Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Podle usnesení Národního shromáždění se nařizuje:

Z vína všeho druhu v láhvích, jehož cena za 0.7 litrů činí více než 10 K, platí se zvláštní dávka ve výměře jedné koruny z každé načaté částky pěti korun.

Dávka se řídí podle prodejní ceny, jeli víno určeno k prodeji, a podle nákupní ceny, je-li víno určeno k vlastní spotřebě.

Do ceny se počítají všechny příplatky, které si prodávající vymínil, a za srážku se uznávají pouze zálohy na láhve, pokud jsou stanoveny v přiměřené výši, a dávka podle tohoto zákona příslušející.

Nejde-li ani o cenu prodejní, ani o cenu nákupní, nedají-li se tyto ceny zjistiti, neb jsou-li nižší, než obvyklá cena obchodní, řídí se dávka podle této ceny.

Zdá-li se finančnímu úřadu cena, kterou strana béře za základ k dávce, příliš nízkou, a nepřistoupí-li strana na požadavek finančního úřadu, rozhodne o ceně politický úřad podle bližších ustanovení vykonávacího nařízení.

Je-li cena, na kterou uzná politický úřad, o víc než jednu pětinu vyšší nežli cena, kterou uplatňovala strana, pokládá se rozdíl za zkrácení důchodku, které tvoří těžký důchodkový přestupek.

Za láhve podle tohoto zákona pokládají se mimo láhve obvyklého tvaru též veškeré obaly, v nichž víno se spotřebiteli podává.

Zaplatiti dávku jest povinen:

1) kdo víno v láhvích odebírá z ciziny, není-li určeno pro volné skladiště (§ 8);

2) kdo víno do láhví stáčí;

3) kdo víno z volného skladiště (§ 8) vydává;

4) kdo cenu vína láhvového berními známkami (§ 7) již opatřeného, chce zvýšiti.

Dávku dlužno zapraviti:

v případě 1.): před vypravením z úředního celního řízení;

v případě 2.): neprodleně po skončeném stáčení, a jde-li o víno, které před upotřebením musí býti delší dobu v láhvích uloženo, aby se stalo k obchodu způsobilým, tenkráte, když uložení toto jest skončeno;

v případě 3.): dříve než víno volné skladiště opustí;

v případě 4.): doplněním berních známek dříve, než se víno dá do prodeje.

Za podmínek ve vykonávacím nařízení stanovených jest osvobozeno od dávky:

1 ) víno, které se podává v otevřených láhvích, obsahují-li tyto láhve nejvýše 1/4 litru a nejsou-li opatřeny žádným označením poukazujícím na původ, druh a cenu vína;

2) víno vzorkové;

3) víno do ciziny vyvážené;

4) víno léčebné.

Dávka se zapravuje nalepením zvláštních berních známek, které lze u úřadů, ve vykonávacím nařízení určených, koupiti.

Víno, této dávce podléhající, smí býti podáváno jen v láhvích, které jsou opatřeny berními známkami, nalepenými podle způsobu, ve vykonávacím nařízení stanoveného.

Berní známky musí býti na láhvích chovány neporušeny tak dlouho, dokud obsah láhví nebyl spotřebován, a musí býti dříve, než se láhví použije k novému naplnění vínem této dávce podléhajícím, odstraněny.

Ministr financí je zmocněn povoliti za podmínek, stanovených ve vykonávacím nařízení, volná skladiště, v nichž víno, tomuto zákonu podléhající, může býti bez ustanovených berních známek ukládáno.

Ministr financí jest zmocněn, naříditi všeobecně, nebo v jednotlivých případech, že určité druhy vína, jehož cena přesahuje výměru v § 1. stanovenou, smějí být uváděny do obchodu v malém výhradně v láhvích.

Víno, podléhající tomuto zákonu, které buď vůbec není opatřeno berními známkami, nebo jest jimi opatřeno jen v míře o víc než o jednu pětinu nižší, nežli odpovídá jeho ceně (§ 3), nebo berními známkami, které nejsou nalepeny nařízeným způsobem anebo jsou padělány, nebo po druhé použity, podléhá propadnutí bez zřetele, komu náleží a zda-li se proti určité osobě zavede důchodkové trestní řízení.

