Zasedání Národního shromáždění československého roku 1919.

Tisk 994.

Odpověď

ministra financí na dotaz členů Národního shromáždění Buřívala, Pelikána a Kopečka o zřízení a řádném upravení celních úřadů v pohraničních stanicích československé republiky (č. tisku 840).

Podle § 27. průvodního nařízení k zákonu o celní sazbě mají celní úřady pohraniční zboží, jehož prohlídka vyžaduje mnoho času, nebo jest obtížná, tak že provedení její dopravu stěžuje, nebo pravidelné službě celní překáží, nebo nemůže býti důkladně provedena, - poukazovati na celní úřady vnitrozemské k dalšímu řízení.

V době před válkou praktikovala se tato zásada tak, že se zboží, jež clu nepodléhalo, odbavovalo pravidelně již na hranici, i když bylo určeno do místa, kde byl celní úřad. Ostatní zboží odbavovalo se na hranici jen tehdy, když při další dopravě nemohlo přijíti k celnímu úřadu vnitrozemskému, nebo šlo-li o zboží, jehož tarifování nevyžadovalo zvláštních znalostí, přístrojův a podobného. V těchto případech bylo však podmínkou, že buď zasílatel ustanovil v nákladním listu, by zboží bylo odbaveno na hranici, nebo že dopravní podnik učinil návrh na odbavení.

Zákonem ze dne 20. února 1919 č. 97 sb. z. a n. bylo prohlášeno území československého státu za samostatné celní území. Kdežto na hranicích říšskoněmeckých byly celní úřady vybudovány, nebylo takových úřadů vůči státům, vzniklým na území bývalého Rakousko-Uherska (německému Rakousku, Uhrám, Polsku), a musily býti na rychlo zřizovány, poněvadž odklad přinášel nám značný úbytek celních příjmů tím, že se zboží z ciziny, zejména z Německa, dopravovalo do Rakouska a tam proclívalo. Odtud přicházelo pak zboží k nám jako zboží domácího původu, nebo proclené. Nehledíc k tomuto důvodu, bylo bezpodmínečně nutné osamostatniti naše území vzhledem k operacím, souvisícím s ozdravěním naší valuty. Poukazuji jen k tomu, kdyby nebylo celní hranice proti Rakousku, že by se k nám bankovky 1 a 2 korunové hrnuly a na druhé straně cizí valuty od nás odplývaly. Dnes je tomu skoro zabráněno.

Při zřizování nových celních úřadů narazila správa finanční na značné obtíže, jednak místního rázu, jednak osobní.

Bylo nutno zříditi v několika dnech železniční celní úřady v Horním Dvořišti, v Nových Hradech, Suchdole, ve Veselí nad Lužnicí, Slavonicích, Znojmě, v Šatově, v Hrušovanech u Znojma, v Hevlíně, Novém Sídle, v Mikulově a Břeclavě, přikázati jim potřebné síly a vypraviti je nejnutnějšími pomůckami. Nemalé obtíže spočívají v tom, že dotčené nádražní stanice nejsou vybudovány tak, aby celní řízení mohlo býti v nich bez závady prováděno, a nezbylo tudíž finanční správě nic jiného, než naříditi, by zboží bylo pokud možno poukazováno ke konečnému odbavení na vnitrozemské úřady, neměla-li býti doprava dotčenými stanicemi úplně podvázána. Poukazuji také k tomu, ze bylo nutno, zavésti z důvodů politických na hranici přísnou kontrolu osob přijíždějících do našeho území a je opouštějících, a zříditi k tomu účelu zvláštní kontrolní stanice pasů, které pro sebe zabraly místnosti, jichž by jinak mohlo býti použito k celním účelům.

Řádnému organisování celních úřadů překáží skutečnost, že hranice našeho státu nejsou dosud právně určeny a zajištěny. Zřízení celních úřadů je posud prozatímní, a finanční správa nemůže se pouštěti do zařízení, v nynější době nákladných, nemajíc jistoty, že celní úřady zůstanou definitivně v oněch místech, kde prozatím jsou. Poukazuji pouze k celnímu úřadu ve Veselí n. L., který tam byl zřízen jen z toho důvodu, že stanice v Suchdole naprosto nevyhovuje, a že, jakmile se poměry jen poněkud ustálí, bude nutno, přikročiti ke zřízení celního úřadu ve Cmuntu.

Obtíže osobní, s nimiž bylo finanční správě při zřizování nových celních úřadů zápasiti, byly nemalé. Finanční správa bývalého Rakouska přijímala, poukazujíc k tomu, že pohraniční celní úřady jsou v zájmové sféře německé, mnoho úředníků národnosti německé, a za války zastavila přijímání uchazečů do celní služby úplně. Po převratu měli jsme celních úředníků vůbec málo, a české národnosti zvláště. Mimo to nebyli celní úředníci národnosti německé vždy úplně spolehliví, takže finanční správa musela přikazovat úředníky české národnosti, jí k disposici jsoucí, ke kontrole činnosti úřadův obsazených úředníky národnosti německé. Zbyl tudíž finanční správě nepatrný celkem zlomek celních úředníků, s nimiž se mohlo při zřizování nových celních úřadů disponovati.

Finanční správa přikročila sice hned ku příjímání celních praktikantů do celní služby, aby nejnaléhavějším potřebám pomohla, avšak takové neškolené síly nepracují a nemohou ani pracovati rychle, a zejména ne přesně, protože služba celní vyžaduje dlouholetých zkušeností. Finanční správa věnovala a věnuje nově zřízeným úřadům plnou pozornost a jsou to zejména celní úřady ve Znojmě a Břeclavě, kterým se nové síly - nejen praktikanti, nýbrž i vyškolení úředníci - přikazují. Finanční správa se snaží, aby přesné a rychlé odbavování zboží zajistila, a vyhověla pokud možno všem oprávněným požadavkům kruhů obchodních. Nebylo opominuto nic, co se v poměrně krátké době dalo zaříditi, ba stalo se i více, než bylo lze očekávati, uvážíme-li, že před válkou, kdykoli šlo o zřízení nového celního úřadu s působností místně omezenou, činily se přípravy aspoň rok před zřízením takového úřadu.

Že nastaly sem tam poruchy, nezavinila finanční správa, nýbrž kruhy, které zboží v cizině z důvodů spekulačních a jiných zakoupily, a daly si bez povolení dovozního a bez zajištění přídělu valuty poslati. Tímto postupem nahromadilo se mnoho zboží u celních úřadů zbytečně, a ztížila se veškerá celní manipulace.

V Praze dne 7. května 1919.

Ministr financí:

Dr. Al. Rašín v. r.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP