Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Podle usnesení Národního shromáždění se nařizuje:

Předpisy XI. a XII. hlavy prvního dílu rakouského trestního zákona a XI. hlavy druhého dílu uherského trestního zákona s příslušnými změnami, zavedenými §§ 39, 40, 41 a 42 trestní novely článku zákona XXXVI. r. 1908, se zrušují. Rovněž se zrušuje ustanovení § 201 lit. a) rakouského trestního zákona, pokud se týká peněz a cenných papírů, uvedených níže v § 9. tohoto zákona.

Na místo nich nastupují tyto předpisy:

Zločinu se dopouští, kdo padělá peníze, aby je udal jako pravé, nebo kdo, dorozuměv se ať před činem ať po činu s pachatelem neb osobou jinak na činu súčastněnou, jakýmkoliv způsobem spolupůsobí při padělání peněz nebo jich udávání, jakož i ten, kdo bez takového dorozumění padělané peníze za uvedeným účelem z ciziny do území československé republiky dopraví. Vinník budiž potrestán, je-li čin souzen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, těžkým žalářem, je-li souzen na území druhdy uherském, káznicí, v obou případech od desíti do patnácti let.

Doživotním těžkým žalářem, pokud se týče doživotní káznicí budiž potrestán tento zločin při okolnostech zvlášt přitěžujících, zejména, byly-li padělány peníze ve vysoké úhrnné ceně aneb za účelem poškoditi hodnotu platidel československé republiky (valutu). Stejný trest stihne také pachatele, který padělá peníze po živnostensku nebo byl odsouzen pro některý zločin podle tohoto zákona a trest odpykal.

Obmezilo-li se padělání na málo padělků menší ceny a nebylo-li příčinou tohoto obmezení, že byl pachatel přistižen, nebo byl-li padělek zhotoven jen způsobem neumožňujícím rozmnožení, jakož i byly-li padělány peníze drobné hodnoty menší než základní jednotka měny, budiž trestem těžký žalář, pokud se týče káznice od pěti do desíti let.

S trestem na svobodě může býti spojena pokuta do 1,000.000 K.

Zločinu se dopouští, kdo pozmění peníze, aby je udal za peníze vyšší hodnoty, nebo kdo pozmění peníze, které byly vzaty z oběhu, aby je udal jako platné peníze, dále, kdo dorozuměv se ať před činem, ať po činu s pachatelem nebo osobou jinak na činu súčastněnou jakýmkoliv způsobem spolupůsobí při takovém změnění peněz neb jich udávání, jakož i ten, kdo takto porušené peníze za uvedeným účelem z ciziny do území republiky dopraví.

Trestem za tento zločin budiž, je-li souzen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, těžký žalář, je-li souzen na území druhdy uherském, káznice, a to při zvlášť přitěžujících okolnostech, pak při provozování živnostenském a při opětném odsouzení pachatele, který byl již pro některý zločin podle tohoto zákona potrestán, od desíti do patnácti let, jinak od pěti do desíti let. V případech, uvedených v třetím odstavci § 1., budiž trestem žalář od jednoho do pěti let.

S trestem na svobodě může býti spojena pokuta do 500.000 K.

Zločinu se dopouští, kdo zmenšuje množství kovu v minci, aby ji dal do oběhu jako peníz plné hodnoty nebo, kdo dorozuměv se ať před činem ať po činu s pachatelem nebo osobou jinak na činu súčastněnou, jakýmkoli způsobem spolupůsobí při takovém zlehčení mince neb jejím udávání, jakož i ten, kdo takto zlehčené mince za uvedeným účelem z ciziny do území republiky dopraví.

Vinník budiž potrestán žalářem od jednoho do pěti let. Při zvlášť přitěžujících okolnostech, nebo zlehčuje-li pachatel peníze po živnostensku, nebo byl již pro některý zločin podle tohoto zákona potrestán, budiž potrestán těžkým žalářem nebo káznicí od pěti do desíti let. V případech uvedených v třetím odstavci § 1. budiž trestem žalář od šesti měsíců do jednoho roku.

S těmito tresty může býti spojena pokuta do 300.000 K.

Kdo peníze padělané (§ 1) nebo porušené (§ 2), nedohodnuv se s pachatelem neb osobou jinak na činu súčastněnou, vědomě jako pravé udává, dopouští se zločinu a budiž potrestán žalářem od jednoho do pěti let, s čímž může býti spojena pokuta do 300 000 K.