Kupující není povinen zaplatiti za víno cenu větší, než která odpovídá správně použitým berním známkám a náhradě za tyto známky.

Propadnutí vína lze zabrániti dodatečným nalepením berních známek, dokud přestupek nebyl ještě úředně zjištěn.

Víno v láhvích, které jest v živnostech obchodních a výčepních, musí býti opatřeno berními známkami, jež odpovídají cenníkům v živnosti vyloženým.

Nezapravených dávek budiž dobyto způsobem, jaký jest ustanoven pro vymáhání zadržených přímých daní.

O promlčení platí ustanovení zákona ze dne 18. března 1878 Z. Ř, č, 31.

Veřejné dopravní podniky jsou povinny ohlásiti finančnímu úřadu každou zásilku vína v láhvích, podle ustanovení vykonávacího nařízení.

Kdo po živnostensku vyrábí nebo prodává víno v láhvích, je povinen tento podnik do 3 týdnů po vyhlášení tohoto zákona a nový podnik, jakož i každou pozdější změnu v provozování 14 dnů napřed ohlásiti finančnímu úřadu, podle bližších ustanovení vykonávacího nařízení.

Při ohlášení pozdějším, nebo dodatečném, je podnikatel povinen, dokázati závažnou příčinu, pro kterou ohlášení ve lhůtě stanovené nevykonal.

Výrobce vína šumivého a vůbec vína, které musí býti delší dobu uloženo v láhvích, nežli jest způsobilé k prodeji, podléhá zvláštním povinnostem co do ohlášení podniku, vedení zápisův, a vydávání vína podle bližších ustanovení vykonávacího nařízení.

Kdo po živnostensku vyrábí, nebo prodává víno v láhvích, podroben jest důchodkovému dozoru.

Zřízenci, tímto dozorem pověření, jsou oprávněni, ve dne kdykoliv a jindy, když je podnik v činnosti, do obchodních a s nimi spojených místností vstupovati, zásoby vína láhvového prohlížeti, do účtů, cenníků, dopravních listin a nařízených zápisů nahlížeti a výpisy si činiti.

Strana jest povinna, zřízencům těmto potřebné vysvětlení podati a pomocné práce vykonati.

Přestupky tohoto zákona stíhají se, se změnami v tomto zákoně stanovenými, podle důchodkového trestního zákona.

Kdo víno opatří padělanou, nebo již jednou použitou berní známkou, nebo víno takovu známkou opatřené, ve svém držení chová, ačkoliv o této okolnosti věděl, nebo podle svého zaměstnání při náležité pozornosti vědomost míti měl, pak kdo víno, které mělo býti opatřeno berní známkou, bez náležité berní známky uschová, převezme, zcizí, nebo jiným způsobem rozšiřuje, dopouští se těžkého důchodkového přestupku.

Kdo má zásoby této dávce podléhajícího vína, jest povinnen je do 14 dnů potom, kdy zákon tento nabyl účinnosti, avšak dříve než se vína použije k prodeji neb spotřebě, opatřiti příslušnou berní známkou.

Víno, které již dříve, než zákon tento nabyl účinnosti, bylo odevzdáno k dopravě veřejným dopravním podnikům, musí býti berními známkami opatřeno hned po převzetí.

U šumivého vína, které bylo opatřeno berními známkami podle zákona ze dne 2. února 1914 Z. Ř. č. 40., stačí zapraviti pouze zbytek, scházející do sumy příslušné zvláštní dávky.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. července 1919.

Tímto dnem pozbývá platnosti zákon o dani ze šumivých vín ze dne 2. února 1914 Z. Ř. č. 40.

Ministru financí se ukládá, by tento zákon provedl, a to při § 3. v dohodě s ministrem vnitra a při § 13. v dohodě s ministrem železnic, s ministrem pošt a telegrafů a s ministrem obchodu.

Navržený zákon tvoří doplněk k navrženému zároveň zákonu o všeobecné dani nápojové, jejímž hlavním předmětem jest víno.

