není sporu. Chystá se oprava státních
zkoušek z hudby a zpěvu, také se připravuje
zřízení hudebních komor samou vládou.
Kulturní výbor má za to, že požadavek,
obsažený v našem návrhu lze přičleniti
k oběma zamyšleným úpravám.
Podle uvedené zprávy kulturní výbor
navrhuje, aby Národní shromáždění
usneslo se na této resoluci:
Ministerstvo školství a národní osvěty
se vyzývá:
aby - bez újmy umělecké svobody -
pečovalo příslušnými činiteli
o povznesení našeho pěveckého umění
divadelního a koncertního na takovou výši,
na které může býti podle velikého
nadání našeho národa, a má býti
podle nynějšího významu česko-slovenského
umění ve světové soutěži
kulturní.
Proto
1. budiž podrobena odborné revisi výchova
zpěvu na školách pěveckých, též
u jednotlivých učitelů zpěvu, a zakročeno
vhodně proti učitelům neschopným;
buďtež státem podporovány naše konservatoře
ve snaze míti výtečné učitele
zpěvu domácí nebo cizí; rovněž
věnována budiž podpora soukromým učitelům,
pokud se vykáží výbornými výsledky
své methody.
2. Budiž dbáno o převýchovu v pěveckém
umění, při čemž budiž použito
i pěveckých dovedností lidových, hlavně
slovenských. Proto budiž poskytováno stipendií
pěvcům, zjištěně nadaným,
na studia v cizině, hlavně v Italii, též
mezi lidem, hlavně na Slovensku, Slovákům
pak mimo to stipendií na studia v Praze a v Brně.
3. Budiž vykonán odborný dozor nad správami
divadel a koncertů, bez újmy jejich umělecké
svobody, i nad Družstvy.
4. Budiž co nejdříve zaveden vhodný
způsob zjišťování schopného
pěveckého a kapelnického dorostu pro divadlo
a koncerty. Proto reforma státních zkoušek
ze zpěvu a hudby budiž provedena se zřetelem
na návrh č. 642. mějtež jej na zřeteli
také budoucí hudební komory - na prospěch
jak sociálních poměrů umělců,
tak na povznesení našeho umění pěveckého.