S radostí i hrdostí čtli jsme prvou úřední
zprávu o světovém míru. Naše
státní svoboda, jež ve skutečnosti trvá
od 28. října m. r., v míru tom proklamuje
se i mezinárodním aktem diplomatickým, a
co více ještě: tento mír vedle jiných
států prohlašuje výslovně i náš
stát sám na důkaz, že jsme národem
vítězným právě tak, jako Francie,
Anglie, Severní Amerika a všechny ostatní státy
dohody.
Naproti tomu zprávy třeba neoficiální
o hranicích naší republiky s Polskem, které
nás docházejí v posledních chvílích
z Paříže, nás přímo lekají.
Podstatou jejich jest, že hranice Tešínska mají
býti změněny k naší škodě.
Jestliže jsme byli bolestně dotčeni, nečtli-li
jsme v mírové smlouvě nic o českých
obcích v Kladsku, které bylo české
koruně odcizeno Pruskem roku 1742, cit, který se
v nás vzmáhá při posledních
zprávách z Paříže, není
již pouhou bolestí, neboť slezské území,
které se nám podle zpráv zamýšlí
odníti, jest v našem držení již po
dobu 600 let. K takovému zcizení naší
vlastní půdy bychom ovšem nikdy dobrovolně
svoliti nemohli a nesvolili a podobný akt nikdy bychom
nemohli uznati a neuznali za právo, a do Střední
Evropy, která přece chce, má i musí
býti územím vzájemné důvěry
a všeobecného pokoje a míru, byl by zasazen
ferment právě opačný. Na podobné
zcizení Slezska pohlíželi bychom jako na druhé
dělení jeho s tím rozdílem ovšem,
že roku 1742 rozdělilo a zcizilo je české
koruně nepřátelské Prusko a roku 1919
že by je dělili a zcizovali česko-slovenské
republice vlastní přátelé. Nejen jako
Češi, ale především jako lidé
byli by zasaženi všichni obyvatelé Těšínska,
již nechtějí býti odtrženi od česko-slovenské
republiky, již by jinak byli zklamáni v pevné
víře v spravedlnost a právo, za něž
se tolik obětovali naší hrdinní legionáři
v Rusku na Sibiři, ve Francii i v Italii i celý
národ doma za čtyřletého utrpení.
Chtěla-li by se nám vzíti dráha Bohumínsko-Košická,
bylo by to tolik, jako odříznouti mateřské
země České od sesterského Slovenska,
chtěla-li by se nám vzíti sebe menší
část uhelné pánve Karvínské,
znamenalo by to tolik, jako ohroziti průmyslovou výrobu
celé republiky a tím ohroziti její hospodářský
vývoj a zdar vůbec. A státní rozpočet
právě podaný přímo varuje hrozivě,
aby se našemu státu jakkoli podvazovala možnost
hospodářského rozkvětu. Opakujeme
zde proto, co jsme prohlásili ve své odpovědi
na prvé poselství našeho presidenta, že
jen jako historický celek úplně celý
a neztenčený můžeme se přihlásiti
k plné odpovědnosti za vývoj budoucí,
jakož i převzíti na sebe možnost i povinnost
všelikých závazků rázu hospodářského.
Podepsaní tudíž táží se
vlády:
1. Jest vláda hotova ihned bez průtahu podati Národnímu
shromáždění zprávu o pravém
stavu věcí v Paříži, pokud se
týče Těšínského Slezska?
2. Jest hotova ihned tento náš dotaz oznámiti
do Paříže našim mírovým
zástupcům, aby mohli jej oznámiti i ostatním
mírovým činitelům?