Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Podle usnesení Národního shromáždění se nařizuje:

Z uhlí tuzemského, jakož i z ciziny dopraveného, platí se daň ve výměře jedné pětiny ceny.

Uhlím se rozumí ve smyslu tohoto zákona veškeré druhy uhlí hnědého i kamenného, včetně koksu a briket.

Cenami, z nichž se vyměřuje daň, jsou úředně stanovené ceny z dolu, pokud je ministr financí jako základ pro vyměřování daně z uhlí vyhlásí.

Není-li cen v §u 3. stanovených, vyměřuje se daň při uhlí tuzemském z cen prodejních a při uhlí cizozemském z cen nákupních.

Cenou prodejní rozumí se cena, za kterou se uhlí na základě trhové smlouvy z dolu dodává, včetně všech příplatkův a bez ohledu na jakékoli srážky.

Cenou nákupní rozumí se cena, za kterou uhlí bylo v cizině na základě smlouvy trhové získáno, včetně dopravních výloh až na hraniční celní stanici vzniklých; ministr financí jest zmocněn, aby místo dopravních výloh stanovil pevné sazby dle váhy uhlí.

Nejde-li o smlouvu trhovou neb nedá-li se cena prodejní, nebo nákupní zjistiti, vyměřuje se daň z ceny, která se obvykle účtuje za uhlí stejného původu, druhu a jakosti.

Zdá-li se finančnímu úřadu udaná cena (§§ 4., 5.) nízkou, a nepřistoupí-li ten, kdo k zapravení daně jest povinen, na požadavek finačního úřadu, rozhodne o ceně horní úřad dle bližších ustanovení vykonávacího nařízení.

Je-li cena, na kterou uznal horní úřad, o více než o jednu pětinu vyšší, než cena, kterou uplatňovala strana, považuje se rozdíl za zkrácení důchodku, které tvoří těžký důchodkový přestupek.

Dodává-li ten, kdo k zapravení daně jest povinen, uhlí k dalšímu prodeji, a má-li na zisku z tohoto prodeje vyplývajícím podíl, může finanční úřad žádati, aby cena uhlí, z níž se daň vyměřuje, vypočtena byla podle bližších ustanovení vykonávacího nařízení se zřetelem k tomuto dalšímu zisku.

Z uhlí tuzemského jest povinen platiti daň, kdo uhlí, jež sám vytěžil, prodává, nebo vůbec dále odbývá, nebo ve vlastním podniku, nebo k vlastní spotřebě použije.

Z uhlí cizozemského jest povinen platiti daň, kdo je přijal, a není-li uhlí poukázáno určitému příjemci, nebo nebylo-li tímto přijato, ten, kdo je do tuzemska dopravil.

Při tuzemském uhlí vzniká povinnost k zapravení daně vypravením uhlí z dolu, nebo použitím jeho uvnitř důlního podniku, a daň je splatná najednou za veškeré, během kalendářního měsíce vzniklé povinnosti nejdéle do 20. dne, a připadá-li na ten den neděle neb svátek, příštího všedního dne, příštího měsíce.

Při tuzemské výrobě koksu a briket rozhoduje ministr financí dle bližších ustanovení vykonávacího nařízení, zdali se daň platí z uhlí k této výrobě použitého neb z hotového výrobku.

Při cizozemském uhlí vzniká povinnost k zapravení daně dopravením přes hranice, a daň je splatná před vypravením z úředního celního řízení.

Až do zapravení daně ručí uhlí za daň, na něm váznoucí, bez ohledu na práva třetího; uhlí může býti zabaveno, nebude-li daň zapravena do 8 dnů po vyrozumění toho, kdo k zapravení daně jest povinen, a nehlásí-li se k uhlí nikdo, v 8 dnech od doby, kdy uhlí bylo přes hranice dopraveno.

Úkony podléhající dani z uhlí, dlužno finančnímu úřadu ohlásiti podle ustanovení vykonávacího nařízení.

Ministr financí je zmocněn naříditi, by ohlášení se stalo dle určitých skupin uhlí, jím vyhlášených.

Kterak se daň má zapraviti, stanoví vykonávací nařízení.

Pro vypočtení daně slouží za základ množství hlášené, není-li menší, nežli množství skutečné, které bylo úředně zjištěno v době, kdy povinnost k zapravení daně vznikla.

I. Osvobozeno od daně je za podmínek vykonávacím nařízením stanovených:

1. uhlí, kterého jest zapotřebí k dobývání, třídění a nakládání uhlí, uvnitř důlního podniku;

2. uhlí, které správa dolu z vlastní těžby a zdarma, nebo nejvýše za režijní ceny poskytuje zřízencům a osazenstvu dolu pro jejich vlastní potřebu domácí k topení;

3. uhlí cizozemské, které se obvodem státním proveze, nebo které se dříve než se stala daň splatnou, do ciziny vrátí;

4. uhlí, které z ciziny sebou vezou lokomotivy a parní lodi pro pohon vlastní.