Kdo zlehčené mince (§ 3) takto vědomě udává jako peníze plné hodnoty, dopouští se zločinu a budiž potrestán žalářem od šesti měsíců do tří let, s čímž může býti spojena pokuta do 100.000 K.

Kdo padělané, porušené nebo zlehčené peníze, jimiž mu bylo placeno jako pravými, vědomě jako peníze pravé nebo plné hodnoty udává, dopouští se přečinu a budiž potrestán vězením od jednoho měsíce do jednoho roku.

Kdo zhotoví nebo si opatří nebo jinému přenechá nástroje nebo prostředky, které jsou nepochybné určeny k padělání, porušení nebo zlehčení peněz, dopouští se zločinu a budiž potrestán, nejde-li o čin trestnější, žalářem od jednoho do pěti let, se kterým může býti spojena pokuta do 300.000 K.

Dopustí-li se tohoto zločinu živnostník v oboru své živnosti, budiž potrestán těžkým žalářem neb káznicí od pěti do desíti let, s kterýmžto trestem může býti spojena pokuta do 500.000 K.

Kdo úmyslně nepřekazí nebo úřadu neoznámí padělání peněz (§ 1), ač tak mohl učiniti bez ohrožení sebe neb osob jemu blízkých, budiž potrestán pro zločin žalářem od jednoho do pěti let, se kterým může býti spojena pokuta do 300.000 K.

Osobami blízkými jsou: příbuzní a sešvakření v linii vzestupné a sestupné, manžel, manželovi sourozenci, sourozenci a jejich manželé, sourozenci rodičů a prarodičů, synovci a neteře, bratranci a sestřenice, adoptivní rodiče a děti, pěstouni a schovanci, poručník a poručenec.

Manželi se rovná osoba, která neoddána sdílí s ním společnou domácnost.

Kdo na sebe převede kov, ač ví, že byl získán zlehčením mince, budiž potrestán pro přečin vězením od jednoho týdne do jednoho roku, se kterým může býti spojena pokuta do 100.000 K.

Pokus přečinů, uvedených v tomto zákoně, je trestný i na území druhdy uherském.

Pro zločiny shora uvedené může soud na území druhdy uherském vysloviti také ztrátu úřadu a odnětí práv občanských; pro území v Čechách, na Moravě a ve Slezsku platí dosavadní předpisy o zákonných následcích odsouzení.

Zmírní-li soud na území druhdy uherském při zvlášt závažných a četných okolnostech polehčujících trest podle § 92 uherského trestního zákona, nesmí vyřknouti při sazbě káznice od 10 -15 let trest nižší, než tři léta káznice a při sazbě káznice od 5 - 10 let trest nižší, než jeden rok žaláře.

Doživotní káznice může býti, je-li tu převaha polehčujících okolností (§ 91 uher. tr. z.), snížena na tři roky káznice.

Pokuty, uložené podle tohoto zákona, připadají státnímu pokladu. Za nedobytné pokuty buď určen trest na svobodě stejného druhu s trestem hlavním, úhrn těchto trestů nesmí však překročiti hořejší hranici užité sazby.

Penězi, uvedenými v předešlých předpisech, míněny jsou peníze kovové i papírové.

Týchž předpisů budiž užito o bankovkách, pak o kolcích, uvedených v zákoně ze dne 25. února 1919, č. 84 sb. z. a n., o dlužních úpisech vydaných podle zákonného zmocnění, pokud zní majiteli nebo jsou rubopisem převoditelny, a o takových akciích, jakož i o kuponech a talonech takových papírů.

Peníze a cenné papíry cizozemské rovnají se tuzemským.

Porotní soud je příslušný rozhodovati o trestných činech podle tohoto zákona pouze tenkráte, jde-li o zločin, a navrhuje-li veřejný žalobce již v obžalovacím spise trest vyšší pěti let.

Zákon tento nabývá účinnosti pátého dne po výhlášení.

Výkonem jeho pověřuje se ministr spravedlnosti.

V poslední době vyskytly se případy, že byly padělány kolky, kterými vláda podle zákona ze dne 25. února 1919, č. 84. sb. z. a n. oddělila bankovky v republice obíhající od bankovek ostatních států, vzniklých z bývalé říše Rakousko-uherské.

