Podle usnesení Národního shromáždění
se nařizuje:
Výbušné látky prohlašují
se předmětem státního monopolu.
Výbušnými látkami podle tohoto zákona
rozumí se kromě všeho druhu výbušných
látek také palníky, doutnáky, patrony
pro tekutý vzduch, jakož i drobné náboje
vojenské i lovecké, případně
ještě jiné látky, jež nařízením
za takové prohlášeny budou.
Právo výbušné látky vyrábět
a jimi nakládati přísluší výhradně
státu.
Ministr financí se zmocňuje, by právo výroby
dočasně přenesl na osoby jiné (ať
fysické či právnické) za podmínek
stanovených prováděcím nařízením.
Správa monopolu výbušných látek
náleží ministerstvu financí.
Všeobecná pravidla pro předměty státních
monopolů platí také pro výbušné
látky.
Výrobu těchto látek, jakož i obchod
jimi a používání jich upraví
ministerstvo financí ve shodě se súčastěnými
ministerstvy zvláštním nařízením;
spotřební dávku a licenční
poplatek (§§ 442. a 443. c. a m. ř.) ustanoví
ministerstvo financí rovněž nařízením.
Přestupky tohoto zákona a jeho prováděcích
ustanovení spadají pod trestní zákon
o důchodkových přestupcích; pokud
je tento zákon nestihá, buďtež trestány
peněžitými pokutami do 20.000 K, nebo vězením
do 2 let.
Látky výbušné, jež nebyly vyrobeny
se státním povolením, jakož i předměty
z látek takových vyrobené, propadají
státu.
Za propadlé prohlásiti lze též výbušné
látky, jimiž jednáno bylo proti tomuto zákonu
neb jeho prováděcím předpisům.
Den, kdy tento zákon nabude účinnosti, ustanoví
se nařízením.
Tímto dnem pozbývají platnosti dosavadní
povolení k živnostenské výrobě
výbušných látek, jakož i dosavadní
předpisy o jich výrobě a obchodu jimi.
Provedení tohoto zákona ukládá se
ministru financí.
Patentem ze dne 31. března 1853 prohlášen byl
střelný prach a trhací látky, jež
se skládají z prvků střelného
prachu, nebo které jsou určeny, nebo způsobilé
ke střílení z jakékoli palné
zbraně, státním monopolem.
Ostatní trhací látky a třaskaviny
nejsou monopolním předmětem, k jejich výrobě,
prodeji a držbě jest podle dosavadních předpisů
třeba jen úředního povolení
a jsou podrobeny určitým bezpečnostním
opatřením.
Průmysl výbušných látek má
pro stát ohromnou důležitost nejen z důvodů
vojenských, nýbrž také ze závažných
důvodů národohospodářských.
Zeměpisná poloha našeho státu bude pravděpodobně
na dlouhou dobu vyžadovati pohotovosti silné armády,
která musí býti stále opatřena
dostatečným množstvím bezvadného
střeliva a je nevyhnutelno, by stát náš
byl co do výroby technických vojenských potřeb
na cizině nezávislým.
Z národohospodářského stanoviska je
především nutno, aby spotřeba vnitrozemská
byla tuzemskou výrobou úplně hražena;
neboť bez těchto látek není myslitelna
racionelní těžba uhlí a veškerých
rud, provádění staveb všeho druhu, zvláště
vodních, komunikačních, (silnic, železnic,
tunelů atd.) provoz lomů kamenných a vápencových,
budování základů, studní atd.,
lesní hospodářství (úprava
mýtin, dobývání pařezův
a pod.), lov, zásobování lidu zvěřinou,
odstřel škodné zvěře a pod.
Ale také i vývoz do ciziny, pro který při
náležitém vybudování a zdokonalení
výroby jsou podmínky příznivé,
jest najmě z valutárních příčin
velice žádoucí.
Z těchto úvah jest plně odůvodněn
požadavek, aby státu byl na tak důležitý
průmysl zajištěn rozhodující
vliv, čehož lze účelně dosíci
monopolisováním výroby a prodeje.
Že se pro stát zároveň získá
nový, dosti vydatný zdroj příjmu,
aniž tím budou široké vrstvy lidu vůbec
a průmyslové a hospodářské
závody, jež látek výbušných
nezbytně potřebují, citelně zatíženy,
dlužno při dnešním stavu státních
financí jen vítati.
Nynější stav výroby je tento:
Veškeré továrny na výbušné
látky, nalézající se v oblasti československé
republiky, jsou v rukou cizího kapitálu i vedení
jejich je svěřeno osobnostem v politickém
směru ne plně spolehlivým. Jediná
racionelní výroby schopná továrna
"Akciová společnost Dynamit Nobel" je
v Bratislavě, tedy na místě úplně
exponovaném; část zařízení
jest technicky zastaralá. Další továrny
jsou pouze podružného významu, při tom
nemoderní a nemohou spotřeby třaskavin v
našem státě hraditi, pročež nelze
doporučit, aby tyto továrny byly státem k
výrobě třaskavin vykoupeny. Jeví se
tedy naprostá potřeba, by se postavila a zařídila
na vhodném místě továrna nová,
vyhovující všem požadavkům moderní
techniky.
Nelze však doporučiti, aby stát sám
tento úkol na se vzal, a také výrobu třaskavin
prováděl ve vlastní režii, jelikož
jde o výrobu, která vyžaduje zvláštních
odborných znalostí, stálých pokusných
a výzkumných prací, jakož i rutinovaného
obchodního vedení - zejména má-li
se dosíci výhodného vývozu.
Proto zamýšlí ministerstvo financí výrobu
svěřiti na určitou řadu let společnosti
smíšené, které by se však stát
sám súčastnil většinou kapitálu
závodního, tak že by měl rozhodující
vliv na stavbu, zařízení a správu
závodu.
Nynější továrny by se pověřili
výrobou třaskavin na účet státu
jen až do doby, kdy továrna nová práci
započne a měly by tedy dosti času, starati
se mezitím o přeměnu své výroby,
po případě by mohly některá
pro novou továrnu upotřebitelná zařízení
zmíněné společnosti za přiměřenou
úplatu přenechati.
Prodej výrobků, podléhajících
monopolu, má příslušeti výlučně
státu, který jej obstarávati bude buď
vlastními orgány, nebo za součinnosti továrny,
neb osobami, zmocněnými k tomu zvláštním
povolením. Zisk státu (monopolní dávka)
bude v rozdílu mezi cenou přejímací
a cenou prodejní, kterou stanoví monopolní
správa. Vedle toho připadne státu též
podíl na zisku továrnou docíleném
vypadající dle výše státního
kapitálu v továrně investovaného.
Roční spotřebu, nebo roční
výrobu, látek výbušných v československé
republice, možno přibližně takto odhadnouti:
třaskaviny bezpečnostní 3,000.000 kg (s vývozem
až 4,000.000 kg),
dynamit 360.000 kg (s vývoz. až 500.000 kg),
bezdýmný prach 250.000 kg (s vývozem až
800.000 kg),
tritol 150.000 kg.
Konečně dlužno podotknouti, že průmysl
látek výbušných byl doposud velmi výnosný
- dosahovalť značného až 30%ního
zisku, pročež možno i se slušným
ziskem pro stát počítati.
Osnova tato budiž přikázána finančnímu
výboru s tím, aby o ní podal zprávu
ve lhůtě 8 dnů.