II. Ministr financí se zmocňuje, by ohledně dovozu uhlí ze států, které také vybírají daň z uhlí, sjednal úmluvy, jimiž by se dvojitému zdanění uhlí zabránilo.

Nezapravené berní částky buďte dobyty způsobem, jaký je stanoven pro vymáhání zadrželých přímých daní.

O promlčení daně z uhlí platí ustanovení zákona ze dne 18. března 1878 č. ř. z. 31.

Kdo v tuzemsku uhlí těží, kdo spotřebuje uhlí v živnostenském podniku v množství, které přesahuje určitou výměru, ve vykonávacím nařízení stanovenou, neb uhlím ve velkém, t. j. na vagony a povozy obchoduje, je povinen, tento podnik do 3 týdnů po vyhlášení tohoto zákona a nový podnik, jakož i každou pozdější změnu v provozování 14 dnů dle bližších pravidel vykonávacího nařízení předem ohlásiti finančnímu úřadu.

Při ohlášení pozdějším, nebo dodatečném, je podnikatel povinen, dokázati závažnou příčinu, pro kterou ohlášení ve lhůtě předepsané nevykonal.

Podniky, na které se vztahuje ohlašovací povinnost v §u 16. stanovená, podléhají důchodkovému dozoru.

Zřízenci, tímto dozorem pověření, jsou oprávnění vstupovati do podniku ve dne kdykoliv a v jinou dobu, když je podnik v činnosti, prodlévati tam po dobu úředního jednání, kontrolovati úkony podléhající dani, požadovat od podnikatele, nebo jeho zástupce, vysvětlivky o veškerých okolnostech, které se týkají daně nebo na které se vztahuje ohlašovací povinnost (§§ 12., 16., 20.), nahlížeti do nařízených zápisův a jejich dokladů, činiti si z nich výpisy a žádati, by jim na stvrzenku byly vydány. Důchodkový dozor obmezuje se na ony části podniků, které mají význam pro záležitosti daně z uhlí.

K důlnímu podniku nebo dolu počítají se dle tohoto zákona veškeré budovy, zařízení a prostory, které jsou určeny k dobývání, třídění a nakládám uhlí.

Dle bližších ustanovení vykonávacího nařízení jsou povinni zaznamenávati:

1. podnikatelé těžby uhelné: těžbu a odbyt uhlí;

2. kdo v živnostenských podnicích uhlí spotřebují (§ 16.): příjem uhlí;

3. kdož uhlím ve velkém obchodují: příjem a odbyt uhlí;

Záznamy tyto musí býti pod dobu 3 let pro potřebu finančních úřadů chovány.

Veřejné dopravní podniky jsou povinny, dodávati dle bližších ustanovení vykonávacího nařízení finančnímu úřadu výkazy o dopravě uhlí včetně briket a koksu.

Podnikatelé dolů jsou povinni, vydat odběratelům o uhlí, které jim odevzdávají jinak, nežli prostřednictvím veřejných dopravních podniků, zvláštní stvrzenku o zdanění dle bližších pravidel vykonávacího nařízení.

Byl-li podnikatel dolu pro zkrácení daně z uhlí pokutován, může finanční úřad podle bližších ustanovení vykonávacího nařízení zostřiti ustanovení §§ů 12., 16. a 17. a zavésti na útraty podnikatelovy stálý důchodkový dozor.

Přestupky tohoto zákona se stíhají, se změnami v tomto zákoně stanovenými, podle důchodkového trestního zákona.

Ustanovení důchodkového trestního zákona o nejvyšší výměře peněžitých trestů mají platnost jen tehdy, když místo částky, převyšující tuto výměru, uloží se trest vězení.

Kdo buď vůbec nevyhoví předpisům tohoto zákona o povinných záznamech neb záznamy ty vykoná nesprávně neb neúplně, pokutuje se, pokud se tento přestupek nestíhá podle trestního důchodkového zákona trestem těžším, obnosem od 100-1000 K.

Tato pokuta se může uložiti nejen podnikateli neb jeho zástupci, ale i těm zřízencům, kteří opominutí toto zavinili.

Stejnému trestu podléhají zřízenci dopravních podniků, kteří v mezích svojí působnosti opomenuli učiniti ohlášení uložené těmto podnikům podle §u 20., nebo kteří tak učinili v podstatných směrech neúplně nebo nesprávně, nebo kteří porušením svých povinností ohlášení toto zcela, nebo z části znemožnili.

Nejmenší výměra peněžitých trestů, nebo částek, na jejichž složení se podle důchodkového trestního zákona povoluje upuštění od trestního řízení, stanoví se částkou 1000 K, byla-li daň zkrácena, a jinak obnosem 100 K.

