Podle § 27. průvodního nařízení
k zákonu o celní sazbě mají celní
úřady pohraniční zboží,
jehož prohlídka vyžaduje mnoho času, nebo
jest obtížná, tak že provedení
její dopravu stěžuje, nebo pravidelné
službě celní překáží,
nebo nemůže býti důkladně provedena,
- poukazovati na celní úřady vnitrozemské
k dalšímu řízení.
V době před válkou praktikovala se tato zásada
tak, že se zboží, jež clu nepodléhalo,
odbavovalo pravidelně již na hranici, i když
bylo určeno do místa, kde byl celní úřad.
Ostatní zboží odbavovalo se na hranici jen
tehdy, když při další dopravě nemohlo
přijíti k celnímu úřadu vnitrozemskému,
nebo šlo-li o zboží, jehož tarifování
nevyžadovalo zvláštních znalostí,
přístrojův a podobného. V těchto
případech bylo však podmínkou, že
buď zasílatel ustanovil v nákladním
listu, by zboží bylo odbaveno na hranici, nebo že
dopravní podnik učinil návrh na odbavení.
Zákonem ze dne 20. února 1919 č. 97 sb. z.
a n. bylo prohlášeno území československého
státu za samostatné celní území.
Kdežto na hranicích říšskoněmeckých
byly celní úřady vybudovány, nebylo
takových úřadů vůči
státům, vzniklým na území bývalého
Rakousko-Uherska (německému Rakousku, Uhrám,
Polsku), a musily býti na rychlo zřizovány,
poněvadž odklad přinášel nám
značný úbytek celních příjmů
tím, že se zboží z ciziny, zejména
z Německa, dopravovalo do Rakouska a tam proclívalo.
Odtud přicházelo pak zboží k nám
jako zboží domácího původu, nebo
proclené. Nehledíc k tomuto důvodu, bylo
bezpodmínečně nutné osamostatniti
naše území vzhledem k operacím, souvisícím
s ozdravěním naší valuty. Poukazuji
jen k tomu, kdyby nebylo celní hranice proti Rakousku,
že by se k nám bankovky 1 a 2 korunové hrnuly
a na druhé straně cizí valuty od nás
odplývaly. Dnes je tomu skoro zabráněno.
Při zřizování nových celních
úřadů narazila správa finanční
na značné obtíže, jednak místního
rázu, jednak osobní.
Bylo nutno zříditi v několika dnech železniční
celní úřady v Horním Dvořišti,
v Nových Hradech, Suchdole, ve Veselí nad Lužnicí,
Slavonicích, Znojmě, v Šatově, v Hrušovanech
u Znojma, v Hevlíně, Novém Sídle,
v Mikulově a Břeclavě, přikázati
jim potřebné síly a vypraviti je nejnutnějšími
pomůckami. Nemalé obtíže spočívají
v tom, že dotčené nádražní
stanice nejsou vybudovány tak, aby celní řízení
mohlo býti v nich bez závady prováděno,
a nezbylo tudíž finanční správě
nic jiného, než naříditi, by zboží
bylo pokud možno poukazováno ke konečnému
odbavení na vnitrozemské úřady, neměla-li
býti doprava dotčenými stanicemi úplně
podvázána. Poukazuji také k tomu, ze bylo
nutno, zavésti z důvodů politických
na hranici přísnou kontrolu osob přijíždějících
do našeho území a je opouštějících,
a zříditi k tomu účelu zvláštní
kontrolní stanice pasů, které pro sebe zabraly
místnosti, jichž by jinak mohlo býti použito
k celním účelům.
Řádnému organisování celních
úřadů překáží skutečnost,
že hranice našeho státu nejsou dosud právně
určeny a zajištěny. Zřízení
celních úřadů je posud prozatímní,
a finanční správa nemůže se pouštěti
do zařízení, v nynější
době nákladných, nemajíc jistoty,
že celní úřady zůstanou definitivně
v oněch místech, kde prozatím jsou. Poukazuji
pouze k celnímu úřadu ve Veselí n.
L., který tam byl zřízen jen z toho důvodu,
že stanice v Suchdole naprosto nevyhovuje, a že, jakmile
se poměry jen poněkud ustálí, bude
nutno, přikročiti ke zřízení
celního úřadu ve Cmuntu.
Obtíže osobní, s nimiž bylo finanční
správě při zřizování
nových celních úřadů zápasiti,
byly nemalé. Finanční správa bývalého
Rakouska přijímala, poukazujíc k tomu, že
pohraniční celní úřady jsou
v zájmové sféře německé,
mnoho úředníků národnosti německé,
a za války zastavila přijímání
uchazečů do celní služby úplně.
Po převratu měli jsme celních úředníků
vůbec málo, a české národnosti
zvláště. Mimo to nebyli celní úředníci
národnosti německé vždy úplně
spolehliví, takže finanční správa
musela přikazovat úředníky české
národnosti, jí k disposici jsoucí, ke kontrole
činnosti úřadův obsazených
úředníky národnosti německé.
Zbyl tudíž finanční správě
nepatrný celkem zlomek celních úředníků,
s nimiž se mohlo při zřizování
nových celních úřadů disponovati.
Finanční správa přikročila
sice hned ku příjímání celních
praktikantů do celní služby, aby nejnaléhavějším
potřebám pomohla, avšak takové neškolené
síly nepracují a nemohou ani pracovati rychle, a
zejména ne přesně, protože služba
celní vyžaduje dlouholetých zkušeností.
Finanční správa věnovala a věnuje
nově zřízeným úřadům
plnou pozornost a jsou to zejména celní úřady
ve Znojmě a Břeclavě, kterým se nové
síly - nejen praktikanti, nýbrž i vyškolení
úředníci - přikazují. Finanční
správa se snaží, aby přesné a
rychlé odbavování zboží zajistila,
a vyhověla pokud možno všem oprávněným
požadavkům kruhů obchodních. Nebylo
opominuto nic, co se v poměrně krátké
době dalo zaříditi, ba stalo se i více,
než bylo lze očekávati, uvážíme-li,
že před válkou, kdykoli šlo o zřízení
nového celního úřadu s působností
místně omezenou, činily se přípravy
aspoň rok před zřízením takového
úřadu.
Že nastaly sem tam poruchy, nezavinila finanční
správa, nýbrž kruhy, které zboží
v cizině z důvodů spekulačních
a jiných zakoupily, a daly si bez povolení dovozního
a bez zajištění přídělu
valuty poslati. Tímto postupem nahromadilo se mnoho zboží
u celních úřadů zbytečně,
a ztížila se veškerá celní manipulace.