Stoupající kurs takto vytvořené československé koruny opravňuje k naději, že krok ten povede k povznesení valuty republiky a tím i k uzdravění žalostných poměrů z doby válečné.

Nedokonalé technické prostředky, které byly vládě k disposici, nedovolily vypraviti kolky nalepované tak, aby padělání jich bylo zvláště ztíženo. Poněvadž nedostatek ten nelze snadno odstraniti, je také možno očekávati, byť i měrou menší, že i příští státovky republiky nebudou na výši techniky, takže i jejich padělání nebude spojeno s nepřekonatelnou obtíží.

Paděláním kolků na bankovky a napodobením nových státovek nebo bankovek mohla by býti ohrožena nebo aspoň ztížena započatá úprava valuty. Události, odehrávající se za hranicemi republiky, vzbuzují obavu, že by republice nepřátelské živly, které žárlivě sledují zdar klidného našeho státního vývoje, mohly pokusiti se o to, aby tento vývoj ohrozily tím, že by u nás ve větším rozsahu rozšířily padělané peníze a padělané kolky na bankovky. Jak události ukázaly, je to pro rebubliku velmi nebezpečná zbraň v rukách nepřátelských.

Největší nebezpečí hrozí toho času na Slovensku, a právě tam shledáváme, že ochranné prostředky proti němu, totiž předpisy o padělání peněz, jsou naprosto nepostačitelné.

Nehledíc k tomu, že by tamnější soudcové, z části dosud sympatisující s Maďary, mohli pokládati zhotovení padělaného kolku samo o sobě, dokud nebyl kolek přilepen na bankovku, za pouhý zločin padělání listin podle § 391. nebo 392. uher tr. z., na který je určen žalář od šesti měsíců do desíti let, je i padělání peněz trestáno podle uherského zákona dosud platného v nejtěžším případě jen káznicí od 5 do 10 let a pokutou do 8000 K, v lehčím případě žalářem od šesti měsíců do pěti let a pokutou do 6000 K (§ 40. tr. nov. čl. z. XXXVI. r. 1908). Kdo padělané peníze, nedohodnuv se s pachatelem nebo jeho účastníkem, vědomě dále rozšiřuje, je trestán podle § 41. tr. n. káznicí od 2-3 let a pokutou do 6000 K nebo (při ceně peněz pod 1000 K) žalářem od šesti měsíců do tří let a pokutou do 4000 K. Kdo však, přijav padělaný peníz za pravý, vědomě jej zase udá, dopouští se podle § 209. uher. tr. z. pouze přečinu, na který je určen trest vězení od jednoho dne do šesti měsíců a pokuta do 1000 K. Týká-li se padělání peněz a vědomé rozšiřování padělků drobných peněz, je rovněž čin pouhým přečinem, trestaným vězením od 6 měsíců do 3 let a pokutou do 2000 K, pokud se týče vězením do 6 měsíců a pokutou do 2000 K (§§ 40, 41. a 42. tr. nov.). Pokus zločinu i přečinu padělání a vědomého rozšiřování padělku trestá se podle § 66. uher. trest. zák. ještě mírněji, a vyřknutý trest nesmí býti vyšší, než je nejnižší hranice výměry trestní pro dokonaný čin, ba může býti trest vyřknut mírnějším druhem trestu. Příprava padělání peněz je trestná pouze, když k padělání se spojí více osob. (§ 205. uher. tr. z.)

Takové tresty nemají ovšem zvláště za nynějších, ještě neuspořádaných poměrů ve slovenském soudnictví, dostatečné síly, aby zamezily padělání peněz a kolků na bankovky, a nezbývá než rychle zjednati nápravu.

Toho chce dosáhnouti připojená osnova zákona o padělání peněz. Ji zjedná se jednotný postup proti penězokazům v obojí části republiky, a bude zejména i možno což za daných poměrů jest velice důležité delegovati k projednání věcí, udavších se na Slovensku, soudy české, moravské nebo slezské. Ovšem správa justiční sáhne k tomuto opatření jenom tam, kde by nebezpečí bylo veliké a delegace jevila by se nevyhnutelnou.