V případech, kde se podle důchodkového trestního zákona uloží jako zostření trest vězení, nelze uložený trest pod zákonnou nejmenší sazbu zmírniti.

Kdo v den, kdy zákon tento nabyl účinnosti, má zásoby uhlí včetně briket a koksu v množství větším, než 100 q, jest povinnen je dodatečně zdaniti dle bližších ustanovení vykonávacího nařízení.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. července 1919.

Ministru financí se ukládá, by zákon tento v dohodě s ministrem veřejných prací, obchodu a železnic provedl.

V Německu byl již v roce 1917 vydán zákon, kterým se zdaňuje veškeré v tuzemsku vytěžené a z ciziny dovezené uhlí. Daní jest postiženo jak uhlí, které se z československého státu do Německa vyváží, tak i uhlí, které se z Německa k naší spotřebě dováží, a tím způsobem uložena byla na naší spotřebu uhelnou poplatnost ve prospěch Německa, která dosahuje veliké výše. Tento stav postřehla i bývalá vláda rakouská a chystala proto v roce 1918 zavedení obdobného zákona o zdanění uhlí, který by byl ovšem postihl převážně těžbu uhelnou v zemích českých. Politický převrat způsobil, že osnova již připravená, nedospěla k projednání. Německo-Rakousko však tento plán převzalo a hodlá zavésti samo daň z uhlí, která za daných poměrů může znamenati převážně jen daň na dovoz uhlí, a to opět z velké části na uhlí z československého státu. Stal by se tedy náš stát poplatným i na druhou stranu. Jediným východiskem z této situace je, bychom zavedli svoji vlastní daň z uhlí. Poněvadž do německo-říšského zákona o dani z uhlí bylo, již v očekávání obdobné rakouské daně z uhlí, pojato ustanovení, že ohledně dovozu uhlí ze států, které také vybírají daň z uhlí, možno učiniti úmluvy k zamezení dvojího zdanění, je dána možnost, vývoz uhlí do Německa vyrovnat ohledně daně s dovozem uhlí z Německa a to tím spíše, že tento dovoz i vývoz jsou přibližně na stejné výši. Na Německo-Rakousko bude působiti zavedení českosloslovenské daně z uhlí, stane-li se tak ovšem co nejdříve, asi v tom směru, že Německo-Rakousko od pojatého úmyslu upustí, bude-li chtíti zameziti, by spotřeba jeho nebyla dvojnásob zatížena.

Dále je nesporno, že velké bohatství na mineraliích, které jest uloženo v československé půdě, musí být považováno za vlastnictví státu jakožto celku, a je tudíž záhodno, učiniti opatření, by stát na výnosu tohoto bohatství měl přiměřený podíl.

Tato myšlenka, co se uhlí týče, není nová. Již v roce 1889 podal dr. Julius Grégr návrh na zemském sněmu českém, by na uhlí v království Českém dobyté byl uložen zemský poplatek, který by však za uhlí v zemi spotřebované opět nahražen byl; inž. Kaftan v letech 1895, 1897, 1899 v každém zasedání sněmovním činil návrh, by na uhlí v Čechách dobyté uložen byl zemský poplatek, který by z uhlí spotřebovaného v královstvích a zemích, v bývalé říšské radě zastoupených, zpět nahražen byl. Když rakouská vláda k těmto návrhům, které v podstatě směřovaly k zavedení vývozního cla, zaujala odmítavé stanovisko (1900), rozšířil inž. Kaftan svoji akci tím, že v létech 1900, 1901 a 1907 podal návrhy, by země sama převzala veškeré v zemi vytěžené uhlí ku prodeji. Úprava hospodářství s uhlím byla též předmětem návrhu (1900) něm. poslanců Opitze a Pachera, a dávkou z uhlí zabýval se též posl. Prášek ve svém dobrozdání z roku 1906. Ke skutečnému výsledku se však otázka zdanění uhlí přiblížila až teprve zmíněnou již osnovou vlády rakouské z roku 1918.

Nehledě k tomu, že daň na uhlí, byla-li by omezena na vývozní clo, stížila by nepochybně naše stanovisko při obchodních smlouvách, nevyhovovala by ta forma daně rozhodně také zásadě, že daň má býti podílem státu na přirozeném bohatství říše. Po stránce hospodářské nutno předem poukázati k tomu, že uhlí jest předmětem hromadné výroby soustředěné na průměrně malém počtu míst, a že proto je zaručen nejen velký výtěžek daně, ale i náležitá úspornost při jejím vybírání.

Zbývá snad otázka, nebude-li zavedení daně z uhlí rušivě účinkovati na národní hospodářství. Lze sice očekávati, že zavedení daně bude míti za následek podražení uhlí, ale je také notoricky známo, že zdražování uhlí od mnohých let nezadržitelně postupuje takovým způsobem, že i poměrně značná daň je vůči němu nepatrná.

Protože však daň z uhlí současně posílí vliv státní správy na hospodářství uhlím, možno též očekávati, ze stát bude moci důrazněji, než dosud, uplatňovati v zájmu všeobecném svůj vliv na stlačování cen, takže není vyloučeno, že přechodné zdražení uhlí bude tím vyváženo.

K finanční stránce navržené daně dlužno posléze podotknouti, že dnešní ohromné potřeby státní, jež se docela vymykají porovnání s poměry předválečnými, vyžadují též úhrady mimořádného rázu. A k tomu účelu je daň z uhlí v každém směru způsobilá.

V zemích československého státu vydala těžba uhelná v roce 1914 přibližně 240,000.000 q hnědého uhlí a 140,000.000 q kamenného uhlí, dohromady 380,000.000 q. Značná část byla určena pro ostatní země bývalého Rakousko-Uherska i pro tehdejší celní cizinu, a také v budoucnosti půjde přebytečná část těžby, třeba by byla daní zatížena, do ciziny, takže stát ve formě daně za vyvezené uhlí bude míti přímý podíl na tomto vývozu.

Daň z uhlí má býti vyměřena sazbou 20%ní z ceny již také z toho důvodu, aby byla paralisována daň stejné výše v Německu.

Při této sazbě a počítáme-li nynější ceny z dolu průměrně obnosem 3.50 K za 1q hnědého a 9 K za 1q kamenného uhlí, obnášel by výtěžek při shora uvedené, ovšem předválečné těžbě 420,000.000 K; při dnešní těžbě 750.000 q denně, tudíž ročně při 300 pracovních dnech 225,000.000 q, již podle hořejšího poměru možno rozvrhnouti na 150,000.000 q hnědého a 80,000.000 q kamenného uhlí, možno počítati s výtěžkem na 250,000.000 K.

Cifry dovozu uhlí nejsou za stávajících přechodních poměrů směrodatné; poněvadž však dovoz uhlí odpovídá přibližně našemu vývozu uhlí do Německa, který, jak již v úvodě zmíněno, bude pravděpodobně v ohledu daňovém předmětem vyrovnání, možno považovati dovoz uhlí v ohledu výtěžku dané za bezvýznamný.

Navržená osnova zákona jest tak konstruována, aby poplatníkům způsobeny byly co nejmenší obtíže a aby způsob vybírání daně byl co nejjednodušší a nevyžadoval žádného nového aparátu. Základem pro výměru daně při tuzemském uhlí budou toho času nynějš ceny úřední, každému těžaři známé; pouze subsidiárně, když by nebylo cen úředně stanovených, nastoupily by skutečné ceny prodejní jako základ pro vyměření daně; ceny nákupní, závislé od zjištění trhové smlouvy, budou rozhodny jen při dovozu. Přenesením rozhodnutí na horní úřady je o to postaráno, by případné spory o cenu prodejní a nákupní byly řešeny co nejjednodušeji a s náležitou objektivitou.

Vyhražením podílu na zisku meziobchodním (§ 8.) je postaráno o to, by při syndikátech, koncernech a jiných sdruženích rázu obchodního nebyla obcházena daň tím způsobem, že by zisk těžařův byl přesunut na spojeného s ním obchodníka.

Pro otázku (§ 10.) ponechanou k rozhodnutí vykonávacímu nařízení, zda při koksu a briketách zdaniti se má uhlí neb hotový výrobek, budou směrodatnými poměry výrobní (hutní a plynárenský koks, brikety z uhlí černého neb hnědého, pro vývoz atd).

Zapravování daně (§ 13.) bude zařízeno způsobem co nejpohodlnějším (složními lístky, žírem bankovním, za celý měsíc najednou).

Řada osvobození od daně (§ 14.) má zabrániti každému ostří nové daně, jež by mohlo býti pokládáno za nespravedlivé. Důchodkový dozor pohybuje se v obvyklých mezích, evidence spotřeby uhelné u velkých objektův a obchodníkův uhlím ve velkém má zameziti pokoutní obchod z dolů na uvedené velké spotřebitele.

Ustanovení trestní, pokud obsahují odchylky od důchodkového trestního zákona, vysvětlují se zastaralostí jmenovaného zákona (z roku 1835).

Ustanovení o dodatečném zdanění zásob jest nutné proto, by zamezeno bylo přílišnému shonu po uhlí do doby, kdy vejde zákon v platnost, a poruchám ve veřejném zásobování uhlím, které by tímto shonem nutně byly vyvolány.

Osnova budiž přikázána finančnímu výboru s tím, aby podal o ní zprávu ve lhůtě 8 dnů.