Zákon o zvláštní dávce z vína láhvového má za účel, postihnouti vyšší dani víno vyšší kvality a ceny, jaké se zpravidla podává v láhvích, tedy zvláště také víno šumivé. Šumivé víno je v zemích bývalého Rakouska podrobeno podle zákona z 2. února 1914. č. ř. z. 40., zvláštní daní v částce 80 hal. za 1/l láhev hroznového a 20 hal. za 1/l láhev ovocného šumivého vína. Bývalá Rakouská vláda chystala r. 1918 osnovu, podle které sazby tyto měly býti zvýšeny na 5 K u vína hroznového a 80 hal. u vína ovocného; osnova tato nebyla pro politický převrat uskutečněna, ale německé Rakousko provedlo r. 1919 zákon, podle něhož se zdaňuje víno šumivé z hroznů v ceně do 10 K částkou 3 K, do 14 K částkou.4 K, za každých dalších 6 K až do 40 K částkou vždy o 2 K stoupající a nad to za každých 10 K o 3 K více. V Uhrách (včetně Slovenska) daň ze šumivého vína zavedena nebyla.

Není pochyby, že nynější daň ze šumivého vína (při sazbě 80 h) právě pro nepřiměřenou nepatrnost této sazby není udržitelná. Ale také jest jisto, že není žádného důvodu, aby víno šumivé bylo proti ostatnímu vínu láhvovému, které dosud zvláštní dani nepodléhá, hůře postaveno, a to tím spíše, že ve státě československém je značný, zvláště do budoucnosti nadějný průmysl výroby šumivého vína (hroznového).

Navržená osnova byla tedy zbudována na těchto zásadách:

1. Zvláštní dávka se platí vedle všeobecné daně nápojové, a to nalepováním berních známek.

2. Dávce je podrobeno veškeré víno láhvové, včetně vína šumivého, a bez rozdílu, zdali jde o víno z hroznů, nebo z jiného ovoce, neb o víno umělé.

3. Dávka činí 20% z ceny počítané v rozpětí 5korunovém, je tedy podstatně nižší, nežli sazby německo-rakouské.

4. Dávka se vyměřuje z cen prodejních, za které přechází víno přímo na spotřebitele, a zachycuje tedy také veškeré přirážky k původní ceně, které se obvykle v zábavních místnostech vybírají.

5. Dávka počítá se teprve při ceně 10 K za 0.7 l vína; stihá tedy také při nynějších velmi vysokých cenách teprve víno specialitní, kterýžto poměr se při pokesu cen, který v dohledné době nutně nastane, podstatně zlepší. Mimo to je osvobozeno od dávky víno, určené pro vývoz, víno vzorkové, víno čepované v otevřených 1/4 l nádobách a víno léčivé.

Ze zásad těchto je zřejmo, že dávka navržená je rázu čistě přepychového a že nezatěžuje výrobu, neb obchod, nýbrž že stihne konsumenta, a to v okamžiku, když přináší náklad pro osobní požitek, obvyklou míru přesahující, a když je tedy appel na jeho obětavost pro státní pokladnu zvláště na místě. Mimo to je osnova tak konstruována, že vybíráním dávky nevzejdou ani poplatníkům, ani finančním úřadům žádné obtíže, a že také kontrola důchodková bude takřka automatická.

Co se výnosu týče, tu schází základ pro přesný výpočet. Pro bývalé Rakousko byl výnos daně ze šumivého vína pro rok 1918/19 rozpočten na 1,000.000 K; na Slovensku, jak již řečeno, se daň podobná nevybírala.

Počítá-li se, že na české země připadlo asi 300.000 K, a že podle navržené osnovy bude činiti daň 6-7 K z 1 láhve, vyneslo by šumivé víno samotné na 2,000.000 K.

Dohromady s dávkami z ostatního vína láhvového a v celém obvodu státním lze počítati s výtěžkem na 10,000.000 K.

Osnova tato budiž přikázána finančnímu výboru s tím, aby o ní podal zprávu ve lhůtě 8 dnů.