Při unifikaci trestních předpisů o padělání peněz snažila se komise sloučiti mírnější stanovisko zákona uherského s přísnějším stanoviskem zákona rakouského. Pro nejtěžší případy padělání peněz bylo nutno zachovati po příkladu rakouském přísné tresty, zejména těžký žalář doživotní. Ovšem je si vláda vědoma, že při budoucí konečné úpravě trestního práva bude snad nutno toto přísné stanovisko opustiti, avšak toho času je nebezpečí, o němž byla řeč, tak mocného významu, že nelze než zachovati největší přísnost. Každá mírnost by zde byla chybou s nedozírnými škodami. Panují mimořádné poměry a ty žádají mimořádných opatření.

Ostatně přísnost tato není ani v zákonodárství moderním výjimkou, ani nebyla zvláštností rakouského zákona. Také zákon francouzský a anglický stanoví na nejtěžší případy padělání peněz trest doživotní ztráty svobody (čl. 132 Code pénal a čl. 24, 25 Viktoria Cap. 99.).

Z téhož důvodu účinnější obrany státu byly v návrh zákona pojaty i předpisy o trestnosti toho, kdo se passivně chová proti zločinnému počínání jiných, a byla uložena občanům povinnost, působiti činně na ochraně valuty, kterážto ochrana je i ochranou jejich vlastních soukromých zájmů.

Rovněž taková příprava, která dává souditi, že je zde úmysl penězokazecký, a která by snad mohla i jinému umožniti padělání peněz, byla prohlášena za zločin. Úmysl penězokazecký není při tomto zločinu předmětem zvláštního důkazu, nýbrž důkaz je přenešen v předmět přípravy samý. Jde totiž o takový předmět, který nese na sobě známku, že je nepochybně určen k padělání peněz. Tomu bude nejen při zvláštních nástrojích, nýbrž i na př. při zvláštním papíru, jehož se užívá jedině k výrobě bankovek. Zločin tento má býti přísněji trestán u živnostníků, kteří se ho dopustí "v oboru své živnosti". Tímto rčením má býti vyjádřeno, že ne každý živnostník podléhá tomuto kvalifikovanému trestu, nýbrž pouze ten, do jehož oboru vyrobení nástrojů nebo prostředků spadá. Bude proto tento přísnější trest uložen na př. rytci, který zhotoví plotnu pro tisk bankovek, nikoli však obratnému zámečníku, který to učiní.

Naproti tomu tam, kde panující poměry dovolovaly větší mírnost, než jakou se vyznačují předpisy rakouského zákona, přiklonila se osnova k stanovisku uherského zákona.

Jemu se také přiblížila i ve formě navrhovaných zákonných předpisů, neboť nepřejala přílišnou kasuistiku rakouského trestního zákona, nýbrž přejala z uherského zákona jeho větší soustředěnost i stručnost. Avšak i v tom jej po příkladu novějších zákonů i švýcarské osnovy a německé předběžné osnovy překonává.

Také podržela osnova rozlišení, jež v souhlasu s mnohými moderními zákony má uherský trestní zákon: padělání, t. j. zhotovování nepravých peněz (§ 1), porušení pravých peněz (§ 2), a zlehčení kovových mincí (§.3). Rozdílu mezi penězi kovovými a papírovými a rozdílu mezi penězi ve vlastním slova smyslu a cennými papíry úvěrními, průmyslovými a obchodními, pokud jsou předmětem zákonem přípustného oběhu, osnova jako zákon uherský rovněž zanechala, řídíc se příkladem moderních prací legislativních a přihlížejíc k zvýšenému nynějšímu hospodářskému významu těchto cenných papírů i k rozšířenému obchodu jimi. Při tom vyloučila osnova papíry, znějící na jméno, které nejsou pouhým rubopisem převoditelny, poněvadž obtíže, které jsou spojeny s jejich převodem, činí kontrolu jejich pravosti snadnější a nebezpečí menší. Padělání jich zůstává pouhým podvodem.

Co do udávaní padělaných, porušených a zlehčených peněz, rozeznává osnova trojí případ. Kdo je udává v dohodě a pachatelem neb osobou súčastnivší se trestného činu, je trestný jako pachatel, třeba se s ním dohodl až po činu. Kdo je udává, nedohodnuv se s pachatelem, nebo jeho spoluvinníkem nebo účastníkem, na př. je zdědiv neb je naleznuv, dopouští se zvláštního činu, na nějž je určen menší trest. Kdo pak udává nepravé peníze, kterými bylo jemu samému placeno, dopouští se podle osnovy, jak tomu je též v uherském zákoně, pouhého přečinu.

