Jedním z ideových úkolů války
bylo osvoboditi malé národy a zaručiti jim
svobodný vývoj národní, kulturní
a hospodářský. V Lužici ve dvojím
záboru - saském a pruském - žije na
200.000 slovanských duší, jež čekají
dnes rovněž na osvobozující slovo mírové
konference.
Lužice byla sloučena s českým státem
v pevném historickém svazku přes 3 staletí
a byla jen v důsledku bitvy bělohorské od
něho odtržena. Vztahy národa lužického
a českého byly i na dále vždy upřímně
a neochvějně udržovány, zejména
od počátku obrození až do této
chvíle.
Tato věc ukládá národu českému
v dnešní době, kdy sám se osamostatnil,
povinnost pečovati o to, aby této nejmenší
slovanské větvi, která byla a jest naší
slovanskou severní stráží a která
nejvíce utrpěla germanisací, dostalo se ochrany,
kterou sebeurčovací právo a vůdčí
idee dnešní veliké doby i nejmenším
národům zabezpečují.
Podepsaní se táží a žádají,
aby vláda učinila oznámení, jaké
záruky pro ochranu Lužických Srbů mírová
konference učinila.