Ustanovení o udávání peněz vyňala tedy osnova z předpisů rakouského zákona o podvodu, kam svou podstatou vlastně ani nepatří. Podstata tohoto činu je posunutí padělku v jeho oběhu a tím ohrožení zájmů veřejných. Úmysl, druhého padělkem poškoditi, je vedlejší a není podstatnou náležitostí trestností, neboť ta nepomíjí, i když tohoto úmyslu není, když na př. někdo vědomě smění padělané peníze za drobné, rovněž padělané. V uherském trestním zákoně, právě jako v jiných novějších zákonech, je ustanovení o udávání padělků částí předpisů o padělání peněz vůbec.

Největší obtíže působí uvésti v soulad značně rozdílné předpisy rakouského i uherského zákona o trestu a jeho určování. Zejména jsou odlišná ustanovení § 338 rak. tr. ř. a § 54 rak. tr. z. na jedné straně a § 92 uher. tr. z. na druhé. Kdyby byla osnova tyto předpisy nechala nedotčeny, vznikla by nesrovnalost, že při převaze důležitých polehčujících okolností by soud v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nemohl tam, kde je určena sazba těžkého žaláře od 10 -15 let, vyřknouti lehčí trest, než tříletý těžký žalář, zatím co by soud slovenský mohl trest káznice změniti v žalář i pouze šestiměsíční. Této nesrovnalosti chce osnova odpomoci tím, že pro případy, jichž se do týká, obmezuje předpis citovaného § 92 uher. tr. z. ve stejném rozsahu, jaký je dán §em 338 rak. tr. ř., který se pro tyto případy, hledíc k vylíčenému nebezpečí dnešní doby, lépe hodí. Za to však je umírněno zpřísnění dosavadního stavu na Slovensku zavedením trestu doživotní káznice tím, že v souhlase s předpisem § 338 rak. tr. ř. připuštěno, uložiti na místo doživotní káznice káznici i pouze tříletou, což za dosavadního stavu by bylo vyloučeno, neboť § 91 uher. tr. z. dovoluje jen přeměnu doživotní káznice v káznici patnáctiletou.

Nesnáz, že uherský trestní zákon nezná těžkého žaláře a rakouský zase ne káznice, byla překonána tím, že oba tresty byly položeny vedle sebe jako rovnocenné, neboť se svou povahou nejvíce sobě podobají. Poněvadž však uherský zákon připouští trvání dočasné káznice jen na 15 let, nesměla býti hranice těžkého žáláře také stanovena nad tuto dobu.

Pro odchylné předpisy uherského trestního zákona bylo nutno v § 8 při přečinech podotknouti, ze pokus je vždy trestný (§ 65 uher tr. z.) a v § 9, že soud slovenský může vysloviti ztrátu úřadu a odnětí práv občanských (§ 54 uher. tr. z.). Při tom z opatrnosti bylo nutno zdůrazniti, že v Čechách, na Moravě a ve Slezsku platí dosavadní předpisy, dle nichž tento následek (vyjma ztrátu práva volebního) nastává již mocí zákona.

Konečně bylo nutno i poněkud obmeziti příslušnost porotních soudů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku pro případy tohoto zákona již z ohledu na Slovensku, kde jich porota nesoudí. Bylo by také bez důvodů, přenechávati porotě každý takový případ. To mělo svůj důvod v bývalém Rakousku, kde bylo záhodno šetřiti náležité opatrnosti proti státu, který mohl zde uplatňovati neblahým způsobem svůj fiskální zájem, avšak v československé republice této opatrnosti není již zapotřebí. Každému občanu leží na srdci zdar republiky stejně, ať je soudcem z povolání nebo porotcem. Proto se vláda domnívá, že může odejmouti porotám lehčí případy a vyhraditi jim jen případy těžší, kde veřejný žalobce navrhuje již v obžalovacím spíše trest vyšší pěti let, právě jako je tomu z pravidla při jiných trestných činech.

Po stránce formální se navrhuje, aby byl tento návrh zákona předán výboru právnímu s příkazem, aby pro nebezpečí v průtahu podal o něm zprávu do 24 hodin.